Eida.cz - Hvězdíci MMXVII

Hvězdíci MMXVII

12. srpna 2017, 14:52 Eida

Le­tošní další dost tra­diční dý­chánek byl možná klidným, ale pro­váze­lo ho celkem značné množ­ství náh­od a shod okolnos­tí, čímž se jis­tě jednou za­píše do dě­jin za­pínání Sta­rOffi­ce. Po­chopi­telně nic ja­ko Me­ow už ne­e­xis­tuje a zřejmě ne­bu­de možné ten prvot­ní po­cit už nik­dy ni­jak na­hra­dit, takže v du­chu mi­nu­lých let se i le­tošní hvěz­dění na­cháze­lo v zi­mě a sa­mo­tě, kaž­d­o­pád­ně bylo celkem ozvláštněno už jen tím, že přišlo so­tva pár dnů po Olíz­nutí Mě­sí­ce.

Mít tak krát­ce po so­bě hned dvě po­dívané je vy­loženě výzva, kte­rá če­ka­la na svou šan­ci. Bo­hu­žel osud to­mu přál tak zhru­ba jen z po­lovi­ny, ne­boť už od odpo­ledne se ne­be pokazi­lo, za­čer­ti­lo a za­čalo ro­nit své blýs­kavé lži. Vlastně ne. Byl to až překvapivě oby­čejný déšť, kte­rý při­šel si­ce v nár­azech, ale nic ja­kože převratného, jak to mu tře­ba kdy­si bývávalo, když by­la lé­ta ješ­tě oprav­du dyna­mická. Díky po­ča­sí a dalším okolnos­tem se naskyt­lo příl­eži­tostné a ča­sové okno pou­ze na je­den den, ale i ten stál le­tos opravu za to. Zkrátka a dob­ře, Zuza­ny a Klá­ry jsou jen jednou za rok.

Než se ne­be­sa ro­zestou­pi­la, za­čal obvyk­lý setup s mi­nule ku­li­šácky na­rafi­čeným ko­líč­k­ovým in­tervalo­me­t­rem za­chytávat hvězdný po­hyb jak to jen šlo. A le­tos to celkem šlo, pro­tože díky divoké­mu Mě­sí­ci byl ne­beský blankyt ozář­en ze stra­ny, čímž bylo za­bráněno pře­sa­tu­rování temno­tou a pře­devším by­la oprav­du značná zi­ma a vlhko na to, aby se čip ne­za­čal sa­movolně přeh­řívat, což je po­chopi­telně vž­d­ycky úplně na nic. 

Ačk­o­liv se po­ved­lo stro­jově pro­kaza­telně za­chy­tit jen dva hvězdné nášle­hy, by­la tam i jed­na dost za­jí­mavá si­tua­ce, kdy na zem spad­la hned tro­ji­ce hvěz­dí­ků v je­di­ném čtyři­ce­ti­se­kun­dovém okamžiku, kte­rý byl vy­hrazený právě pro je­jich za­chy­cení. Smu­tek to­mu ch­těl, že zrov­na ob­lak za­bránil ně­co tak skvěl­ého sku­tečně chy­tit, ale záži­tek v oku a srd­ci zůstane. Pro­tože však by­la sku­tečně zi­ma, vlhko, ob­lačno a po­vinnos­ti na sto­le z ne­do­statku ji­ného ča­su, hodně hvěz­dění bylo po­ne­cháno stro­jům a du­še si moh­la odpo­či­nout až v poz­dějších hodnách, kdy se už nad ránem ne­be za­čalo oranžovět a ví­ce jak osm hvězd ne­spadlo. Ale od sa­motného soumra­ku a mě­síčního šíl­en­ství po sa­motné ne­beské hry to vy­pa­dalo moc dob­ře.

Co se tý­če sa­motné techniky, po­řád ne­by­la vůle ne­bo dův­od si poří­dit lepší stroj, kte­rý by dokázal ten­to úkol hravě zvlád­nout, takže všechno za­se vi­se­lo na ma­gických schopnos­tech E-450. Dalo by se namít­nout, že to ne­má smy­sl, ale co má ve sku­tečnos­ti smy­sl, když už ne pouhé odpo­čin­kové se­zení pod hvěz­da­mi? Ne­po­pír­ám, že na ka­me­ru by se ho­dil druhý sta­tiv a vypnutí au­tofo­cu­su, ale když už něk­dy při­j­de ad-hoc nápad, je tře­ba si ho užít, ne úplně vy­so­sat do ne­pří­čet­na - to aby zůstal do příš­tě po­řád něj­a­ký kus pro­s­to­ru pro zlepšení.

Ale navz­do­ry zdán­livě smutné­mu za­čátku přišlo s pá­d­em le­tošních hvěz­dí­ků pře­ru­šení a klid, kte­rý byl tak příj­em­ný a mi­lý na do­tek, že se to snad ne­dá slovy ani popsat. Nezbývá, než se opět těš­it na příští rok a zku­sit se to­mu ode­vz­dat znovu. A znovu. A znovu. Na věky vě­ků. Ja­ké to asi bu­de? A bu­de za­se tma? Zi­ma? Bu­de u to­ho něk­do po boku, kdo ocení fu­nění zdivo­če­lých jež­ků a chladnou vůni ibiš­ků? To se teprve uvi­dí. Pro­tože všechno má svůj ocas.

Eida
Tento článek přečetlo již 19 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář