Eida.cz - Vánoční příchody

Vánoční příchody

8. prosince 2017, 11:36 Eida

Už si sko­ro ani ne­pa­ma­tu­ji, kdy byly příc­ho­dy kamko­liv nor­mální a ne­vánoční. Prav­dou je, že pro­si­nec při­běhl dost rych­le a ne­byl nej­menší okamžik na roz­jím­ání, te­dy kro­mě ta­kového malého ad­vent­ního, po­těš­u­jí­cího, s pří­chutí dávno přeš­lých let a rozkvet­lých bro­skvo­ní. No a teď prší, za ok­ny, tam venku, a to v do­bě vánočního příc­ho­du.

Příc­ho­dy. Te­dy do­slova ad­vent­ní pro­ce­sí a nad hlavou pro­ce­sy. S vý­j­imkou něko­lika málo po­sledních lis­topa­dových dnů se příc­ho­dy snaží zůstat v za­ve­dené ru­ti­ně, ačk­o­liv si mál­ok­do uvě­do­muje, ko­lik prá­ce s tím je - nutnost udržet všech­ny vě­ci na ra­menou, hlí­dat si zůsta­tek na ces­tovní kar­tě, lavír­ovat s dešt­níkem a ješ­tě úspěšně fo­tit do série běžných po­hle­dů co den to samé mís­to, a to běh­em ne­ustál­ého če­kování se a há­kování. Když pak při­j­du na­ho­ru, naj­du tak ako­rát od­lepenou vánoční výz­do­bu a na svém mís­tě ne­od­hláš­eného divokého ko­legu, kte­rý ne­má v mém král­ov­ství vlastně co děl­at. Na druhou stranu tím vlastně vy­mizí po­tíže se zdlouhavým prvot­ním za­pínáním stro­je, kte­ré je asi odpla­tou za věčné chvíle v budníku, kdy mi přišlo, že tím naš­těs­tí ne­mu­sím trpět, přes­tože tak trpí na­še tru­bičky kaž­dý den.

Re­mem­ber that suc­cess may not be the so­lu­ti­on to your pro­blems.

Když je řeč o budníku a utrpení, jdou tam vě­ci překvapivě rych­le. Nově na­kou­pená další gene­ra­ce stro­jů má ko­nečně po­ten­ci­ál chvilku vydržet a díky SSD dokon­ce i celkem schopně fungo­vat dlouho po­tom, co bu­dou za­se moz­ky kvů­li něj­a­ké­mu ne­smy­slné­mu EU pro­jek­tu vy­říz­nu­ty. Jsou to si­ce opět HPčka, ale ko­nečně uživa­tel­sky a ergo­no­micky do­ce­la přívě­tivá. Smr­telní­ci na nich ma­jí W10 Pro, na mém slu­žebním je ak­tuálně Fe­do­ra 27 bo­o­tovaná v EFI a je to až překvapivě příj­em­né. Je­di­ným oříškem by­la mi­nule zmi­ňovaná in­stala­ce ESE­Tového Agen­ta kvů­li po­divné­mu nej­spíš-překlepu v SE­Li­nux po­li­ti­kách. Nad rá­mec vše­ho ostat­ního je překvapivá i funkčnost In­te­lové grafiky, kte­rá bez nej­menších po­tíží zvlá­dá ne­jen v OpenGL ren­de­rovat náš ba­revný svět Mi­necraf­tu, ale ta­ky svižné fac­to­rio se vším dý­mem a mra­ky, dokon­ce pod Wi­ne způ­s­o­buje dříve ne­ví­daný záži­tek se San An­d­re­as. Tuhle se náš Pi­lift-Esen­ci­án ptal na něj­a­ké herní stro­je pro dě­ti a po­rovnával to právě s tě­mi­to bo­oky, takže na tom asi sku­tečně ně­co bu­de. Co je tro­chu víc ne­příj­em­né, ale to říkám hlavně kvů­li zhýčkanos­ti ji­nou cenovou ka­tego­rií, je ab­sen­ce adap­tivního ja­su disp­le­je, je­ho hodně mod­ré svět­lo a ne­in­te­ligent­ní řízení pod­sví­cení klávesni­ce. I když agent pro noční svět­lo v GNO­ME dě­lá co může, po delším vr­ca­sení z to­ho mo­hou bo­let očka. Kaž­d­o­pád­ně je v těch stro­jích i tak velký po­ten­ci­ál, zvlášť když ty stáva­jí­cího houfně od­cháze­jí, je­likož nové de­sít­ky už ne­umí po­řád­ně rozjet mo­bilní Ra­de­on 42xx.

Op­ti­ma­liza­ce při­náší růže ko­nečně i v serve­rové straně budníko­sfé­ry. Na­sazené Ac­tive Di­rec­to­ry funguje za­tím vý­b­orně, i když je to po­řád jen v rám­ci něko­lika pokusných di­no­sau­rů. Je­jich výb­ěh, totiž do­mé­na, se v tuhle chví­li z izo­lovaného vir­tu­álu správně pře­lévá do pri­márního DNS, což je sko­ro zá­zrak. V obou přípa­dech se te­dy jedná o BIN­D9, ten do­ménový si lo­a­duje DLZ pří­mo ze Sam­by a po­sí­lá změ­ny na­ho­ru jak nic. V rám­ci řa­di­če bylo potře­ba ta­ky uděl­at nasta­vení ho­din, což bylo pro­ti DNS o ně­co složi­tější. Po­de­pi­sování Sam­by ča­sovou značk­ou pro­bíhá přes soc­ket, kte­rý ale umí správně pou­žívat jen ori­gi­nální ntpd a ne OpenNTPD. Je­ho sesta­vení ale vy­ža­d­uje od­po­ví­da­jí­cí flag v konfigu­ra­ci, kte­rý ale není v balíč­k­ové verzi z De­bi­anu ob­sažen. Nej­jedno­dušší je te­dy sourcnout si to pří­mo z repo­zi­táře a pro­vést pat­řičné změ­ny v rám­ci vlast­ního balíčku. S tím tak tro­chu sou­vi­sí, že k to­mu je nutné mít něj­a­ké pro­stře­dí, kte­ré bu­de mít stejné pa­ra­me­t­ry, ja­ko DC, na kte­rém to má běž­et, te­dy v to­mhle přípa­dě De­bi­an 8. Vel­mi bo­les­tivě a ne­o­chotně to te­dy zna­menalo za­hl­tit vir­tu­ál vývo­jový­mi nástro­ji a pře­ložit to pří­mo na něm. Ale co už, jak je to jednou ho­tové, není tře­ba se stre­sovat.

Tím ne­příj­em­ným pokra­čováním bu­de in­tegra­ce, resp. pře­c­hod ce­lé stáva­jí­cí infrastruk­tu­ry pod novou do­ménu. V to­mhle okamžiku je totiž vir­tu­ál pri­ma na do­ménové řízení a ově­ř­ování, ale ne už úplně na uklá­d­ání do­ménových pro­fi­lů. Lo­gickým dův­o­dem je ne­do­sta­tek volného mís­ta a s ním spo­jená ne­efek­tivi­ta vy­uži­tí zdro­jů. Jedno na­ivní ře­šení je asi připo­jit, byť do­časně, něj­a­ký od­ložený fyzický disk do KVM, tím druhým pak komplet­ní připo­jení pro­dukčního serve­ru za běhu k do­méně spo­lu s če­káním, co asi dřív spadne. To bu­de ra­dost, ale je to asi ne­vyhnu­telné. V rám­ci dalších in­tegračních kro­ků tam ta­ky ti­še če­ká nová in­stala­ce x64 OEM Win­dows kvů­li IIS .NET ap­lika­ci, při­čemž se mi už asi vy­bavuje, proč to tenkrát bylo nasta­vené jen na 32 bi­tů - on ten baz­mek potře­buje k běhu ovla­da­če pro Fo­xPro, kte­ré se přes­taly pou­žívat něk­dy v ro­ce 2008, a jsou te­dy jen dvaatři­ce­ti­bi­tové. Sou­časné ře­šení po­čí­tá s MS SQL Serve­rem, což je si­ce ta­ky ja­ko drá­tem do oka, ale ale­spoň to už umí běž­et na­tivně pod Li­nuxem, k če­muž byl vy­hrazen mi­nule zmi­ňovaný vir­tu­ální Cen­tOS s nasta­venou po­li­tikou pro podpo­ru GDPR zvěrstva. I když se te­dy zdá, že zlo si­ce po­malu ví­t­ězí, není ješ­tě nik­dy tak zle, aby jed­na ne­moh­lo být hůř, ale ta­ky aby se to­mu vše­mu ješ­tě dalo s ra­dos­tí pře­de­jít. Vše půj­de.

No a ji­nak s příc­ho­dy a obecně ad­vent­ním ča­sem roz­hodně sou­vi­sí ad­vent­ní kalen­dář, te­dy čít­ač, kte­rý říká, ko­lik asi dnů zbývá do příc­ho­du Kris­ta. Větši­nou má po­do­bu něj­a­kých paml­s­ků, v přípa­dě mé víly je to po­do­ba kap­si­ček úplně plných paml­s­ků, aby moh­la ml­sat a cí­t­it se ja­ko ko­čička, když do­stane kap­sičku. Ostatně na­ši mi­lí ko­čí­ci se už ta­ky moc těší na Váno­ce a kaž­dý den při­cháze­jí a mňou­ka­jí, za což je má­me moc rá­di. Když to te­dy zrov­na není upro­střed no­ci, to pak nej­sou vy­loženě vánoční příh­o­dy.

Eida
Tento článek přečetlo již 22 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář