Druhá výprava na našem místě. Nula stupňů, jaro ještě nedopadlo a po Velikonocích trochu začalo končit. Zelené stromy. Zlaté keře. Po noci plné démonů přišlo tohle ráno a nastal čas odejít do úplně nově objevené laborky – tedy z loňska, jen proti vánočnímu času bylo konečně světlo a trochu více pozitivní energie. Až na ty školáky, jako vždycky.
-
Večer s démony -
Jaro siluet -
Mohutné hnízdění
Vyzkoumat druhou cestu už nebylo tak komplikované jako napoprvé za tmy. Zkoušeli jsme si to koneckonců i na poslední procházce za brouky, kde se ukázalo, že všechno je vlastně nebezpečně blízko. Samotná trasa na 15 minut, to je trochu od Kocíkovy cesty rozdíl, dokonce je to možná i přímočařejší, ale není tam tolik zábavy. V klasickém laboření je vždycky možnost najít nějakou kočičku, šišku, slepice, nebo nějaký jiný zázrak. Tady zatím vyloženě nic, jedinou novinkou jsou asi mohutně hnízdící holubi, přičemž za rohem je už třetí hnízdo. Jsou malí a mají očička, od nich nebezpečí nehrozí.
Laborka je hodně malá. Minule povídali o tom, jak se museli přestěhovat z jiné budovy, který by byla blíže, protože jim prostě vypověděli nájem. Ale mají to tam trochu hezké, nicméně rezervační systém zase nedává smysl, ostatně jako ve všech provozovnách – překáží v cestě, když tam chodí návštěvníci. Teď je tam úplně nový stroj na načítání dokladů. Přijde mi to docela jako dobrý nápad, servírce uvnitř už pak není potřeba říkat oč jde, ale protože to není nikde dopředu uvedeno, tak logicky každý, kdo k tomu poprvé přijde, prostě neví – klikne a chce to po něm doklad, který nemá. Nebo ho nemá v ruce. Zdržení. Upírci v tomto hnízdě mají taky všechny žide naopak, než by mohly být. Nejsem asi designér laboratoří, ale nedává mi to takhle smysl.
Touhou bylo potkat na cestě alespoň jednu kočičku. Nepovedlo se to, je tu příliš rušno a samozřejmě v takovém prostředí vždy vylezou děti a kvačí si to do škol, které jsou asi taky někde v okolí. Trochu už ten rytmus chápu, ale asi nepřivyknu, nemůžu, i když bylo tohle místo, resp. kousek od místa, jedním z postranních přání k prozkoumání. Industriálno, pocit továrny. Chm. Musíme to víc projít, víc prozkoumat. Vypravit se až za koleje, dívat se na zákoutí.
Laboření mají být chvilky nejen pro upírství, ale i pro oddech, introspekci, sebefúzi a nabírání energie. V současných podmínkách tomu ale tak není, jako kdyby se svíral prostor okolo a najednou nebylo nic hotovo už v 7 ráno. Bude to dlouhodobě vadit? Vyvolá to znovu démony? Koneckonců je to teď téma, démoni, kdy mi psala bobinkyně s tím, že ji asi zrovna posedl démon a neví, co s tím má dělat a bojí se a brečí. Jak ale poradit někomu, kdo je v takové situaci? A zároveň tak moc jiné? Kdo nemá tolik času a nemůže si žít na účet budoucnosti? Nebo nemůže použít svoje démonství k navázání nějakých energií, protože je to důsledek a ne příčina. Něco s tím uděláme.