Eida.cz - Cesty z laborky

Cesty z laborky

4. ledna 2018, 15:08 Eida

Něj­ak to už není, co to bývalo. Nový kalen­dář­ní rok si­ce od­star­toval, ale na­plno začne zce­la jis­tě až něk­dy v půl­ce ja­ra, kdy se už bu­de vše ze­lenat. Do té do­by asi ne­bu­de nic, ne­bo spíš nic moc, spíš nic, než moc. A noc. Ne­ko­nečná noc bez hranic.

Po­dívat se z ok­na, totiž na seznam zpráv v novi­nách, čas­to za­mrzí. Za­tím­co v no­ci ješ­tě ti­še cho­di­ly e-mai­ly od vz­dál­ených ču­máč­ků, kte­ří se pod­le svých vlast­ních schopnos­tí a pře­svěd­čení sna­ži­li za­chránit všechno na po­slední chví­li a být nej­lepší, za­plavi­ly sí­tě ha­sh­tagy a další po­tvo­ry na té­ma nové pa­rá­dy v pro­ce­so­rech, a to ne­jen těch od In­te­lu. Matně, i když do­ce­la jasně, se mi vy­bavuje ne­do­sta­tečné svět­lo v na­ší teh­dejší bud­ce na USTAFu, ve kte­rém nás ve­li­tel Sid u po­pi­su C2D dual cavi­ty těž­ce pře­svěd­čoval, že spe­kula­tivní pro­vá­d­ění in­struk­cí je free a že je v něm bu­doucnost a spása svě­ta. Dnes, o snad ví­ce jak de­set let poz­dě­ji, se té­to fe­a­tuře za­čalo ří­kat CVE-2017-5753 a CVE-2017-5715. Plánova­če se mu­sí stra­chy te­te­lit v hro­bě a není teď moc důl­eži­té, co je vlastně čí vi­na a jest­li In­tel měl návr­hovou chybu už od roku 1995, ne­bo jest­li to Go­ogle zám­ěrně ušil na pro­ce­so­ráky a pro­dal všech­na da­ta, ne­bo jest­li tajné služ­by so­sa­jí šech­na na­še pís­menka z klávesnic po­mo­cí nových chyb i přes IME, případně jest­li je to ce­lé jen mar­ke­tingo­vý tah, ono jde hlavně o to, že po­tom, co se zpráva ob­jevi­la na se­ri­óz­ních mís­tech a por­tál­ech, ji bez ja­kéko­liv zna­los­ti převza­li novi­náři a pre­zen­tova­li ji s to­lika ne­přesnost­mi a výmys­ly, že se teď mu­sí­me sty­dět za stav škol­ství a všechno ostat­ní. Vše­ho do ča­su, já že niko­mu nic zlýho ne­přeju, ale něk­do by těm li­dem měl dát už lopa­tou po hlavě. A to kon­ti­nuálně. Pro­sím.

Kaž­d­o­pád­ně noční ču­máč­ci, ano. Je­jich prá­ce jsou ta­ky bo­hu­žel příkla­dem di­le­tant­ství, což je ne­smír­ně zne­poko­jivé, pro­tože pokud něk­do ne­umí ani pře­č­íst za­dání úplně sám, asi ne­bu­de zce­la v po­řád­ku a do­stane za to ta­ky pat­řičné ohodno­cení. Jednak je si­ce cel­ková kon­cep­ce stále pří­l­iš roz­sáh­lá a ne­vy­balan­covaná na přípravu, ale ta­ky pod­ceněná ze stra­ny sa­motného cen­t­rálního ve­lení a navíc ne­e­xis­tuje způ­s­ob, jak kaž­d­ého při­mět pou­žívat po­vinné údaje, kte­ré kaž­dý do­stal na za­čátku zápi­su. Ale ono je už GDPR srovná, až začnou pa­dat hlavy. Te­dy doufej­me. Pak se možná na­u­čí i číst po­řád­ně, co ma­jí děl­at. To ja­ko kdy­by na mém vlast­ním ve­li­tel­ství něk­do za­čal běh­em před­stír­ání psaní děl­at ran­dom vě­ci jen pro­to, že ve­lí­cí důstojní­cí ne­tu­ší, co vlastně děl­a­jí. Navíc před­stír­ání psaní vy­ža­d­uje ul­ti­mát­ní klid na prá­ci, kte­rého se jen mál­ok­dy do­stává a když už je, je strašně málo ča­su, což ve­de k depre­sím a zne­chu­cení.

Takže i když nic už není, jak bývalo, je to vlastně po­řád stejné - na nic není pro­s­tor ne­bo čas a všech­na sna­ha je pošlapává­na, je­likož nik­do ne­ro­zumí to­mu, že je­ho au­to není tenzor. Když je řeč o au­tě, tuhle na ne­dávném inves­tiga­tivním výl­e­tě, kdy se po­ved­lo od­hla­dit tajný vál­ečný pomník a zís­k­at ce­lou sa­du růz­ně roz­trou­šených bo­dů na mapě, došlo znovu k apokalyp­se, kte­rá tu už jednou tak tro­chu by­la a tak tro­chu ne. Je jasné, že jak­mi­le ude­ří mír­ný chlad, ne­dej­bože zi­ma, není možné au­to jen tak s lehkos­tí nastar­tovat. To už je tak tro­chu kla­sička. Ale jak­mi­le se kamko­liv do­stane vlhko, zřejmě do­chází k něj­a­kým záz­račným zkra­tů a energe­tickým ztrátám a ba­te­rie si dě­lá, co se jí zrov­na ho­dí, až se vy­bi­je úplně. Takže asi není zrov­na žůžo pro­jet hlu­bokou kalu­ží, když se sys­tém zni­če­ho­nic najednou vypne a začne se z to­ho va­lit pá­ra. A pak se už ne­zapne, pro­tože není energie. A když už se něj­a­ká za­se z éte­ru nabe­re a zapne se to, ne­vydrží to dlouho, pro­tože al­terná­tor, kte­rý potře­buje ne­smy­slně vy­soké otáčky, ne­uživí pa­livové čerpadlo a ce­lé to za­se spadne. Je to hroz­ný bug, tahle ba­te­ri­ová trápení, už aby to bylo všechno za­se za­pat­chované. A záži­tek z vi­sení upro­střed divo­či­ny na polní ces­tě, kdy sys­tém nej­de nastar­tovat a ko­la se po­malu bo­ří do bah­na, to hravě pře­bi­je.

Co je ješ­tě do­ce­la stejné, jsou po­novo­roční ces­ty z la­borky. Tahle le­tošní by­la oprav­du brzo, vlastně hned druhý ak­tivní den, ale všu­de bylo i v tak brz­kém ránu li­dí, že to snad ne­bylo legální. Ten­tokrát la­bo­ratorní per­so­nál moc ne­vá­l­el, to asi právě pro­to, že tam ma­jí kža­d­ých de­set mi­nut něko­ho nového. Památkou bu­diž mod­ři­na, i když ne tak strašná, ja­ko kdy­by to děl­a­lá něj­a­ká ma­lá te­en­kov­ská me­dička, kte­rá nic ne­tu­ší. Po ta­kových zážit­cích obvykle za­číná svít­at a na cestách zpět se na­bízí ur­či­té příl­eži­tos­ti a výzvy, tře­ba chy­cení por­tálu za ocas, kde až do teď by­la jen šm­ouha. A pak za­se sáh­odlouhé prův­o­dy dětí, kte­ré kva­čí do škol, ačk­o­liv je ako­rát tak čas na kva­lit­ní sní­dani a odpo­či­nek. Oči pře­c­háze­jí, ja­ko v mi­nu­lých le­tech. Tuhle při po­dobném nos­tal­gickém vzpo­mínání na dět­ské sny, ne zce­la ne­po­dobném sympa­tickým zkouřením, do pře­c­hodného play­lis­tu naběhl ga­meplay něj­a­kého ruského čí­ma­na, co si dával Might and Ma­gic VI jen s jedním hr­di­nou, rytíř­em, a ostat­ní po­stavy ne­chal mrtvé. Sa­mozřejmě ta­ková dávka emo­cí vzbu­la ne­jen zví­davost, ale ta­ké touhu to všechno zku­sit, i když to ce­lé vlastně už nik­dy ne­bu­de, ja­ké to bývalo tenkrát. Je štěs­tí, že PlayOn­Mac (ne­bo PlayOn­Li­nux) značně uleh­čuje prá­ci s Wi­ne, takže v tom­to ohle­du je to po­hůdka, jen se mu­sí pro tyhle hry od NWC nastavit gdi ja­ko Di­rectDraw ren­de­rer a pak vše běží sa­mo. Tro­chu há­ček nastává v ovlá­d­ání, kte­ré není úplně po­ho­dové pro Mac. Vtip je uděl­at správně in­stala­ci 1.2 i s češ­ti­nou z Leve­lu, pak se na to dá dát 1.3, te­dy GrayFa­ce patch, kte­rý umožní spous­tu do­sud ne­ví­daných vě­cí, ja­ko tře­ba nastavit si kláve­su In­sert na F13 a po­dobné vy­chytávky. 

MM6 Con­t­rols

Jenže jak už to bývá, ten záži­tek pros­tě není ta­kový, ja­ký byl v do­bě před dva­ce­ti le­ty - ten čis­tý, sněh­ový, s let­ní chutí ma­lin. Ne­dá se s tím asi děl­at nic, ale vzpo­mínka pře­t­rvá. Ja­ko ces­ty na ve­li­tel­ství, ne­bo ja­ko na ces­ty z la­borky.

Eida
Tento článek přečetlo již 39 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář