Poslední dva týdny před výbuchem. Vlastně ve skutečnosti jen jeden týden, ale co na tom. Tyhle dny jsou stejně jak na houpacím koníkovi, kterému navíc někdo na dětském hřišti pod rouškou tmy do očí vyryl svastiky. Úplně k ničemu. Možná to trochu souvisí s tím, že je občas prostě málo špiček. Nebo naopak moc.
Noci jsou už zas temné, chladné, bezesné; nemagické. Třeba zrovna jako ta nedělní, kdy se čas najednou zničehonic zatraceně zpomalil. Pak se v jednom okamžiku úplně zastavil na místě a všechno se znovu a bez varování rozsypalo na pekelně ostré a maličké střepy. Nekonečný moment plný výčitek krátce před půl druhou ráno a nikde nic, co by pomohlo zas zatnout všechno do pařátků. Po probdělé sobotě kvůli bezohledným a příšerně hloupým sousedům (sousedi se považují za pokémony) to byla vyloženě rána, ale jedinou možností bylo podniknout něco jako výlet a doufat, že to nějak odezní. Bohužel plán úplně nevyšel, protože na samém vrcholku překazila jeho genialitu policie. Zbytečně umístěná hlídka, asi na někoho čekala, nebo si prostě dávala dvacet a doufala, že tam někdo prosviští a bude ho moci chytat. Zase se spletli a museli znovu přeparkovat, když se to nekonalo. Cucáci. V předním skle se odráželo modré světýlko displeje, na kterém se velice pomalu načítalo ingressivo v naději, že bude možné znovu obsadit vyprchalý portál, který byl minule tak parádně slinkován a propojen, že byla až škoda, že nevydržel o několik dní víc. Jenže žádný portál nakonec nic nevydrží. Obcházení skrytých zákoutí před zraky offisaurů z cizího města bylo sice riskantní, ale nebylo to nelegální, takže by stejně museli zavolat posily, a na to se moc báli. Portál se podařilo zdolat, osadit, usmát se. Ale ten důvod, proč mělo být samotné posvátné místo navštívené uprostřed noci, zůstal nakonec nenaplněn. V očích se zase zaleskla jen šmouha a po posvícení si byla zase cesta volná. Asi nikdy nic nevyjde podle očekávání, když je všude obsazeno.
Stejně bylo všechno v tu chvíli naprosto bez sítě. Ukázalo se, že skutečně přišel do prostoru nějaký zlomyslný narušitel a začal hryzat moje drahocenné pakety přímo ve vzduchu. Och, jaký to výstředník. ISP se kupodivu měl k světu, protože na mailové zahlášení poruchy reagoval rychle, dokonce bleskově. Kolik technických potvor takhle funguje i o víkendu večer? Nebo zrovna neměli co dělat? Kdo ví. Zkrátka a dobře, do dvaceti minut provedli synchronizaci na jiný channel a ještě slíbili, že v pondělí zavolá slečna z marketingu a domluví výjezd. A stalo se, přesně podle proroctví. Dneska dopoledne přijel divoký technik a začal koumat, co by se s tím tak dalo dělat. Když zjistil, že v podstatě nic moc, protože nikam není vidět, nasadil mi na moji špičku zesilovač, odražeč. Vypadá to hloupě, asi jako u káťových nebo prostě u všech ostaních, ale co už. Zisk se zvedl ze skoro -70 na nějakých -55 dB, a to už je nějaký číslo. Spolu s ním vystřelila i stabilita z průměrných 30 na 97 %, což se projevilo především v uploadu, neboť se pakety už po cestě přestaly ztrácet a padat a byly zase čiperné. Pak, jako vždycky, spadla kvůli něčemu Opera a stala se z ní zombie. To je pak bohužel už jen na kill… kill 1.
