Eida.cz - Za dýněmi

Za dýněmi

17. října 2021, 20:34 Eida

Podzim je dýní čas. Začne občas sychrat a hned zase vysvitne slunko, aby všechno prozářilo a vůkol se vylinuly barvy usínajících rostlin a listů a různých jiných výtvorů a tvorů přírody. Po spoustě uplynulých dnech, o kterých se mi nedaří kvůli stálepřítomnému lockdownovému syndromu nic napsat včas, aniž by to pak ještě dopsat šlo a rozepsané kusy šly s klidem zavřít a s láskou okorat, jsme si udělali malý výlet. Za dýněmi.

Občas bych si přál mít možnost víc věci procítit, nebo polapit některé okamžiky, takhle jen ze šmouhy ve vzpomínkách musím vypíchnout, že se po cestě naskytlo několik poměrně zajímavých alejí, kterými se jako klidným podzimem proplouvalo, zatímco okolní pole dýchala přípravou na svůj budoucí odpočinek, či se snad pyšnila zástupy seschlých slunečnic. Je vždycky smutné, jak během dne slunečnice oschnou do jedné. Po těchto kličkách a smyčkách a lesích jsme dorazili na statek plný dýní, kde už z dálky byl částečně slyšet pípot kuru, ale taky juchání rozjívených dětí, které od toho možná čekaly víc, než jen jednoho poníka.

Byl víkend a celý dýňový areál byl zaplněn lidmi, naštěstí díky hygienickým opatřením a díky odvaze se ty hrny střádaly v rámci rezervací na časy, takže to nebylo zas tak hrozné. Je škoda, že zrovna nesvítilo slunko, co by rozjasnilo všechny ty dýňové pyramidy a dalo vyniknout vůním dýní, trdelníků, palačinek a grilovaných klobás, ale nenaděláš nic, občas je počasí prostě jen apokalyptické a připravuje každého na snění o útulnu – ještě uvidíme, jak se podzim zakulatí a zda přinese takové ty deštivé chvilky s post-apokalyptickou kávou, jestli to vůbec bude útulné. Každý má teď tak trochu dýni. Ale třeba se z toho zase všichni vydlabeme, otevřeme oči. Pořád ještě je možné, že všechny noční můry zmizí a budeme dokonale svobodní.

Eida
Tento článek přečetlo již 49 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář