Vánoční příchody
Už si skoro ani nepamatuji, kdy byly příchody kamkoliv normální a nevánoční. Pravdou je, že prosinec přiběhl dost rychle a nebyl nejmenší okamžik na rozjímání, tedy kromě takového malého adventního, potěšujícího, s příchutí dávno přešlých let a rozkvetlých broskvoní. No a teď prší, za okny, tam venku, a to v době vánočního příchodu.
Příchody. Tedy doslova adventní procesí a nad hlavou procesy. S výjimkou několika málo posledních listopadových dnů se příchody snaží zůstat v zavedené rutině, ačkoliv si málokdo uvědomuje, kolik práce s tím je - nutnost udržet všechny věci na ramenou, hlídat si zůstatek na cestovní kartě, lavírovat s deštníkem a ještě úspěšně fotit do série běžných pohledů co den to samé místo, a to během neustálého čekování se a hákování. Když pak přijdu nahoru, najdu tak akorát odlepenou vánoční výzdobu a na svém místě neodhlášeného divokého kolegu, který nemá v mém království vlastně co dělat. Na druhou stranu tím vlastně vymizí potíže se zdlouhavým prvotním zapínáním stroje, které je asi odplatou za věčné chvíle v budníku, kdy mi přišlo, že tím naštěstí nemusím trpět, přestože tak trpí naše trubičky každý den.
Když je řeč o budníku a utrpení, jdou tam věci překvapivě rychle. Nově nakoupená další generace strojů má konečně potenciál chvilku vydržet a díky SSD dokonce i celkem schopně fungovat dlouho potom, co budou zase mozky kvůli nějakému nesmyslnému EU projektu vyříznuty. Jsou to sice opět HPčka, ale konečně uživatelsky a ergonomicky docela přívětivá. Smrtelníci na nich mají W10 Pro, na mém služebním je aktuálně Fedora 27 bootovaná v EFI a je to až překvapivě příjemné. Jediným oříškem byla minule zmiňovaná instalace ESETového Agenta kvůli podivnému nejspíš-překlepu v SELinux politikách. Nad rámec všeho ostatního je překvapivá i funkčnost Intelové grafiky, která bez nejmenších potíží zvládá nejen v OpenGL renderovat náš barevný svět Minecraftu, ale taky svižné factorio se vším dýmem a mraky, dokonce pod Wine způsobuje dříve nevídaný zážitek se San Andreas. Tuhle se náš Pilift-Esencián ptal na nějaké herní stroje pro děti a porovnával to právě s těmito booky, takže na tom asi skutečně něco bude. Co je trochu víc nepříjemné, ale to říkám hlavně kvůli zhýčkanosti jinou cenovou kategorií, je absence adaptivního jasu displeje, jeho hodně modré světlo a neinteligentní řízení podsvícení klávesnice. I když agent pro noční světlo v GNOME dělá co může, po delším vrcasení z toho mohou bolet očka. Každopádně je v těch strojích i tak velký potenciál, zvlášť když ty stávajícího houfně odcházejí, jelikož nové desítky už neumí pořádně rozjet mobilní Radeon 42xx.
Optimalizace přináší růže konečně i v serverové straně budníkosféry. Nasazené Active Directory funguje zatím výborně, i když je to pořád jen v rámci několika pokusných dinosaurů. Jejich výběh, totiž doména, se v tuhle chvíli z izolovaného virtuálu správně přelévá do primárního DNS, což je skoro zázrak. V obou případech se tedy jedná o BIND9, ten doménový si loaduje DLZ přímo ze Samby a posílá změny nahoru jak nic. V rámci řadiče bylo potřeba taky udělat nastavení hodin, což bylo proti DNS o něco složitější. Podepisování Samby časovou značkou probíhá přes socket, který ale umí správně používat jen originální ntpd a ne OpenNTPD. Jeho sestavení ale vyžaduje odpovídající flag v konfiguraci, který ale není v balíčkové verzi z Debianu obsažen. Nejjednodušší je tedy sourcnout si to přímo z repozitáře a provést patřičné změny v rámci vlastního balíčku. S tím tak trochu souvisí, že k tomu je nutné mít nějaké prostředí, které bude mít stejné parametry, jako DC, na kterém to má běžet, tedy v tomhle případě Debian 8. Velmi bolestivě a neochotně to tedy znamenalo zahltit virtuál vývojovými nástroji a přeložit to přímo na něm. Ale co už, jak je to jednou hotové, není třeba se stresovat.
Tím nepříjemným pokračováním bude integrace, resp. přechod celé stávající infrastruktury pod novou doménu. V tomhle okamžiku je totiž virtuál prima na doménové řízení a ověřování, ale ne už úplně na ukládání doménových profilů. Logickým důvodem je nedostatek volného místa a s ním spojená neefektivita využití zdrojů. Jedno naivní řešení je asi připojit, byť dočasně, nějaký odložený fyzický disk do KVM, tím druhým pak kompletní připojení produkčního serveru za běhu k doméně spolu s čekáním, co asi dřív spadne. To bude radost, ale je to asi nevyhnutelné. V rámci dalších integračních kroků tam taky tiše čeká nová instalace x64 OEM Windows kvůli IIS .NET aplikaci, přičemž se mi už asi vybavuje, proč to tenkrát bylo nastavené jen na 32 bitů - on ten bazmek potřebuje k běhu ovladače pro FoxPro, které se přestaly používat někdy v roce 2008, a jsou tedy jen dvaatřicetibitové. Současné řešení počítá s MS SQL Serverem, což je sice taky jako drátem do oka, ale alespoň to už umí běžet nativně pod Linuxem, k čemuž byl vyhrazen minule zmiňovaný virtuální CentOS s nastavenou politikou pro podporu GDPR zvěrstva. I když se tedy zdá, že zlo sice pomalu vítězí, není ještě nikdy tak zle, aby jedna nemohlo být hůř, ale taky aby se tomu všemu ještě dalo s radostí předejít. Vše půjde.
No a jinak s příchody a obecně adventním časem rozhodně souvisí adventní kalendář, tedy čítač, který říká, kolik asi dnů zbývá do příchodu Krista. Většinou má podobu nějakých pamlsků, v případě mé víly je to podoba kapsiček úplně plných pamlsků, aby mohla mlsat a cítit se jako kočička, když dostane kapsičku. Ostatně naši milí kočíci se už taky moc těší na Vánoce a každý den přicházejí a mňoukají, za což je máme moc rádi. Když to tedy zrovna není uprostřed noci, to pak nejsou vyloženě vánoční příhody.