Eida.cz - V neorganizovaných časech

V neorganizovaných časech

25. září 2019, 23:10 Eida

Pomalu končí další září, je chvíli po rovnokřídlosti a do srdcí se vší silou a odpovídajícím počasím opět zarývá podzim. Tři týdny uplynuly od dalšího nového startu, tedy nového roku a s ním spojeného nadšení. Na povrch místy vystrkuje růžky jakási neurčitá nostalgie, možná díky všem těm okolnostem a neuchopitelným zarovnáním v kalendáři. Možná se jí povede převzít kontrolu a zničit letošní nepříjemnou únavu. Jinak to asi nebude úplně optimální.

Je úplně jinak organizovaný čas. Nedává to najednou smysl. Králíková víla má teď na delší dobu procedůrku, takže se to všechno na chvíli zkouší podobat starým dnům, jen s tím rozdílem, že si nemůžu na nic vzpomenout. Loni nějak touhle dobou to bylo možná o moment snazší, koneckonců vše bylo ještě tak nějak v pevných kolejích a na obzoru od léta číhalo celé roky očekávané avérium a nepříjemná otázka, co bude, až nebude. Teď je to tady. Chybí plán. Připomínky organizovaných časů jsou na škole čar a kouzel každou chvíli, protože zvířátka se musela měnit o týden později, neboť přesně před rokem nebylo v daný okamžik mé supervize, protože jsem si zrovna hrál na velitelství, s tajným symbolem schovaným pod sakem. To hraní si mi tedy dost chybí, proto se teď v pátek ukáže, jestli tajuplná výprava do minulosti přinese nějaké odpovědi na budoucnost a naopak. Nakonec všechny cesty vedou do té velké.

Vzpomínky na dokonalou efektivitu a především ultrahodinové víkendy a s nimi spjaté hodiny superschopností jsou zkrátka příliš silné a každý pohled na budovu velitelství nebo dotek její části dovede nabít docela kreativní energií, která vždycky posune věci kupředu, nebo ještě lépe, dodá jejich pohybu nějaký konkrétní, jasný směr. A najít znovu jeden pevný bod v aktuálně se rozpadajícím vesmíru rozhodně zní jako proveditelný operační plán pro jedinečnou páteční šanci. Bez jasného směru totiž tak trochu tápu i při každodenních činnostech a je jen otázkou času, kdy to i čumáčkové poznají. Příkladem mohou být ti noví, zvídaví, kteří si zaslouží jednoznačně pozitivní přístup a především krmení své zvídavosti, kterého lze ale dosáhnout jen při zaručené harmonii. Té se nedostává v aktuálním rozpadu světa tam okolo, kdy se zahrady Corcomaru propadají do nebytí, za okny se znovu začíná plížit zima a možná i rarášek, a taky kdy téměř všichni najednou ztratili smysl pro vlastní existenci a začali nesmírně duševně tloustnout. V konvenčním smyslu by to třeba i mohlo být trochu pochopitelné, však už z tohoto pohledu na hodinách odbily páté narozeniny, ale, krosis, ten pohled je zatraceně špatný a je na každém, jak moc se rozhodne svoje instinkty potlačovat a jak moc na své duši nakonec ztloustne. Ve finále se to projevuje tak, že není co číst.

