Občas při pohledu na televizi, která je naštěstí kolikrát vypnutá, zazní cosi jako GNUsmas. Je to docela příjemná myšlenka, že by Samsung vyráběl GNU-Vánoce, ale opak je samozřejmě jako vždycky pravdou. A skutkem. A skutky často utíkají; totiž stejně jako hrdinové, kteří obvykle své věrné fanoušky zradí, časem i čistá duše přijde na to, že nic jako GNU neexistuje a když už jo, postrádá duchovní rozměr.
Bude to už pár dní. Všechno začalo malým nepatrným Airem, který byl navržený tak, aby dělal vánoční radost. Ale o to tak úplně nejde, zajímavější byla jeho instalace, která všechno odstartovala. Když přišel, měl v sobě cosi, ale jak už bývá zvykem, darovanému trojskému koňovi se nedívej ani za zuby, ani na cokoliv jiného, prostě stroji vyresetuj SMC a PRAM a nalej vše znovu. Air-2011 už je tak šikovný, že se sám umí spustit v Internet Recovery a nainstaluje se komplet sám. A tam to přišlo. Jeho výchozí volba byla nejnovější HighSierra, macOS 10.13. 10.13.2. Darwin. Takže XNU, 17.3.0. Všechno proběhlo absolutně hladce a vypadalo to dokonce i použitelně. No a dle zvěstí bylo interní SSD formátováno na APFS.
APFS je věc, na kterou se čekalo dlouhé desítky let. Je až s podivem, že Apple s HFS+ vydržel takovou dobu a pořád dělal s podporou UNIXových pastí jen nějaké hacky a nevydal žádný nový souborový systém ještě před zrodem SSD. Takže konečně to umí všechno, co se od moderního filesystému očekává, tedy není to jen FS, ale taky LVM, obdobně jako ZFS nebo HAMMER. A stejně jako oni podporuje CoW a deduplikaci s delta záznamy a snapshoty, ale co naprosto fasicující, je optimalizovaná přístupová doba. Ono se totiž dost často stávalo, že pod HFS+ byla metadata roztříštěna všude možně a Finder zažíval kolečkové okamžiky, když se na nějakém adresáři masivně používal QuickLook. Tohle je pryč, všechny soubory jsou dostupné ihned a všude, což už zkrátka vyplývá z dnešní virtualizace FS jako takové. Hrozně vtipné ovšem je taky to, že časové kapsy využívají vyloženě hardlinků na HFS+, takže se žádný zázrak v oblasti zálohování v síti zatím asi konat nebude. A až bude, je otázkou, jak rychle na to zareaguje Netatalk. Do budoucna je tedy na co se těšit.
No zkrátka, se svými stroji, přičemž na stole pořád běžel Sea Lion, jsem se rozhodl podstoupit konečně taky upgrade a rozjet to trochu dál, když už High Sierra při instalaci převede stávající HFS+ na APFS. Merry XNUsmas, řeklo by se. A skutečně. Jako první šel na řadu MBP, přičemž prožil velmi horké chvíle. Po stažení instalátoru se provede akorát zápis pro boot a systém je připraven k restartu. A tam to začalo. Po restartu se zobrazilo na šedém akorát tak škrtnuté kolečko a konec. V takových okamžicích je potřeba nezpanikařit a rozhodnout se, co je nejlepší. V první řadě opatrně natvrdo vypnout a startovat během chime s L-option, aby se ukázalo, co je vlastně k dispozici. A hle, ukázal se SSD disk, dokonce označený jako High Sierra Install, takže pohůdka, startovalo to z něj. Kupodivu nenaběhl žádný pořádný instalátor, ale jen bílé jablíčko na černém a ukazatel zbývajících 40ti minut. Ten se nehýbal a displej najednou zhasnul. První horká chvíle. Pak se asi po minutě a půl ozval zlověstný táhlý tón, ale ve skutečnosti to oznamovalo pouze to, že se se aktualizuje firmware a až pak to zas bylo šedé s proužkem a firmwalovalo to. Po rebootu opět chyba, takže nové spuštění s výběrem disku, tentokráte celých 40 minut bylo hotových asi za 20 a světe zboř se, pak systém konečně sám nastartoval, oznámil pár nepodporovaných aplikací, ověřil si AppleID a všechno bylo jako dřív. Asi. O pár dní později tohle čekalo i Sea Liona. No, to byl oříšek. Samozřejmě lákavá vize mít zas všechno ve funkčním cloudu a nemuset se zabývat změnami a drobnosti, to svádělo a přesvědčovalo pro, ale i proti instalaci. Nakonec zvítězilo lákadlo APFS s nezasekávajícím se Finderem. Proces byl opět stejný, jen o maličko méně děsivý.
A pak, pak to přišlo. Jak se zdá, Apple to přestal myslet vážně s profesionálními stroji na práci, protože se zaměřuje především na levicově korektně genderově a rasově vyvážené emoji, ale na typografii a nějakou sazbu, totiž práci se strojem jako pracovní stanicí pro grafiku, totálně kašle. A to se prostě stane každé firmě, když jako CEO bosse vyvolí místo typografického pedanta nějakého faggota, co se bude snažit akorát tak naplnit zánik civilizace namísto rozšiřování pevné doktríny dokonalosti a hrdosti. Z nějakého důvodu, totiž s kompletní unifikací grafického rozhraní a především vestavěných komponent, se tak nějak automaticky počítá s HiDPI displeji a na ty běžné, dokonce i externí, se snad k čertu zapomnělo. Nový PDFKit, který je zodpovědný za renderování dokumentů v programech, má snad natvrdo zadrátované vyhlazování písem, takže v Preview je všechno blurry a dokonalé LaTeXové dokumenty vypadají jako blití. Není nastavení, které by dokázalo tuhle masivní a přemrštěnou interpolaci a antialising vypnout, nicméně při použití magnifieru je vidět, že nějaká taková cesta asi je. Dost možná by mohlo stačit postavit zkušební aplikaci s PDFKit- postaveným prohlížečem a natvrdo mu vypnout všechny tyhle jeho možnosti přes programové API, aby se konečně ukázalo. Nebo taky vyjde bugfix, když už jsou stížností na tohle zmršené chování tisíce, ale do té doby asi nebude snazší cesty, než použít nějakou 3rd party aplikaci na zobrazení obsahu, který nebude akcelerovaný systémovým PDFKitem.
Takže to s těmi XNUsmasy nebude asi nakonec tak horké a skvělé, jak se to obyčejně v reklamách maluje. Všechno chce odvahu, čas a prostor. A nikdy nezapomenout bojovat za svobodné Vánoce.