Eida.cz - Písek v misce času

Od včera je konečně všechno vyříznuto. Nebo alespoň z toho doposud nejhoršího a nejstresujícnějšího. Na obzoru jsou už jen tři nebo čtyři minoritní deadliny, a ty nikomu neublíží. Dělat na čas tuny naprosto zbytečných a neznovupoužitelných nesmyslů opravdu nezapadá do celkového konceptu neustálého rozvoje a je to navíc i nesmírně vyčerpávající. Ještěže to nebude trvat věčně. 

Minulé úterý se z podivuhodných důvodů přesunulo až na sobotu. A dávalo to smysl, kdo by se přece patlal s něčím zakulaceným v takovém horku, když si přece raději může v klidu dát kafe a naplánovat celou práci jinak. Navíc to mnoho lidí kolem přesvědčilo o zlepšení vlastního vztahu k organizaci času, tak proč ne. Sobotní Ája svítila a zářila, tedy snažila se o to, ve skutečnosti pod očima spala a občas netušila, co vlastně dělá. Každopádně všechno v celé sobotní úterý dopadlo dobře a nadešly poslední okamžiky zúčtování s obchoďákem, co dělal, že tomu rozumí. Vlastně tomu rozumí každý, nezdá se; snad až na mě a další dva nadějníky, kteří jsme nejspíš nic nepochopili a nevykradli žádné hotové koncepty, splnili do puntíku zadání a snažili se přijít s něčím originálním a vkusným. Co na to víc říct, i obchoďákovo hodnocení bylo úplně mimo a jeho zuby by padly dřív než moje - vždyť co je špatného na opravdu dobře vykutané práci s komplexní analýzou za 3.5 MD a hodnocené lehce nad hranicí průměrného týdenního platu? Asi jen z údržby a z nekorektního odfláknutí je živa tahle doba. Musí se to změnit, jak jinak by tu chtěly dál žít i naše děti, když se na kvalitu ve všech odvětvích neskutečně kašle.

Naštěstí se zdá, že se to skutečně pozvolna a velmi pomalu k něčemu lepšímu mění, přibývá, ač velmi mírným tempem, naprostých čikovníků a čikovnic s čistým svědomím někde mezi ročníky 1999. Vysvětlení pro to zatím asi úplně není, ale strašlivě to způsobuje radost a přidává naději pro všechny, kdo chtějí věřit, že vážně jednou bude líp. Je neodolatelnou touhou se na tom jít podílet a rozdmýchávat oheň čikovnictví třeba zas nějakou řízenou výukou, jako tehdy s Karkulkou. Nikomu by přece neuškodilo vštípit si krom tajů matematiky taky alespoň základy klasické filosofie a směřovat ve svých myšlenkách k dokonalému tvarovému tanečnictví. Taková příležitost navíc s někým takovým zřejmě už brzo přijde, ale do té doby bude potřeba ještě pozorovat určitá zklamání a posuny, dívat se na ty samé události z těch samých míst pořád a pořád dokola a říkat si, jak všichni vlastně musí časem okorat, aby mohli nakonec najít sami sebe. Kouká z toho pořádná šance.

Koneckonců to na tom bude nejspíš to nejzábavnější. Způsob, jak si zpestřovat střípky volného času, takový ten písek, který každou časovou misku ve finále naplní. Stejně jako teď v maličkých mezičasech pomáhalo masivní kutání v našem Minecraftu, kde jsme si s Aličkou navzájem způsobovali milá překvapení a snažili se, aby byl všechen možná takto trávený čas co možná nejlepší.

A jak jinak završit každonoční stíhání nesmyslných šibeničních termínů, než povedeným a diamantově ultra drahým ohňostrojem nebo třeba projížďkou na konících po louce plné květin? Bylo to perfektní, bohužel taková kůň, zejména můj Hryzák, neumí plavat…

Protože se už blíží pomyslné první narozeniny, v rámci tradic a trénování i na další životy byla další část písečného času preventivně využívána k časově-fixním procházkám nejen kvůli pouhé kontrole správných planetárních konstelací, které si stejně žádná lyciánská čarodějnice neužije, ale i pro pokusy o opakované roztávání sněhuláků úspěšnými i méně úspěšnými λεγειν kruhovými situacemi, neboť oni ti skříňoví kostlivci ve skutečnosti nebývají častokrát až tak úplně symboličtí. No a jednoho krásného čtvrtka, tedy jen několik málo hodin před naprostým výbuchem, se díky nemocničnímu operačnímu plánu dokonce povedlo stihnout i úplně první letošní promítání letního kina ještě před půlkou června - a to je nemalý win, který si zaslouží hvězdičku. Bez ohledu na promítaný film se díky nečekané radosti v hledišti všechno navíc i uzavřelo v plánované kružnici a spolu se vzpomínkou jedno na album ponechané na stole završilo i dlouho očekávanou konsolidaci. A kde je kružnice, není už třeba stavět mosty.

No a taky vyhodit konečně Chrome a všechen ostatní malware od Google bylo nejlepším rozhodnutím tohoto týdne. Chrome samo o sobě začalo být totálně nenažrané, pro vývoj nevhodné a jeho start vždycky doprovázelo strašlivé utrpení, navíc ničemu nepomáhalo, když se co chvíli spouštěl googlí updater a pokoušel se určitě odesílat supertajná data ku kamsi do nitra Internetu. Jeho miska zkrátka přetekla a není důvod to tady mít, zvlášť když je dneska všechno bohužel postavené na takto zmatlaných technologiích.