Hledání nových příběhů na čtení je vždycky komplikovaná záležitost, protože nikdo nedovede zaručit, že nějaké dobré nebo neutrální povídání vydrží třeba přes deset let. V tenhle okamžik mám téměř šedivou RSS čtečku shora dolu plnou dávno mrtvých blogů přidávaných postupně někdy od léta 2008 a k žádné světlé budoucnosti se to v tuhle chvíli zatím nepřibližuje, jen to dále a dále umírá. Sláva je sice v tom, že se všechny doposud publikované články už na věky věků uložily jako digitální otisky, ale je to jen historie, která není moc zábavná, pokud z jejího popela nepovstane něco nového, vyvinutého a úžasného. Asi je pryč ta chvíle, kdy všichni psali a nikdo nečetl. V rámci pátrání se sice tu a tam něco objeví, ale pak se z hlavních hrdinů jako kolikrát stanou ideologičtí záporáci, v případě technického zaměření je to zas celé dost často na nevalné úrovni a nikomu to nic nedá. Nicméně překvapením bylo, že se mi v několika uplynulých dnech v rámci hledání českých textů o OpenBSD povedlo najít něco úplně totálně jiného, totiž blogy nějakých mých konkrétních čumáčků, jejichž soukromí budu na výsost respektovat, ale ještě více chci ocenit jejich osobní pohled na svět, poetičnost i způsob vidění světa. Taková slečna Kú, pokud jí tak budu chvíli říkat, přestože ta písmena mě napadla jen tak z nostalgie a vůbec s ničím a nikým nesouvisí, popisuje zevrubně svůj život před vstupem na palubu našich čar a kouzel a i když se s ní asi neshodnu v několika asi ne zcela podstatných záležitostech, je její vidění světa neuvěřitelně povědomé a může mít určitou budoucnost, pokud dostane i u nás možnosti rozvíjet se zábavným směrem. Tedy když pozná místní kolority a prožije si je, včetně smyslu pro industriálno a věčné záhady.

Na druhou stranu funguje zvídavost čerstvých čumáčků i opačně, kolikrát přijdou s něčím novým, co stojí za prozkoumání. V tuhle chvíli se tím zajímavým staly servery Aternos, kde je možné zdarma provozovat libovolný minecraftový svět. Nejdříve to nedávalo smysl, jelikož to vyznělo, že je to nějaký malý český projekt, ale pro průzkumu se ukázalo, že je to ve skutečnosti docela velké a provozované na nějaké docela odladěné farmě. Je možné si tam pustit prakticky libovolnou instanci serveru doplněnou o zvolené mody a pohodlně to ovládat přes web, tedy pokud se povolí reklamy. Výkon je relativně obstojný, takhle to vypadá, že každý účet dostane přibližně dvě jádra a skutečně se to dá používat. No a automatizace tam pokrývá hodně aspektů, a to včetně přiřazení a zrušení A a SRV záznamu v DNS. Takže pro malé věci docela dobrá volba, i když se to asi těžko vyrovná vlastní dedikované službě, kterou si ale jen málokdo asi může dovolit. Možná zrovna my máme to taputukanské štěstí. V našem světě se ale víceméně nic neděje, protože všichni buď ztloustli, nebo to kazí, takže teda nevim, co se to tam jako děje, ale rozhodně na spawnu je teď malý pilíř s nápisem 共產主義精神, a to vypadá rozhodně hodně vesele. 

S reklamou na webu je teď obecně zase kříž, ale ve filosofické rovině by se dalo říct, že znovu došly browsery. Safari 13 teď přešlo na nový mechanismus práce s rozšířeními, který nyní definuje speciální rámec pro blokování obsahu. To je samo o sobě docela rozumné, ale bohužel to hází klacek pod novy jakémukoliv svobodnému vývoji, protože blokátor obsahu musí být pochopitelně podepsanou aplikací na AppStore, kam se ale nedostane zrovna moc opensource věcí. No a nemít možnost vlastního auditu kódu takového doplňku je fakt na nic, takže je potřeba počkat, zda s tím někdo něco neudělá, nebo se podívat, jestli by nešel udělat nějaký obyčejný dev projekt, co by reimplementoval zavedená rozšíření a prostě by to fungovalo.

Na druhou stranu jsem taky dneska poprvé v životě objevil Darling, což je projekt, co dovede překládat volání binárních Darwin programů přímo do jádra Linuxu, a to zní tak neuvěřitelně dobře, že to snad ani nemůže být pravda. Bude potřeba najít si na to čas, protože by to umožnilo zjednodušit hodně každodenních komplikací a jestli na tom fakt poběží i nějaké Cocoa aplikace, pak to bude naprosto luxusní. Tak uvidíme.

Ale i v neorganizovaných časech je potřeba si vyhradit chvíle na dýchání podzimu plnými doušky a pečlivou přípravu týdenních kroků a operační plánování a zkoušení nových věcí. Takže uvidíme v pátek, jak poučka na velitelství dopadne a jestli přinese svoje ovoce. Bude to ztraceně nostalgická cesta na o něco vyšší úrovni. 

Eida
Tento článek přečetlo již 65 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář