Údery jara
Po mnoha útrapách se venku z pupenů pozvolna vylouplo dlouho očekávané a slunečné jaro. Zhruba jako za časů, jen s tím rozdílem, že nikde v okolí už není žádné kokodák a chrochrochro, v sousedství, lidi okolo vyměnili zvířata za blahobyt a podle toho to taky tak dopadlo. Ale to se ještě změní. Změní se toho ještě opravdu hodně.
Slunce skutečně vychrlilo přímo údery jara a malá modrá kvítka vzplanula. Seděli jsme s Kocíkem v bezčase a dopoledním tichu, obaleni nesmělými paprsky jako v bavlnce. Až na to, že tam byl klíšťák, Billy Klíšťák, dopadlo všechno téměř nad očekávání, jelikož se vracely dávnověké vůně a prvky, které tolik dodávají radost a významnost březnových a dubnových chvilek. Čekají nás ještě relativně volné a dlouhé dny, na jejichž konci budou zase večery protkané šeříky a hořce zavoní vínem a pokročilou metalurgií. A kávou.
Ta samá volnost je v krvi, ne v rukou, musíme ji cítit srdcem a umět si ji částečně i vlastními silami zajistit. Ale je to často těžké, když je jenom jedna věc pokaždé jistá — deadline. Z nějakého záhadného důvodu nikoho na velitelství netrápí, že se deadliny vlastně dají ohýbat jako proutky ve větru, že se v tom samém větru dá měnit jejich lifespan nepředvídatelným způsobem, ale na druhou stranu je to jedině dobře, ať už kvůli radosti z hřejivého přístupu, nebo zkrátka jen z našeho velitelského prostředí. Třebaže se stále nevyhnutelně blíží avérium, na jehož opět konci povstane nový robot-rytíř, byla tím zlomem zažehnána zima, tma, rarášci a Zuzana se taky až dost ochotně na misce vah přiklonila k pohůdkovému průběhu, v jehož znamení je celý tento život. A co bude, až nakonec nebude, je sice zatím stále nepředstavitelné, ale další plány se vždycky vyrýsují. Koneckonců vědci jsou jako děti, co se nikdy nevzdaly svých snů, dovedou si tedy vždy poradit.
V minulých životech možná nad takovým vzdáváním snů stáli samotní démoni stárnutí, kteří dodnes koukají z mnoha rohů a záhybů v zákoutích skrání těch, co zůstali ještě v původních životech. Bylo hodně zvláštní přijít a dívat se jim do očí, nemít si ve finále co říct, když jejich obyčeje měly velmi nereálnou šanci se čehokoliv současného dotknout. Patnáct let. Znamená to vůbec něco? Je to číslo? Asi jo, je to jen číslo, skalár, nemá směr. Není co slavit. Nic nás nespojuje, nic si nedlužíme. Zkostnatělé struktury spojené nepřirozenou cestou nemá žádný smysl držet při životě, ať už si kdokoliv myslí třeba opak. Prý budník; těžko, životy z těch dní jsou dávno pryč a nikdy se nevrátí. Kéž to nikdy nepotká mé drahé čumáčky, aby jednoho dne stáli tváří tvář nepředstavitelným rozdílům a propastem.
Budník je jiný, všechno je jiné, jde to prostě jinou cestou ať už s lidmi, nebo bez nich. V rámci naplňování všech povinných praktik GDPR, po nichž se z nějakého důvodu zase na chvíli slehla zem, se v rámci redundance připravuje nový starý stroj, který konečně naplní snahu o odlehčení. V plánu je sestavit zas nějakou politikou zamčený CentOS na 4x RAID1. Jakkoliv velkolepě a úžasně to zní, v budníku je všechno složité a trvá to hrozně dlouhou dobou, takže výsledek se může dostavit tak nejdřív na konci příštího měsíce, ne-li ještě déle. To samé platí pro doménovou pracovní stanici, která byla připravená sice během dvou dní, ale přenést ji z jedné budovy na druhou už trvá přes 80 dní a výsledek je stále v nedohlednu. Efektivita se přeceňuje.
S těmi stroji je to obecně hodně složité, protože teď je tu samý Meltdown, Spectre a další jim podobné a z nich vycházející, přičemž všichni jsou kvůli dodavatelům závislí na mikročipech od Intelu, které ovládají svět. Taky nejsou k dostání integrované ITX s AMD, přičemž jednoho času, kdy to ještě nebyla výhoda, k dispozici byly. Situace je o to horší, že tato integrovaná řešení nepočítají s různými variantami nasazení a snaží se pojmout svou existenci pouze jako stolní terminály. A to je chyba. Na jednu stranu by bylo hodně zajímavé se na x86_64 úplně vykašlat a pořídit si třeba RISC-V, nebo nějakou podobnou platformu, ale na tom se pak logicky nedá virtualizovat ono x86_64. Tedy ne, že by to v tuhle chvíli bylo jiné — prostě na stávající platformě není prostor a čas, takže se stejně nic neděje. Ale upgrade je nevyhnutelný, stejně jako nasazení nového APčka s povýšeneckým zabezpečením, protože současné čipy už docela odcházejí, i když ne zas tak často. Možná spolu s údery jara přijde nějaký rozumný nápad, se kterým půjde všechno novým způsobem zrealizovat. Zatím ale, ve volném čase, zatím to vypadá… na aplikacičku. A pak na rytířství. A tak.