Eida.cz - Den za dnem

Poslední dva týdny před výbuchem. Vlastně ve skutečnosti jen jeden týden, ale co na tom. Tyhle dny jsou stejně jak na houpacím koníkovi, kterému navíc někdo na dětském hřišti pod rouškou tmy do očí vyryl svastiky. Úplně k ničemu.…

Na letním přelomu vždycky přijde malá krizička. August in July, všetečné otázky, ryze podzimní ráno a víkend, který nikdy nekončí. Výjimky se nekonají. Letos je flow nahnuté pořádně. I přes dočasný 32” displej se mi ani nevede…

Odpoledne se nachýlila hodina a upomínka málem dalíovsky přetekla přes pravý okraj displeje. Byl čas. Vyrazit pěšky do rozpáleného prostoru permanentně zničeného a zkorumpovaného města, nasát jeho atmosféru podobně jako v době,…

 Laboratorní rána jsou často plná velkých očekávání. Dnešní nebylo výjimkou. Krásně, klidně, nádherně se maloval den. Bohužel zas po ohromných vlnách nočního horka, takže to s odpočinkem i únavou nebylo nejlepší, ale celkově se…

Nelilo se. Přestože to proroctví už kolikátý den slibovalo. Hrozivě horká noc s nepokojným hmyzákem a štěkajícími psy ze sousedství udělala své. Bohužel ráno, pekelně plánované na dospání únavy, překazily hned dvě události. Za…

Jeden rok. Doslova ukradené narozeniny. Měla to být proti očekávání větší sláva. Svíčky, konfety, výstava azalek v zahradě. Po další podivně probdělé noci se připravená sváteční káva na věčnost opět doslova vypařila ve větru a…

Od včera je konečně všechno vyříznuto. Nebo alespoň z toho doposud nejhoršího a nejstresujícnějšího. Na obzoru jsou už jen tři nebo čtyři minoritní deadliny, a ty nikomu neublíží. Dělat na čas tuny naprosto zbytečných a…

Ráno a dopoledne je v zahradní svatyni u kafe vždycky největší klid. Vymalované nebe nabízí pohled přímo do magie, ptáci ptákují a ve stínu mandloní se výborně relaxuje. Zvlášť pokud v okolí neřvou nějaké tlusté děti nebo se…

Nic se neukázalo. Nic nemělo sílu narušit velmi spořádané flow na vlně klidu a temné energie. Alespoň pro minulý eurovíkend, nezdá se… Všechny čarodějnice jsou zkrátka na EU krátké, opět se, a to i přes zdánlivý neúspěch,…

Týden. Čtrnáct dní. Cokoliv. Z nebe se konečně sneslo kafe. Káva navěčnost na malé narozeniny, řekněme. Audite me, manere purus, in anima, in corde, zašeptala tiše jemná crema. Lžicka se u toho zatetelila radostí. Ve zmatku si…

Filipojakubská. Kdy se ve stínech bortí zbylé mýty jara velkého roku. Taková zdánlivě perfektní a vyrovnaná tečka uprostřed zatím nekonečného a především podivného sledu kolabujících maličkostí, co držely jako tenzegrit v jednom…

Velikonoce se nakonec proti očekávání daly zvládnout překvapivě snadno. Až podezřele. V několika naprosto neskutečných týdnech se zdařilo stihnout vše, co mělo i nemuselo být hotové, a to si pak zasloužilo hvězdičku. V rámci…

Jestlipak ještě někdo další čekal s důležitou přípravou dva dny po termínu? I dřív sice platilo, že čas nemá v podstatě žádný význam, teď je to ale ještě o něco inteznivnější. Vespod, někde hluboko pod přehrávačem, září…

Tvorba sofistikovaného automatického stroje na dýně byla užitečná a v mnohém velmi motivující, skoro jako jakákoliv přednáška profíka kombinovaná s pohledem na třpytící se jarní hvězdy. Jen se skutečnými výsledky. Motivace byla…

Dnešek je přesně tím dnem, kdy se všichni probudí a už je hned pozdě. Dokonce nejde ani přesně určit, v kolik hodin v noci - nebo ráno - nebo co - jsme tuhle odcházeli spát. Debug ukazoval 1:50 a pak hned 3:20 a vůbec to bylo…

Je březen, měsíc osobnosti. Věštec by tedy všechny případné březnové poutníky nepochybně vyslal ke kapličce kdesi severozápadně od Stříbrné zátoky v naději, že tam v záplavě všudypřítomných lepých a zdivočelých druidek najdou…

Omg. Pondělí. A už dokonce pomalu končí. Nedává to zase smysl. Ještě před 14 dny bylo všechno k uzoufání, kdy se čas v neurčitých chvílích nekonečně vlekl a nedal se nijak trávit nebo alespoň balit do záclon, teď ho je naopak…

Je alienský víkend. Proti tomu tehdejšímu paladinskému se vlastně ani moc neliší, ale v přemíře převahy lednových ufáků nad paladiny je zkrátka alienský. Temné noci kupodivu vyplňuje děsivý úplňkový Měsíc, díky kterému srdce…

Ano, hezké věci občas mizí. Bohužel. Asi špatná karma. V posledních hektických dnech plných šílených schůzek a Javy se v těch jediných chvílích klidu, těsně nad ránem v krátkých okamžicích před svítáním, začaly objevovat dost…

Zas mě to nebaví, tohle jsou přesně ty chvíle, kdy je venku opět zima, tma, číhá tam za každým rohem rarášek nebo nějaká Zuzka a nedá se s tím vlastně vůbec nic dělat. Obvykle to přichází tak v únoru a dneska je přitom pořád…