Nějak to už není, co to bývalo. Nový kalendářní rok sice odstartoval, ale naplno začne zcela jistě až někdy v půlce jara, kdy se už bude vše zelenat. Do té doby asi nebude nic, nebo spíš nic moc, spíš nic, než moc. A noc. Nekonečná noc bez hranic.
Podívat se z okna, totiž na seznam zpráv v novinách, často zamrzí. Zatímco v noci ještě tiše chodily e-maily od vzdálených čumáčků, kteří se podle svých vlastních schopností a přesvědčení snažili zachránit všechno na poslední chvíli a být nejlepší, zaplavily sítě hashtagy a další potvory na téma nové parády v procesorech, a to nejen těch od Intelu. Matně, i když docela jasně, se mi vybavuje nedostatečné světlo v naší tehdejší budce na USTAFu, ve kterém nás velitel Sid u popisu C2D dual cavity těžce přesvědčoval, že spekulativní provádění instrukcí je free a že je v něm budoucnost a spása světa. Dnes, o snad více jak deset let později, se této featuře začalo říkat CVE-2017-5753 a CVE-2017-5715. Plánovače se musí strachy tetelit v hrobě a není teď moc důležité, co je vlastně čí vina a jestli Intel měl návrhovou chybu už od roku 1995, nebo jestli to Google záměrně ušil na procesoráky a prodal všechna data, nebo jestli tajné služby sosají šechna naše písmenka z klávesnic pomocí nových chyb i přes IME, případně jestli je to celé jen marketingový tah, ono jde hlavně o to, že potom, co se zpráva objevila na seriózních místech a portálech, ji bez jakékoliv znalosti převzali novináři a prezentovali ji s tolika nepřesnostmi a výmysly, že se teď musíme stydět za stav školství a všechno ostatní. Všeho do času, já že nikomu nic zlýho nepřeju, ale někdo by těm lidem měl dát už lopatou po hlavě. A to kontinuálně. Prosím.
Každopádně noční čumáčci, ano. Jejich práce jsou taky bohužel příkladem diletantství, což je nesmírně znepokojivé, protože pokud někdo neumí ani přečíst zadání úplně sám, asi nebude zcela v pořádku a dostane za to taky patřičné ohodnocení. Jednak je sice celková koncepce stále příliš rozsáhlá a nevybalancovaná na přípravu, ale taky podceněná ze strany samotného centrálního velení a navíc neexistuje způsob, jak každého přimět používat povinné údaje, které každý dostal na začátku zápisu. Ale ono je už GDPR srovná, až začnou padat hlavy. Tedy doufejme. Pak se možná naučí i číst pořádně, co mají dělat. To jako kdyby na mém vlastním velitelství někdo začal během předstírání psaní dělat random věci jen proto, že velící důstojnící netuší, co vlastně dělají. Navíc předstírání psaní vyžaduje ultimátní klid na práci, kterého se jen málokdy dostává a když už je, je strašně málo času, což vede k depresím a znechucení.
Takže i když nic už není, jak bývalo, je to vlastně pořád stejné - na nic není prostor nebo čas a všechna snaha je pošlapávána, jelikož nikdo nerozumí tomu, že jeho auto není tenzor. Když je řeč o autě, tuhle na nedávném investigativním výletě, kdy se povedlo odhladit tajný válečný pomník a získat celou sadu různě roztroušených bodů na mapě, došlo znovu k apokalypse, která tu už jednou tak trochu byla a tak trochu ne. Je jasné, že jakmile udeří mírný chlad, nedejbože zima, není možné auto jen tak s lehkostí nastartovat. To už je tak trochu klasička. Ale jakmile se kamkoliv dostane vlhko, zřejmě dochází k nějakým zázračným zkratů a energetickým ztrátám a baterie si dělá, co se jí zrovna hodí, až se vybije úplně. Takže asi není zrovna žůžo projet hlubokou kaluží, když se systém zničehonic najednou vypne a začne se z toho valit pára. A pak se už nezapne, protože není energie. A když už se nějaká zase z éteru nabere a zapne se to, nevydrží to dlouho, protože alternátor, který potřebuje nesmyslně vysoké otáčky, neuživí palivové čerpadlo a celé to zase spadne. Je to hrozný bug, tahle bateriová trápení, už aby to bylo všechno zase zapatchované. A zážitek z visení uprostřed divočiny na polní cestě, kdy systém nejde nastartovat a kola se pomalu boří do bahna, to hravě přebije.
Co je ještě docela stejné, jsou ponovoroční cesty z laborky. Tahle letošní byla opravdu brzo, vlastně hned druhý aktivní den, ale všude bylo i v tak brzkém ránu lidí, že to snad nebylo legální. Tentokrát laboratorní personál moc neválel, to asi právě proto, že tam mají kžadých deset minut někoho nového. Památkou budiž modřina, i když ne tak strašná, jako kdyby to dělalá nějaká malá teenkovská medička, která nic netuší. Po takových zážitcích obvykle začíná svítat a na cestách zpět se nabízí určité příležitosti a výzvy, třeba chycení portálu za ocas, kde až do teď byla jen šmouha. A pak zase sáhodlouhé průvody dětí, které kvačí do škol, ačkoliv je akorát tak čas na kvalitní snídani a odpočinek. Oči přecházejí, jako v minulých letech. Tuhle při podobném nostalgickém vzpomínání na dětské sny, ne zcela nepodobném sympatickým zkouřením, do přechodného playlistu naběhl gameplay nějakého ruského čímana, co si dával Might and Magic VI jen s jedním hrdinou, rytířem, a ostatní postavy nechal mrtvé. Samozřejmě taková dávka emocí vzbula nejen zvídavost, ale také touhu to všechno zkusit, i když to celé vlastně už nikdy nebude, jaké to bývalo tenkrát. Je štěstí, že PlayOnMac (nebo PlayOnLinux) značně ulehčuje práci s Wine, takže v tomto ohledu je to pohůdka, jen se musí pro tyhle hry od NWC nastavit gdi jako DirectDraw renderer a pak vše běží samo. Trochu háček nastává v ovládání, které není úplně pohodové pro Mac. Vtip je udělat správně instalaci 1.2 i s češtinou z Levelu, pak se na to dá dát 1.3, tedy GrayFace patch, který umožní spoustu dosud nevídaných věcí, jako třeba nastavit si klávesu Insert na F13 a podobné vychytávky.
Jenže jak už to bývá, ten zážitek prostě není takový, jaký byl v době před dvaceti lety - ten čistý, sněhový, s letní chutí malin. Nedá se s tím asi dělat nic, ale vzpomínka přetrvá. Jako cesty na velitelství, nebo jako na cesty z laborky.