~ ~ ~ ~ ~
Za oknem se taky mimo jiné rýsuje příšerně strašidelný přípravný týden. Je mi z toho na zvracení už od rána, protože se za celé léto samozřejmě nic nestihlo připravit a teď se to bude dohánět na poslední chvíli, kdy zase bude potřeba domatlat spoustu úplně jiné práce k promptnímu odevzdání. Bohužel jako první na řadu zřejmě přijde zkorumpované nasazení vzdáleného přístupu pro obyčejníky, což si vyžádá dost možná fatální změny, jako například instalaci úplně nových Windows Serverů a podobných nelidských zvěrstev. Vše od určitých, pečlivě předem vybraných kmotrovských dodavatelů. Za peníze získané jakýmkoliv způsobem z dotací. Neasi. Možná přijdou na řadu dokonce i konzultace s těmi čiperníky, co to mají všechno na svědomí - tedy tou bandou nekompetentních amatérů, jíž tisíce rodičů bez možnosti volby svěřují do rukou osudy svých dětí. Tak svět odplácí, pak nemají trpět všemi těmi ADD, ADHD a ADSL poruchami.
Bude celkem oříšek udržet nějak veřejně dostupnou, stále aktuální a granulárně zálohovanou databázi, ale zároveň ji taky ochránit před nepěknými změnami zvenčí, přičemž plno změn zvenčí bude ve skutečnosti žádoucích. A tím jsou myšleny přihlašovací údaje, ne změny prováděné přímo učiteli. Pořád jsou tu tak strašlivě paradoxní požadavky, že to dál nejde. Moc rádi bychom si udrželi linuxový server už jen z toho důvodu, že byl jednou z nejefektivnějších a krásně sražených investic a stará se nám centrálně o milion jiných věcí, není přece možné ho jen tak degradovat a vyhodit roky in-house vývoje prostě z okna, resp. do wokna. Navíc nám tam taky běží náš veselý svět, a ten musí být zachován za každou cenu - i když bude co nevidět nový, s 1.8 - zkrátka Our world will Nether End. A vůbec celé to počínání nemá logiku, ti korupčníci to dělají vyloženě schválně. Programovat - natož dobře nebo dokonce bezpečně - sice vůbec neumí, ale pro tak jednoduchou úlohu (vypadající už od začátku jako patlanica), která by mohla být psaná v otevřeném skriptovacím jazyce a hotová hned, vyžadují rovnou ASP.NET 4.0 a ještě takovým způsobem, aby webová aplikace povinně vyžadovala WPF a uměle tak znemožňovala běh na jiných platformách mimo originální ASP.NET na IIS. Takové prostředí se dá sice zdánlivě získat bez investic, když dodavatel nerozumí zmateným požadavkům a v rámci OEM dodá i prostě stolní stroj s desktopovými Windows, kde to celé narazí na omezení maximálního počtu přihlášení přes SMB, takže rázem je potřeba dokoupit za desetitisíce další nebeskou serverovou licenci a najmout zkušené techniky, kteří to tam celé nějak napaští a pak je kvůli každé kravině za čtyři stovky na hodinu volat, protože to nikdy nefunguje. Nebo se to dá hned pořídit za statisíce, když to tam rovnou šoupne profík - lépe řečeno, když peníze z dotací rozkrade kmotrovský dodavatel. Je až k nevíře, že minisesterstvo školství prosazuje okrádání kmotrami přímo do zákonů a odsuzuje tak všechno k nevýslovné zkáze a utrpení. Nehledě na to, že každý další nasazený IS pro zjednodušení administrativy trojnásobně zesložití další procesy. Kašleme na vás, jde to i jinak.
~ ~ ~ ~ ~
Pokud je domov tam, kde je srdce… kam půjdeš, když nemáš srdce? Možná velice krátce před nedělním zastavením a rozsypáním času na špičaté střepiny se ozval ten hlas. Bystře, jako tenkrát. V očích plných štěstí, třpytu, hýbala se - sladce, krátce - a tázala se, vyprávěla, zatoužila… Nezřetelně, nečitelně, ale znělo to jako Je voudrais sentir que nous ne sommes qu'un. Partager nos vies comme partageons le soleil. Tu ne m'as jamais entendu pleurer. Jenomže notre petite histoire est terminée. Jestli ono to není tak trochu tvojí nešťastnou povahou, Johanko…