Vylezte oči z důlku, za chvíli vše vypukne. Spolu s koncem srpna, jen malou chvilku poté, co to venku najednou začne vypadat jak v nejbrutálnějším podzimu a hned po lusknutí se večer začne totálně stmívat, se objeví pochyby o trvání letních prázdninových dní a něco ve vzduchu našeptává, že zase na děti přijde škola, škohuhula. Letos, krosis, to není jiné a opět se jen potvrzuje, že nás na každém konci a ve stresu všichni opustí. Je čas a v krku zase úzko.
Běžně to začíná takovým tím nasládle lehkým lištěním v budníku, totiž po horkém létě, kdy téměř vše leželo ladem, se musí opětovně probudit k životu a připravit na nekonečné chvíle školního roku. Ono to nikdy nebylo jako otočit vypínačem v kuchyni, to nikdo netvrdí, ale s časem a s pitomými nařízeními neúměrně vzrůstá také chuťová komplexita, kdy už věci nejsou jen o obyčejném zapnutí světla, ale i o promyšleném a pokudmožno interaktivním sociálním sítění, zkrátka celá obloha se opírá o nastavení umělé inteligence a další technologie, které předčily naše nejdivočejší sny i obavy. A jako kdyby nestačila dobrodružství se Service Packy, krátce po pokusu o zahoření začalo několik strojů zběsile kvičet a zřejmě ve finále odstartovaly do vesmíru. Třeba je zítra chytíme.
Je daleko pohoršujíčtější, co přesně proběhlo během příprav v naší škole čar a kouzel pro zvídavé a trochu retardované čumáčky. Ještě před samotným zahájením, které proběhne bez jakéhokoliv dress code a za velmi stísněných podmínek až příští týden, je samozřejmě potřeba mít připravené podklady k definitivnímu uzavření roku minulého. Letošníci, kteří toužili být čiperní a mít všechno jednodušší, museli vykonat patřičné zkoušky, ale nešlo o žádné sovičky, aby bylo jasno - to by pak verdiktem byl už jen stupeň bravůrnosti, a to se tady zrovna nenosí. Měl jsem jsem pro ně od červa připravené moc hezké práce, dost jednoduché na to, aby se daly splnit i pod deset minut. Pouhých deset minut a můžeš mít rok života za sebou, řeklo by se. Ve zkratce se ukázalo, že elitnější třída opět přebíjí normálníky, a to především tím, že je častokrát schopnější a daleko zodpovědnější, vyzrálejší a celkově má ten přístup k životu daleko urovnanější a rozhodně ví, co chce. Známky byly nakonec docela v pohodě, ale pak se mi kolegyně vysmála a všechno vyšlo do ztracena. I tak to vypadá na docela šťastný nový školní rok.
Co se týče elitníků, vůbec není jasné, jak se to teď bude odvíjet na velitelství. Není nikoho, kdo by pomazlil na duši a řekl, že je všechno v pořádku. Prozatím se z divoké a utíkající referentky stala rytířka, která má tak trochu pod čepicí a radí ostatním, jak na to. Uvidí se, jak tohle všechno dopadne a jak moc to moje úžasná a nejjasnější velitelka zvládne a uvítá. I když, pravda, je potřeba se jí trochu zase začít věnovat.
Připomíná mi to celé tak trochu tu beznaděj ve dnech Krna. Tuhle Terka říkala, a to je prosím její příběh, že zkroutila krokodýla a její šalinství u toho nemělo mezí. Musí to být vtip, že zažila takové okamžiky zrovna tuhle chvíli, kdy nezbývá než s obavami vzpomínat na všechny tyhle dny a doufat, že se už nikdy nevrátí. Bohužel skutečný život je plný výzev a naše věkové rozdíly nás nutí zažívat pořád ty samé nebo podobné situace a říkám si, že to jednoho dne třeba už nevyjde, že nebude dost síly to všechno zvládnout nebo se postavit davu, případně jen příšerným podmínkám spaní. A to je jen zlomek. Asi nic není jako apparizione miracolosa; zranitelnost v tomhle věku je patrná na každém kroku a představa, že se všechno vlivem zvrhlých politických ideologií zhroutí, je docela strašidelná. Muselo by to být strašlivé prokletí, kdyby pořád a na každém kroku docházelo k těm samým špatným věcem. Možná je to jen náhoda. Nebo vážně občas někdo neví, co má. Ale smutek na samotném začátku školního roku je docela nechtěným artiklem, stále však není úplně pozdě - vždyť ještě můžeme mít všechno, neexistují žádné limity.