Eida.cz - Dýchání podzimem

Dýchání podzimem

15. října 2017, 22:17 Eida

Čtrnáct dní. Asi. Po­malu se pro­ku­suje­me podzi­mem a tou­ží­me vní­mat všech­ny je­ho barvy a vůně. A užívat si výr­o­čí. Pro něko­ho touhle říj­novou do­bou dost možná za­čalo úplně nové život­ní děj­ství v po­do­bě změněných nár­o­ků a zvýšené nutnos­ti se­be­roz­víj­ení. Stu­den­ti, na­še bu­doucnost. Ach ano.

Vel­mi za­jí­mavě do­pad­la ce­lá eskapá­da na na­šem ve­li­tel­ství. Po­malu se ukazuje, že i když jsou všichni dost roz­jí­vení a ch­tě­jí všechno hned, pře­ci­jen ne­ma­jí až tak ka­menná srd­ce, aby něko­mu fakt čiperné­mu ode­pře­li možnost splnit si svůj život­ní plán, sen, ne­bo jen touhu po men­tální špič­ce. Ale do­ce­la se k to­mu ješ­tě v září schylovalo. Divoký dok­tor, i když ne dok­tor Čípa, na­ko­nec při­šel s tak překvapivým a kre­a­tivním pra­covním plánem, že se to­mu dalo jen těžko uvě­ř­it. Totiž otevřel možnost zakřivit čas a pro­dloužit si pár týd­nů na sko­ro ne­ko­nečné roky, za kte­ré se dalo na­plánovat dost dě­sivé a hlavně vel­mi ne­prav­dě­po­dobné ESF dob­ro­druž­ství splňu­jí­cí poža­davky na zábavu, poža­davky na efek­tivi­tu a poža­davky na GDPR. Ostatně s tím po­sledně jmenovaným si uži­je­me ješ­tě dost trápení v re­álném živo­tě, ale na papíře to vy­pa­dalo moc hez­ky — zkrátka, pokud ch­ce­me če­hoko­liv do­sáhn­out, je tře­ba nut­ní pře­svěd­čení vzít z úplných hlu­bin du­še a mi­ni­málně se poku­sit uděl­at všech­ny po­vinnos­ti tak, aby to bylo co nej­ví­ce zábavné a vtipné i pro kaž­d­ého, co kdo bu­de ta­kové vě­ci v bu­doucnos­ti číst.

Dob­rá zpráva je ta­ky v pokra­ču­jí­cích ope­ra­cích #Cu­cá­ci, kte­ré už mo­hou pro­bíh­at s kli­dem i bez min­jíka. Je to kvů­li to­mu, že mám pros­tě už vyšší rank a jen mál­ok­do s tím už může ně­co děl­at. V uplynu­lých dnech pro­bíh­alo expe­ri­men­tální EXO5, kte­ré moh­lo po­skytnout pla­cičku i všem těm, co se ne­mo­hou účastnit ak­ce pří­mo. Za­jí­mavým úko­lem bylo tvo­řit po­le, te­dy mno­ho a mno­ho po­lí. Ku­po­divu za čtyři ho­di­ny běh­em dvou dnů se dá s kli­dem uděl­at hru­bá stovka a tře­ba ješ­tě zbu­de. Moc dě­ku­ji své víle, že mě ne­jen do­ce­la podpo­ři­la mo­rálně, ale dokon­ce po­skyt­la i krás­nou tak­tickou podpo­ru v ces­tování po měs­tě, kam by ji­nak ne­bylo možné se asi jen tak v po­ho­dě mi­mo pra­covní den do­stat. Po­prvé to bylo ten ve­čer do­ce­la drsné, ne­boť po ce­lém oko­lí po­bíh­alo hned něko­lik ne­přá­tel­ských agen­tů a do­ce­la způ­s­o­bova­li vy­sokou dyna­mičnost, čímž ce­lá hra do­sta­la krás­ný šmrnc a de­sít­ky jen pa­daly. Naopak ce­lý záži­tek ze hry se dá pokazit pod­vá­d­ěním, kte­ré je i pod­le ToS li­mi­tované před­stavivos­tí a po­taž­mo i schopnost­mi hrá­čů. Na­příklad au­to­ma­tizovaný sběr dat není možné dokázat, ale dá se vel­mi jedno­du­še zne­u­žít ke stalkingu a dalším činnos­tem, kte­ré po­ru­šu­jí pa­ra­grafy pro­ti ob­čan­ské­mu souži­tí a mo­hou te­dy být ne­jen ne­vhodné, ale dokon­ce i vel­mi ne­bez­pečné. A zne­uži­tí dat ze hry je v to­mhle přípa­dě dost na po­váženou, zřejmě bu­de potře­ba se pod­le to­ho i za­chovat a uděl­at všechno pro ochranu inves­tic.

Ta­ky se nám, i když ne úplně v rám­ci rep­lika­ce, po­ved­lo ulovit nové bo­ty, čímž js­me získ­a­li oprav­du dob­rý po­cit. Už to pár let bu­de, prav­da, co bylo všechno to­hle vy­ba­vení nové, takže poří­dit si nástup­ce je je­di­ná lo­gická vol­ba. Běh­em dvou dnů dokon­ce při­je­de i ve­se­lý kurýr a z Mi­lá­na dove­ze dár­e­ček balí­ček na­hrazu­jí­cí do­sluhu­jí­cí Mul­ti­tasking Ho­rizon­tal, kte­rý se už kompletně za­se­kává a pa­dá a ne­dá se tím pá­d­em no­sit. Ješ­tě se uvi­dí, zda náhra­da bu­de do­sta­tečně použi­telná pro všech­ny úče­ly, pro­tože běh­em let roz­hodně stouplo pár nár­o­ků na kapa­ci­tu. Už jen ti jehlí­ci za­bír­a­jí dost mís­ta a je vel­mi složi­té je něj­ak ro­zumě uskladnit. A ta­ky ješ­tě ke vše­mu nefunguje dešt­ník, kte­rý vlastně nik­dy nefungo­val běh­em sku­tečného deš­tě, jen něko­likrát při poku­su o opravu. Co se dá děl­at, když už ten před­cho­zí zmizel kde­si v na­ší ško­le čar a kou­zel běh­em smutného vystou­pení na­šich drahých ču­máč­ků. Všechno je, zdá se, se vším spja­té.

Po­sledních něko­lik dní se do mys­li a do dě­sivých snů sem tam do­stáva­jí i fla­shbacky z mi­nulého živo­ta, ale ne­dá se říct, že by to bylo vy­loženě na ško­du. Ce­lé lé­to 2008 bylo totiž oprav­du plné vje­mů a ba­rev a chutí a vůní a jablek a… pros­tě vše­ho, co za ně­co oprav­du stálo a dost možná to byl i po­slední rok, kte­rý byl cel­kově tak na­plněný, že ne­měl ob­do­by. Dost možná se to ce­lé srovná až le­tos, kdy vje­my in­tenzi­tou ko­nečně připo­mína­jí to krás­né ob­do­bí a jsou tak něj­ak oprav­dové. Ne­tu­ším, jak popsat po­ci­ty, když v to­mhle novém svě­tě sem tam za­kopnu o zmínku z živo­tů mi­nu­lých, asi se ne­dá ji pros­tě při­jmout, ale ta pří­t­om­nost, ne­bo spíš jen ta před­stava, je tro­chu krás­ná. A mít Ba­rušku v oko­lí a ob­čas s ní tře­ba jet ráno do prá­ce je pros­tě záži­tek, kte­rý se ne­od­mí­tá a kte­rý vž­d­ycky připo­mene, jak velké vše tře­ba moh­lo být, ale hlavně jak velké je vše teď a že je důl­eži­té se na to sou­stře­dit a děl­at všechno pro­to, aby to teď bylo tak doko­na­lé, jak jen doko­na­lé to může být — zkrátka doko­na­lejší, než nej­doko­na­lejší. Je to život plný čaje a ča­su. Ko­nečně. A ve vz­du­chu jsou cí­t­it ja­blka. Je to ta­kové dý­chání podzi­mem, dý­chání oprav­dových zážit­ků.

Eida
Tento článek přečetlo již 14 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář