Už nezvládám víkendy. Vím, že tu dlouhodobě slibuji článek o zajímavostech Debianu GNU/kFreeBSD a povídání o jeho rozběhu na novém železe, ale prostě se to teď pořád nedá, ten čas je teď mnohem lepší prospat než propsat, což bývalo dříve často naopak. Nicméně bych se dneska rád podělil o pár jiných poznatků a zkušeností s Debianem úzce souvisejících.
Chybí mi tu kvůli tomu nenapsanému kFreeBSD nějaký ten úvod popisující náš nový server a jeho ne zcela očekávaný hardware se vším všudy, takže stručně nastíním, že požadavkem bylo na něm rozjet operační systém využívající bezpečně se zrcadlící diskové pole (2x 1TB WD) a první základní potíž spočívala v tom, že jeho integrovaná síťová karta (Intel Pro 1000) postavená na ICH9 nebo kolik byla příliš nová pro všechny současné stabilní verze Debianu (tj. moduly e1000, if_em) a bylo tím pádem nutné použít vydání sice nestabilní, ale s jádrem se vším tím novým železem správně pracující. Záhada s tímto spojená byla během dvou dlouhých týdnů naštěstí vyřešena, ovšem Wheezy Debian 6 s linuxovým jádrem (3.0.0 amd64) se stále netvářil, že by se mu vyloženě chtělo umět správně a bez námahy používat pseudohardwarově vytvořené diskové pole (GRUB povídal, že jednotlivé disky neexistují, případně že k nim nejsou práva pro zápis).
Po dalších dlouhých nocích se objevil divoký Kaluž a poradil se na to celé vykašlat a použít softwarový RAID obsažený přímo v kernelu (md), že s tím má bohaté zkušenosti a spokojenosti plné nůše. Nuže, jal jsem se to zkoušet, ale bohužel výsledky opět nebyly navzdory dychtivému očekávání uspokojivé, přestože v celém tom procesu (zvlášť, když ho člověk několikrát za sebou do zblbnutí opakuje; případně není úplný kokot) není možné nadělat žádné zásadní chyby. A protože se na tohle minjík ptal, není problém to znovu trochu detailněji rozebrat. Budeme vycházet z toho, že máme dva fyzické disky (sda, sdb), na kterých bychom chtěli provozovat pole RAID1. Na obou z nich vytvoříme stejnou partition tabulku - ideálně tak, že prvních pár stovek MB (podle chuti, počtu a velikosti jader) padne na první primární oddíl (sda1, sdb1) pro /boot (ačkoliv GRUB už umí bez problémů najíždět systémy i z LVM), zbytek na logickou oblast pro budoucí LVM (sda5, sdb5), kde už bude samotný systém a všechny jeho ostatní součásti. U prvních primárních oblastí je potřeba nastavit boot flag, a to co nejdříve, aby se na to třeba nezapomnělo. Tím nastává čas pro nastavení softwarového RAIDu, na kterém vybereme typ RAID1, dvě zařízení, žádné další a vybereme pro něj primární oblasti sda1, sdb1, které se nyní stanou součástí nového zařízení md0. Následně dáme vytvořit další RAID1 zařízení, do kterého přidělíme podobně jako u prvního zbylé místo na obou disích. Vzniká tak druhé nové zařízení md1. Na md0 vytvoříme souborový systém a nastavíme ho na použití pro /boot. Na md1 obdobně, využijeme celý prostor pro LVM. Tím se dostáváme k nastavení samotného LVM, na kterém vybereme oddíl nad md1 - a je potřeba si dávat v tuhle chvíli pozor, aby to vybrané nebylo náhodou zbytkové místo (pár kB), protože se může klidně stát, že instalátor sice v tu chvíli zahlásí chybu, ale následně taky třeba spadne do pekla a je všechno v háji. Toliko alespoň u toho nestabilního. Po vybrání se vytvoří skupina logických svazků - není to složité, instalátor nás vede doslova za ručičku a případné další úpravy v CLI jsem popsal už celkem dávno. Pak vytvoříme jednotlivé logické svazky, zjednodušeně jen pro swap a zbyek pro kořen systému, /. Po dokončení úprav se vrátíme do obrazovky pro rozdělení disků a na čerstvých LVM vytvoříme běžnou cestou odkládací oddíl a souborový systém pro /. V tuhle chvíli je možné si všimnout jedné či více chyb - a opět nevím, jestli je to jen tím nestabilním instalátorem - na zařízení md0 je sice vytvořený souborový systém, ovšem zmizelo jeho přidělení pro /boot, takže dvakrát zkontrolovat a hlavně se ještě podívat, zda nezmizely ještě bootflagy na prvních fyzických oblastech disků - a případně je opravit ručně z druhé konzole. Pokud je tohle všechno v pořádku, instalace nějak pokračuje a následná instalace GRUBu je nutná ručně - dvakrát, do míst /dev/sda a /dev/sdb. Pochopitelně, pokud chybí bootflagy či se /boot nachází na nebootovatelné oblasti pro /, není možné pokračovat. Pokud je všechno v pořádku, je hotovo a máme hotový mirrorovaný systém.
Další věc, kterou mám dneska na srdci jako kajman, je trochu toho nadávání na instalaci tiskárny. V práci na patře máme od Canonu Office Print & Copy Solution iR1018 na USB, což se samo od sebe v základních možnostech CUPS nenachází a je potřeba nainstalovat proprietární ovladače přímo od Canonu, tedy hlavně kvůli jejich vychytanému Ultra Fast Rendering II. Najít firmware se všemi potřebnými PPD na oficiálních stránkách problém není. Co ale problém je, prozradí už první pohled na odzkoušené systémy, kde se mezi 64bitovými nevyskytuje ani jeden Debian. Přesto se vyplatí 33MB zip (UFRII/UFRII LT ve verzi 2.20) stáhnout. V jeho struktuře se nachází několik adresářů - 32bitové binární ovladače, 64bitové ovladače, dokumentace a ještě jeden adresář se zdrojovými kódy.
64bitový adresář pak obsahuje zklamání v podobě jediných RPM balíčků, které se v Debianu nedají využít přímo. Googlováním se dá zjistit, že se některým povedlo jejich tiskárny rozjet pouhou instalací těchto balíčků přes alien, ale v našem případě mi štěstí nepřálo - kvůli těžko dohledatelným závislostem a raráškům. Po dalších dlouhých hodinách neúspěšného hledání jsem dospěl k názoru, že bude asi skutečně nejlepší si ovladače zkompilovat ze zdrojových kódů ručně. V souboru README jsou popsané závislosti pro instalaci, které by neměl být žádný problém splnit. Ovšem důležitým krokem je ruční editace souboru debian/control, v kterém je nutné změnit architekturu z i386 na amd64 a ze závislostí především odstranit gs-esp - ten je tu totiž poskytovaný balíčkem ghostscript-x (nutné rovněž nainstalovat) před kompilací. Pak už stačí skutečně jen začarovat dpkg-buildpackage a za chvíli je vymalováno. Ono to ale nebylo zas tak patrné, protože ani po několika restarech CUPS i celého OS se tiskárna neusmívala, takže jsem cca 40 minut kolem šaškoval se zoufalým výrazem, než mi došlo, že mi paní kolegyně V. tiskárnu natvrdo vypnula, a to hned dvakrát za sebou. Nebyl to pro ni, alespoň co se tisku týče, úspěšný den - s tiskárnami bojovala už od samého rána.
Je smutné, že nikdo nedokázal dostatečně tento 64bitový výkon ocenit, protože se mi zdá, že jsem nad tím strávil skutečně zbytečně mnoho času a úsilí. Ale co už, účel to plní a příště třeba bude k sepsaní něco zajímavého o Sambě.