Eida.cz - Na testech

Na testech

17. ledna 2022, 12:21 Eida

Dny budoucnosti letí. Obdobně jako loni zrovna nastalo období náboru nových přírůstků do našich armád nemrtvých, což zahrnuje jejich podrobné prozkoušení ve všech ohledech. Jako loni, i letos mám to písemné. A je to strašidelné. Za oknem vane divoký vítr, meluzína ladí a světla na stropě ne a ne držet zapnutá na maximum. A nemám ani croissant na svačninu. Je to občas prostě na nic.

V minulém týdnu se odehráno pár velmi znepokojivých situací. Možná bude potřeba si hned z kraje přiznat, že Pupik měl prostě pravdu. Zažít oháro prostě znamená, že lidi budou navzájem a všem navzdory prokostnatělí a bude jimi cloumat až karmicky viditelná zátěž nevraživosti a násilí. Dovedu to pochopit z obou stran. Ve chvíli, kdy se stavěla Chýše, dorazilo obří množství stavební techniky a částečně prokostnatělé osazenstvo hrůzných domů dostalo pořádně zabrat, přišli o výhledy, pole, klid a možná o riziko napadení divou zvěří. Podobně se sice mění všechno, i corcomarské zahrady, ale ve finále stejně nezbude než změny přijmout, protože ony samy od sebe neutečou. Kdyby utekly, nebo kdyby si každý mohl cestovat časem, asi by to bylo snazší. Jenže zášť se vkrádá do duší všem a nikdy to nakonec není tak černobílé, ani mě netěší propad ku kamsi do střední třídy, ale s věcmi nenaděláme nic, nic se v životě nedá změnit k lepšímu, ani kdyby trackery začaly padat ve velkém. No a tady, zástupkyně nešťastných mas, měla v očích nakonec stejně pochybnosti, když hájila hodnoty předané jinými generacemi, které jí samotné nedávaly smysl. Ale dovedu ji pochopit. I mně bylo smutno. A spěchal jsem zrovna zastavit příval beznaděje a bezpráví, které, asi stejně jako ta všudypřítomná zášť, sršelo zpod světa po silně karmické lince. Nemáme karmu.

Kromě testů z čar a kouzel je poslední týden taky ve znamení testů covidových. Asi nikdy to nebylo divoké jako teď, kdy se u nás zrovna vyrojilo obří ohnisko a čumáčci začali padat ve velkém. Stačil k tomu jen jediný nezodpovědný astrální stalker. Těžko uvěříme, že prostě ráno přijel, aby šířil své názory, nemoci a ideologie. Už během odpoledne zlikvidoval celý náš debatní kroužek a v úterý zřejmě zruinoval celé satanistické oddělení během jejich odpoledního dýchánku, kam jsme je s čarodějnicí přišli mohutně podpořit. Času na paniku nebylo dost. To až před víkendem došlo na všechna ta zjištění a na série PCR testů. Mnozí padli. Ale jen ti úžasní a mocní vyšli negativně – přežili astrální řádění. Naštěstí my a nejvyšší regent patříme mezi ně.

Ale jinak je to smutné jako každou zimu. Zima, chlad, tma z absence světýlek a rarášek za oknem. Vánoce byly nad očekávání krásné, dost možná kvůli přesvědčení, že věci prostě mohou být hezké – ale přesvědčení je zkrátka emergentním atributem a ne vždycky z dárku pod stromem vykoukne; nebo ne vždy si můžeme vybrat hrstku lidí, co se rozhodneme mít rádi ve chvíli, kdy na to máme kapacitu. A na to nejsou testy, pořád totiž někde vzadu působí ten nedokončený lockdown a absence přání v bezesných nocích a všechno to vlastně možná není skutečné, nebo je to jen nepovedené. Pořád od konce minulého roku odchodů nevím a nedovedu se sám se sebou dohodnout, jestli všechny ty dny počítat nahoru, nebo dolu. Asi neexistuje cesta k dokonalé svobodě, pokud nikdy nedošlo ke spoutání či nesvobodě. Kdo ví. 

Netuším, jaká je teď situace na velitelství, ale pocit z velení je cítit v kostech. Můj čumáček tam zrovna prodělal první zkouškové a dařilo se mu až na jediný den, na který mu chybělo nějakých pět let zkušeností, ale i tak, jeho pocit musel být opojný. Stýská se mi to tom. Stýská se mi po random stylu života. Teď si nasosá hezky armový stroj a pustí na něm divočinu svých snů a už nikdy nebude chtít jít zpět. Znám to. Ale teď nějak nemůžu divočit. Nebo se dochočit. Možná nemůžu vůbec nic. Jen sedět na testech a vidět, že vše okolo ještě někam asi směřuje.

Eida
Tento článek přečetlo již 65 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář