Eida.cz

Ne­ko­nečný čas. To je kon­cept, kte­rý je sám o so­bě uzavřený v pře­sýpa­cích Ho­di­nách ne­ko­nečného ča­su z Mi­s­tu a jak se pí­sek sype, čas se sám od se­be gene­ruje, po­háněný vlast­ním po­ci­tem se­be­e­xis­ten­ce. Není to tak dlouho, co se je­ho…

Je sko­ro podzim, a to zna­mená, že ne­jen srpen, ale ce­lé lé­to něj­ak záh­adně zmize­lo ja­ko vo­da z děravého ko­tou­če a už se sem nik­dy ne­vrátí. Za ná­mi zůstává za­tím nej­trp­čí ob­do­bí s dokon­čeným před­stír­áním psaní, dokon­čený­mi…

Po kaž­dé bitvě je dale­ko snazší být kapi­tánem. Jen ces­ta bývá mnoh­dy nesku­tečně trni­tá a plná před­stír­ání psaní a za kaž­d­ým ro­hem číhá ne­jen Zuza­na ne­bo ra­ráš­ek, ale tře­ba ta­ky vě­do­mí, že v tajném hníz­dě ledňá­ků v mrazáku zbyl už…

Ofi­ci­ální slogan Slovin­ska říká I fe­el sLO­VEnia, což se dá vyklá­d­at sa­mozřejmě růz­ně. Tu­ším, že my js­me se tam vy­da­li pře­devším kvů­li to­mu, že na svě­tě be­ze­spo­ru exis­tu­jí i ta­kové Ve­ro­niky, kte­ré má­me rá­di a kte­rým ch­ce­me dokázat…

Něk­dy má­me výl­et a něk­dy ne. Od to­ho po­sledního s Davídkem uplynulo už něko­lik… dní, ne­bo dost možná let, ale to se ne­smí tak po­čít­at. Teď js­me vy­razi­li bez něj na ta­kovou menší výpravičku roz­děl­enou na dvě čás­ti a dost možná by…

Pokaž­dé na kon­ci roku kde­si na­ho­ře po­my­slně luskne a rázem se všichni rozu­te­čou, za­po­menou se. Zvlášť le­tos, dneska, to bylo jasnější než slun­ce, když do au­to­bu­su nastou­pi­lo po­divné hejno týnek a týn­kov­ských dýč­ků a vy­mýš­le­li…