Jaro na předměstí XVIII
Trvalo dlouho, než letošní jaro skutečně dosáhlo svými integračními pařáty nad pokličku temných mrazů, které nakonec popálily sněženky takovým způsobem, že zamlkly dříve, než stačily světu cokoliv sdělit. Je to škoda, osud, ale co naděláš, dneska je všechno stejně už úlně jinak. Od konce března se rýsovalo jakési malé jarní stanoviště s ulitkami a bylo v něm několik málo dní, kdy modré víření v duchu každoročního tradičnictví i letos způsobilo tichou pohodu s kávou a štěstím.
-
První včela Nela
-
Náznak akordu
-
Dobrodružství s ulitkou
-
Spokoladoňky
-
Spokocour
-
První špičatá sedmikráska
-
Špičky I
-
Špičky II
-
Špičky III
-
Dozor nad květy
-
V rozkvětu
-
Jarní shluky
-
Včela Nela
-
Modrobílý akord
-
Víry trav
-
Špičky IV
-
Špičky V
-
Špičky VI
-
Tři malé na slunci
-
Saláti
-
Hej-tulip
-
Dvě malé v zákoutí
-
Malý žlutý
-
Na špičce sporofytu
-
Tajemství ulitiště
-
Severské víření
-
Střední žlutý
-
Velký žlutý
-
Náznak letního víření
-
Poslední shluky
-
Budoucí jablka
-
Náznak lísknutí
-
Lísknutí v cloudu
-
Lísknutí si
-
Lísknutí z plných sil
-
Špičky VII
Přestože má jaro obvykle mnoho podob, jeho skutečná síla stejně nakonec roste až v lískovišti, kde mohutní jako kocour a nakonec poskytne svůj pohled přímo do modré magie, skrz kterou do našeho světa pozvolna vstoupí i letní dny. A tohle zkrátka všichni kočíci už vědí a moc se na to těší.