Zas mě to nebaví, tohle jsou přesně ty chvíle, kdy je venku opět zima, tma, číhá tam za každým rohem rarášek nebo nějaká Zuzka a nedá se s tím vlastně vůbec nic dělat. Obvykle to přichází tak v únoru a dneska je přitom pořád leden. Hrozný tohle, nejhorší. Nejlepší by bylo všechny černé hodinky v osm ráno prostě zaspat a pak si užívat letošní sady havranů. Ale nejde to, universum to tak nějak nedovoluje a dovolovat nechce.
Drsné logické týdny utekly jako vylitá voda a všechno se tím pádem mělo vrátit do předvánočního javovského flow, jenže je nesmírně složité se k tomu přemluvit, když jsou kolem důležitější a zábavnější věci, jako třeba příprava zbývajících reportů, čtení, psaní, další přípravy a další čtení a další psaní. K tomu všemu ovšem báječně pomáhá pořád dokola sledovat celé řady zoufale šablonovitých reality show, protože na ně není třeba se jednak soustředit, taky mají navíc výborný vliv na trénování rozpoznávaání patternů a takových věcí. V tuhle chvíli je to zrovna Farmář hledá ženu, prostě dokonale o dost levnější pořad, co všechny vyloženě vrátí do realitky. Oproti Prostřenu má rozhodně výhodu v tom, že se odehrává v teoreticky neomezeném čase, protože první fáze trvá týdny a následně se k původním farmářům často vracejí zas a zas. Asi tam vlastně ani není důležité, jestli si nakonec farmář ženu najde nebo nenajde, nebo jestli v průběhu soutěže dojde k nějakým podtrhům, spíš je mnohem zajímavější sledovat motivace těch, co se s dopisy ozvou a za farmářem nakonec skutečně dojedou. Ve většině případů tomu totiž nerozumí, mají v hlavě megakoně, nebo je vede nějaká opravdová vnitřní nespokojenost a nenaplněnost, a to se nakonec potvrdí - často z očí čitelnou prázdnotou následně podloženou často až neuvěřitelnými životními příběhy, což je mimochodem často i tolik nutný pokrm, který ale nebývá zas tak složité vyhledat. A kolikrát k němu vede i velmi zajímavý společný jmenovatel, náš divoký Standa :). No a farmáři sami naopak většinou ničemu nevěří, mají zvěrokruhy pod očima a k mému překvapení zatím nikdo přímo neřekl, že by si přál poznat opravdovou Krávu, čímž by byla myšlena žena ve znamení Býka. A rozhodně už vůbec nechápou, že nejlepší ze jsou jednoznačně Anety. Zkrátka tady obecně platí, jak pravil nedávno Swamp, že všechno má svůj ocas. A koneckonců, farmařit se dá i ve Farmville, v SETI, při těžbě Bitcoinů…
Odpoledne jsme kolem třetího kafe vesele mýtili nádoby a povídali si u toho s Agu o dnech, než se vůbec narodila, jak máme u každého tajně schovaný uniformní červený kávový hrneček Nescafé a jak je to všechno vlastně úplně a totálně na nic. Když jsem jí nechával čichat k domácímu dennímu hrnku na běžnou kávu, shodli jsme se na tom, že jsou sice Anety možná nejlepší, ale rozhodně se nevyrovanjí všem šikovným Laurám na světě. To all the Lauras of the world, I feel your pain, s čímž se velmi ztotožňujeme. Došlo nám pak, že bude nesmírně komplikované se zase v nechutně dohledné době rozloučit s Maky, ale jen kvůli tomu, abychom se s ní zase mohli po dalších letech opět shledat - a tak pořád a pořád dokola, dokud se misky osudu nevysypou. Nebo naopak nenaplní, to nikdo neví. Ono bývá pěkně, když na konci příběhu hlavní hrdina umře, ale tady je to všechno spíš o dobrodružství mnoha životů, do kterých je velmi komplikované vítat nějaké trvalejší změny.
No a v tom mezičase teď bezprostředně zbývá nastudovat všechny materiály pro další brzkou konfrontaci s naší pitomou psycholožkou, kterou jsem minule nejspíš asi podcenil, když zřejmě dokázala vysázet svoji diplomku v LaTeXu. Ale tak je to se vším - i Elvis je vypnutej a mrtvej, Marilyn taky, Hendrix tam leží… Tak co s těma padesátkama vlastně dneska, žejo. Pokud její práce nebudou úplně mimotematickými blbostmi, zřejmě by mohla být i užitečná pro stvoření podkladů pro připravovanou analýzu pravděpodobnosti určitých závislostí ve vzorcích chování divokých dětí, a to bude vyloženě masterpiece. Nebo teda zatím něco nižšího. A pokud mi to následně schválí i sám velitel, všechno, opravdu všechno i včetně sluníčkové psycholožky se bude muset podřídit svatému Inegrálu - krystalicky čisté umělé inteligenci.
Ony ty předpovědi na věci budoucí - blízké i vzdálené - tu jsou vždycky a vlastně každý ví, co má dělat. Může být otázkou, jestli jsou v tu chvíli reakce úplně adekvátní situaci, ale ve finále se vlastně na výsledku či pravdě nic nezmění. Pozitivní je, že temné dny a všechny příšerky nakonec přejdou a zase se dostaví jaro, v němž konečně přijdou ty šance na schůdné čaje, reflexní kytičkování a třeba, možná, při troše štěstí… i úsvit starých setkání.