Tvorba sofistikovaného automatického stroje na dýně byla užitečná a v mnohém velmi motivující, skoro jako jakákoliv přednáška profíka kombinovaná s pohledem na třpytící se jarní hvězdy. Jen se skutečnými výsledky. Motivace byla ale někde úplně jinde.
Díky poslednímu plánu před změnou časů na vysoce progresivní datamining se z celého minulého týdne stal skoro nekonečný hon na dýně, totiž data. Původně to vypadalo na zdánlivě protažené měsíce, ale adaptivní optimalizace a profilování za běhu přinesly ovoce v podobě několika málo velmi slibných dnů, a to vše hlavně díky masivně paralelizovaným nezávislým smyčkám. Přestože jsou získané zkušenosti s těžbou dýní a nárazem na běžné linuxové limity v určité rovině neocenitelné, celková výtěžnost projektu je sotva desetiprocentní proti původnímu očekávání, ale alespoň z toho plyne poučení, že jakákoliv očekávání jsou u strojů nejen na dýně absolutně na nic a úplně totálně zbytečná. Tečka.
Víkend se taky nevydařil úplně v souladu s operačním plánem. Nehledě na mračna, obchoďák se bohužel neztratil v zoo a páteční nagelovaný výstup kvůli bezpečnosti se konal, ale dal celkem snadno zkousnout a kupodivu měl opět něco málo do sebe, přestože se jednalo vlastně jen o dva minoritní střípky za nějakých šest hodin. Nutno dodat, že to ale v reálu stejně nefunguje a žádný admin tomu nerozumí, přčemž by šlo vše shrnout tvrzeními, že ne vše, co se třpytí, je zlato… a že nejjedodušší řešení bývají nejúčinnější. Do náhlého ticha plného nudy, kde si ostatní už jen tak pro radost tweetovali a vymýšleli si vlastní film, se zčistajasna ozvala divoká esejeka a oznamovala, že konečně dorazily ty nové růtery a že bude potřeba s nima něco podniknout. Byla to dobrá výmluva pro zmizení, jenže už byl stejně konec, takže na tom zas až tak nesešlo.
Divotvornost páteční noci byla postižena nedokončeným krmením, podle čehož to taky vypadalo. Krátce po půlnoci přišel dokonce degradovaný záblesk, nejnebezpečnější okamžik od minulého roku. Možná to byla předzvěst toho, co teprve mělo přijít - deštivá cesta a deštivý den plný nesmyslů obalených do neexistujících tabulek a zablokovaných semaforů, který nemohl skončit jinak, než náhlým a dost zbrklým útěkem na oběd, a to pěkně stopadesátkou a za doprovodu šarlatového hlasu. To bylo konečně… osvobozující. Únava zapříčiněná v ozobí pak ale nešla za žádných okolností vyndat a zase došlo na vytuhnutí a konstatování, že se na spoustu volně dostupných nebo ukradených filmů na dnešních internetech nedá koukat ani zadarmo.
Nejspíš kvůli zvláštnímu postavení hvězd se děly i jiné věci. Obyčejně se nikdo bezelstně neozve, jak je rok dlouhý a široký. Protože je tohle ale velký rok, z čistého nebe dorazila velmi překvapivá nabídka na budoucí ohromující výlet, podle mapy velmi zábavný už od pohledu. Musím říct, že je velmi děsivé trávit čas mezi papíry s tím, jak to někdy ve vzdálené budoucnosti bude třeba super, ale co se dá jinak dělat. Situace se brzo pochopitelně vyvážila dosti podivným dotazníkem, alespoň v tom smyslu, že očividně nebyl sestaven s nějakou koncepcí, ale to se dalo u začínajících šmudlíků celkem čekat. Předložený formulář ovšem vyloženě lákal k exploitaci. Bylo by strašně snadné tam prostě předložit nějaká smyšlená data, ale daleko lepší bylo využít možnosti propagovat nereálné sny tak, aby se staly skutkem. Oh, jak démonické.
Někdo je prostě démon a někdo není. Vzpomněl jsem si ještě to odpoledne u kafe na Karkulku. A na výuku, protože všechno je to o tomhle zpětném spojování ďubek a dávání si událostí plně do kontextu a cizích časových os. Stačilo jen na okamžik popřemýšlet nad tím, jak vlastně někdo může odsoudit vyučujícího za dodržování nesmyslných norem a kritérií a podobně - má to totiž svoji logiku. Pochopitelně před zraky většinou skrytou. Cesta pedagoga k jeho samovznícení totiž kolikrát obsahuje tak bizarní životní situace, které není možné nijak dobře předvídat a které pochopitelně zanechají nepřekonatelné následky chtě nechtě formující všechnu tu omáčku kolem. Co pak už na tom, že si to studenti nechtějí uvědomit a že kvůli zmatlanému školství nechtějí dojít k vlastnímu osvícení, nebo že byla v průběhu let pošlapána osudová setkání několika málo pohozenými zeny za výstřihem, v ten moment už sebenaplnění a vnitřní stroj převládá. Ano, Lízniko. Tatínek je učitel.