Hry Vánoc
Sníh hned prvního prosince je velká věc. Jeho první záchvěvy jsou většinou v pondělí ve druhém nebo třetím listopadovém týdnu, pak právě na úvod prosince a do konce roku jako když utne. Je to plán, kterým se celý vesmír už nějakou dobu řídí a nikoho najednou nezajímá, že kdysi, ještě za bojů, bývalo sněhu celý prosinec a děti si chodily hrát a sáňkovat až do odpoledního setmění. Sníh byl těžký, mokrý a ve vzduchu bylo kromě uhlí cítit i něco málo z vánočního klobouku. Na konci 90. let se pak vše začalo sypat a svůj nárok uplatňovala rána a dopoledne sypkých dnů se sluncem, hry Vánoc, prokletí čarodějové a všechno ostatní. Teď je ze všeho jen šmouha.
Sobotní ráno s blyštivým překvapením mělo být původně úvodem dalšího utrahodinového víkendu, bohužel nemoc všechny plány znenadání překazila a odporoučela plán do zatracení. Jenže to nejde odkládat celou dobu, když na rozdíl od našeho skvělého velitelství má cizí velitelství zastaralé systémy a přístupy a vyžaduje všechny papíry už do Mikuláše na stole. Na jedné straně se provolává technický pokrok a využití multimediálních super-hyperfuturistických holografických krystalů ve výuce, ve skutečnosti je agenda plná zpátečnictví a neefektivních postupů. Je vlastně div, že to vůbec celé drží pohromadě, a to i navzdory pitomým a neartikulovaným výkřikům z rodiny vší a pavouků.
S nepřijatelným stavem se muselo nutně změnit využití času, takže vznikla zase krásná příležitost na vánoční úklid jedné z komůrek, kde ale stejně z nějakého důvodu zmizelo množství AVC záznamů za rok 2017 a polovinu 2018. Tak co se dá dělat, ale na druhé straně se tam vylouplo pár dývek ještě z FITu a na nich povídání a vyprávění ze sálů, které by se třeba, možná, jednoho dne mohlo hodit v určitých operacích krustyánství, protože disponuje určitým puncem nadčasovosti. Což ve finále znamená, že to vlastně o ničem konkrétním nevypovídá.
A když je už řeč o UNIXu, která ostatně vždycky je, mimo Krustýnu by mohla řady mé armády nemrtvých rozšířit ještě jedna včelka, koneckonců si musíme vážit všech, kdo přijdou do naší školy čar a kouzel s již předinstalovaným Linuxem na laptopu, i když je to bohužel třeba jen Ubuntu. Ve světě Debianu se poslední dobou dějí velmi zajímavé věci, třeba přechod na nový firewall, který realizuje tranzitní balík iptables-1.8, případně Samba 4.9, která dost vtipně přestane fungovat s winbindem. Na ni sice stačí jen začarovat net groupmap add sid=S-1-5-32-546 unixgroup=nobody type=builtin a je zase vymalováno, ale jen těžko tohle bude někdo na produkčních serverech hledat. Firewallová krize a hry Vánoc Samby jsou snad trochu zimní tradicí nebo co, ostatně v případě firewallové krize jde o to, že se s přechodným balíkem načítají souběžně jaderné moduly starých xtables a novhého netfilteru, čili víceméně běží dva paketové filtry najednou. Jejich přepnutí pak řídí konfigurace alternatives, která prioritizuje systém nový, zatím syntakticky kompatibilní s iptables. Staré ovládání dostává do názvu -legacy a ihned na sebe upozorní, pokud existují shody. Je opravdu důležité se pak správně rozhodnout a především ve starém firewallu nejen vše smazat, ale taky nastavit výchozí politiky na propustnost, jinak to celé může hezky rychle zkolabovat. Každopádně nový netfilter má vyloženě budoucnost a hodně věcí zjednodušuje, přestože je jeho syntaxe možná na první pohled složitá. Je to zkrátka přirozený proces a tohle alespoň trochu už připomíná moderní firewally na BSD systémech, které teď pomalu, ale jistě přicházejí konečně na všechny ARMy.
V rámci Vánoc jsou nutné vánoční hry, hry Vánoc a vánoční hraní. Už to není jako prve, za časů, kdy se vše sypalo a většina lokací od Bootlegu byla zakalena rouškou neznáma. V kurzy jsou teď docela šrtyrky, ale bohužel na ně není z nějakého důvodu čas, případně nepřející ISP nedovoluje jejich úplně využití. Jednoho dne vše ale zase přijde. Jako vánoční přání, nebo jako kousek pizzy.