Eida.cz - Roj vos

Roj vos

15. července 2020, 00:31 Eida

Vždycky je tak trochu léto, trochu tma a čas od času se všude skvějí nextgeny. Dneska dopoledne přišlo svým způsobem přerušení, když se ukázalo, že okolo nejsou žádná významná a hlasitá kutání, že nikdo nic venku neplánuje, že je skoro zase klid a možná by se všechno zase rádo vrátilo zpět do časů zázraků. Kéž by, vážně.

Situace je ale taková, že celý rok je dost podivný a netradiční sám o sobě, možná nakonec díky všem nepřítulným korookolnostem nedošlo k rozsáhlým investicím do neklidu a možná jsou místní sekáči jen neschopní a líní, než aby si odstranili napadané překážky. Vidím to tak, že neposekaná a doslova divoká louka je v tuhle chvíli to největší požehnání, kterého se vůbec mohlo tohle místo po nespočetných letech dočkat. Jen něco pořád chybí, protože nádech okolí pořád nemá ten švih jako před časy, nemůžu si na něj vzpomenout. Dnešní brzká výprava na autobus, ze které se zformovala krátká procházka po okolí jako už dávno ne, byla toho docela dobrým důkazem. Něco je při starém, ale nejde to zkrátka uchopit, snad k tomu chybí ta klíčenka s reklamou na půjčovnu lodí, nebo jiný předmět, barvy, kdovíco. Prostě něco, co není ani na dobových diapozitivech.

Kometa dorazila.

Zůstat v nepřetržité únavě jen kvůli koukání na kometu možná asi tohle vnímání umožňuje a svým způsobem umocňuje. Pamatuji si při té příležitosti na poslední dobře koukatelnou kometu před 23 lety, tedy nějak v době té klíčenky s lodičkou a žaluzií. Ta nebyla tak výrazná, letěla dost vysoko a venku bylo ještě docela zima nebo jak. Na dvorku to všechno pulzovalo docela normálně a přestože bylo už tenkrát jasné, že se komety jen tak v životech nevracejí, zdálo se, že vlastně každou chvíli bude docházet k nějakému kosmickému jevu z vyšších sfér – ostatně jako když stín naší Země prakticky neustále olizuje měsíční kotouč. I když je to možná tím, že vnímání času je čím dál rychlejší. Nicméně tohle kometování si nešlo nechat uniknout a snad ještě budou mezi hvězdíky MMXX dvě příležitosti se komety pořádně nakoukat a třeba se ji pokusit na něco i vyfotit, protože by byla škoda nemít ji nakonec po takové době ani uchovanou, když už na rozdíl od minulosti je na to docela dostupná technika, přestože není nextgenová.

Nextgeny jsou obecně zvláštní věci. Kdybychom někomu v roce 1998 tvrdili že bude docela běžné mít 4K UHD displeje na pracovním stole, asi by to nedal už jen při představě, jak by všechno muselo být maličké, titěrné a hrozné. Je to vlastně docela na nic, když se všechno teď pro HiDPI dělá buď na vícekrát, nebo vektorově a pak dochází k nebetyčnému supersamplování – ostatně pro supersampling už ani vlastně neplatí tradiční postupy a rozmáhají se neurální modely, které vyhlazování provádí přímo v tenzorových jednotkách. Což mi připomíná, že co do nextgenů tu už zase naplno jede IPv6, provider to prostě nedal a chvíli trvalo přijít na jeho interní konfiguraci, ale tak když si to všechno routují Mikrotikem, tak udělat stateless mapování z jednoho bodu na druhý zas není tak složité, jen je zkrátka nutné otevřít cestu celou a neblokovat nic před ní. A následkem přechodu z OpenVPN na Wireguard to má ještě další perk, do bulwarku stačí nahodit extrémně jednoduché NATovací pravidlo pro maškarádování z wg rozhraní do mostu a IPv6 konektivita je pak k dispozici už i mobilně. Jupiii.

Co jsme se vrátili z magické letní výpravy z hor, kde ještě samovolně po nocích poletují bioluminiscenční brouci a plavat se tam dá jako o závod, dorazila kromě komety ještě želvička a pak taky bohužel roj vos. Želvička byla roztomilá, škoda, že ji nejíme právě teď – to si prostě tak divoká Verča přijde domů a najednou pod autem ruluje želva nádherná a kocour neví, jak ji ulovit. Tak jsme si ji chvíli mazlili a přemisťovali po zahradě, až si ji pak přišel vyzvednout pracovník přes želvičky. Musím bohužel říct, že želvička dost bolí. Pokud to vypadá, že si pacičkou nedosáhne na krunýřek, tak to není rozhodně pravda a má navíc drápy přeostré, takže se brání přemisťování a drápe u toho.

Druhé zmiňované, roj vos, už tak moc zábavné není. Pokud bylo pravidlem, že se co léto zvedá vlna vyder, pak to letos neplatí a ještě ke všemu přiletěly vosy. Z nějakého důvodu si uvnitř další nepoužívané komínové šachty, která pořádně kvůli všemocně rozbité zdi netěsní, udělaly svůj biom a začaly lozit do interiéru. Je to s nimi nesmírně složité a pořád bzučí, i když by neměly, tak snad předběžná opatření proti nim zaberou a za pár dnů bude všechno zase normální. Normální proto, že říkat jako dřív je dost utopická představa, kterou se zřejmě stejně nepovede naplnit.

No a teď začíná zas noc, která nikdy nekončí. Možná v ní přiletí zas kometka, možná vosa, nebo se třeba taky nestane nic. Byly to vskutku vysilující dny a snad s přibývajícím létem, které je tak složité si uvědomit, zas přijde tradiční rulování a čas na zázraky.

Eida
Tento článek přečetlo již 15 čtenářů (1 dnes).
 

Komentáře

Nový komentář