Eida.cz - Významné symbolické drobnosti

Významné symbolické drobnosti

3. října 2017, 18:00 Eida

Kro­mě ab­so­lut­ního ne­do­statku ča­su mě už delší do­bu dě­sí něko­lik málo dalších vě­cí. Tou první je sa­mozřejmě Word a li­di, kte­ří ho buď mu­sí pou­žívat, ne­bo ješ­tě ví­ce ti, co ho pou­žíva­jí, pro­tože jim to připa­dá ja­ko dob­rý nápad, ale ve sku­tečnos­ti ne­ma­jí nej­menší tu­šení, co vlastně s ním děl­a­jí ne­bo co děl­at ch­tě­jí. A může se jednat od na­prostých zákla­dů psaní přes de­tai­ly spo­jené s ci­tační­mi styly až po vy­u­žívání Edi­to­ru rovnic 3.0, kte­rý stejně v mo­derním pro­stře­dí okenní kompo­zi­ce Win­dows 10 nefunguje, je­likož ne­dovo­lí zob­razení na­bí­dek pro zlomky a další čás­ti­ce.

No ale k vě­ci. Už delší do­bu tu straší ve věži záludná otáz­ka to­ho, jak se správně píše dife­ren­ci­ální ope­rá­tor. Tahle sym­bo­lická drobnost za­ča­la už něk­dy před mi­nu­lým rokem, kdy na nás na ve­li­tel­ství za­ú­to­či­lo hejno kro­canů. Dife­ren­ci­ální ope­rá­tor slou­ží pro ab­s­trak­ci de­riva­ce ja­ko funk­ce, te­dy zkrátka ozna­čuje schopnost dife­ren­cova­telnos­ti funk­ce pod­le je­jí pro­měnné x ja­ko sou­čet všech par­ci­álních de­riva­cí ∂f pod­le díl­čích pro­měnných ∂x. A sym­bo­lem je obecně pros­tě ma­lé déčko. Jenže to­hle všechno se ji­nak píše na papíře, ji­nak to píš­ou šmudlové ve Wor­du a hlavně úplně ji­nak se k to­mu staví ang­lická a ně­mecká saz­ba. Základní myšl­enkou pro sazbu by mělo být právě zmíněné roz­hodnutí, že dife­ren­ci­ální ope­rá­tor ozna­čuje funk­ci, niko­liv výr­az. Funk­ce se od výr­azů při saz­bě li­ší v tom, že nej­sou sklo­něné, te­dy vy­sázené ita­likou, ale přímé. Pro­to by mělo být ozna­čení dx a ne dx.

Dife­ren­ci­ální ope­rá­tor na papíře

Ta­kového chování se dá do­sáhn­out do­defi­nováním déčka ja­ko ope­rá­to­ru. Od­děl­ova­cí mís­to oko­lo je vel­mi uži­tečné pro in­tegrály a další havěť.

dif.tex 65 bajtů
%% diferenciální operátor
\def\d#1{\,\mathop{\mathrm{d}#1}\,}
Defi­ni­ce dife­ren­ci­álního ope­rá­to­ru ja­ko funk­ce

Tou druhou sym­bo­lickou drobnos­tí při psaní je pak zna­čení tónů v IPN. Tón je vlastně no­ta a no­ta je tón a digi­tálně jsou na to ur­čené hlavně čí­selníky MI­DI. Když se o nich ale píše, nabýva­jí hodnot od něj­a­kého C-1 po G9, takže matlat do to­ho ješ­tě všech­ny mezi­leh­lé půl­tó­ny by by­la ab­so­lut­ní ztrá­ta ča­su. Násle­du­jí­cí hodně ši­kovná defi­ni­ce umožní při­ro­zené psaní tónů ja­ko Cb4, A#-1 apod.

noty.tex 362 bajtů
%% nota - tón
\newcommand\note[1]{\xnote#1\relax\relax\relax}
        \def\xnote#1#2#3\relax{#1\if#2\relax\else\if b#2$\flat\if#3\relax%
        \else_{#3}\fi$\else\if###2$\sharp\if#3\relax\else_{#3}\fi$\else$_{#2}$\fi\fi\fi}
  
%% záporná nota
\def\noteminus{%
  \setbox0=\hbox{-}%
  \vcenter{%
    \hrule width\wd0 height \the\fontdimen8\textfont3%
  }%
}

Jedno­du­chá defi­ni­ce tónu pro psaní v IPN

Stejně se ur­či­tě ale naj­de něk­do, kdo to ce­lé zvr­tá a pod­la­dí nástro­je, i když bu­dou tře­ba digi­tální. S tím už se ne­dá nej­spíš nic děl­at. Důl­eži­té je, že díky síle Te­Xu je vž­d­ycky ces­ta, jak ně­co uděl­at rych­le, dob­ře a pro po­těš­ení ne­jen oka. Tře­ba bu­de ča­sem význam­ných drobnos­tí, i ne­sym­bo­lických, ješ­tě víc.

Eida
Tento článek přečetlo již 19 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář