Eida.cz - Šťastný nový školní rok

Šťastný nový školní rok

30. srpna 2017, 22:55 Eida

Vy­lez­te oči z důlku, za chví­li vše vy­pukne. Spo­lu s kon­cem srp­na, jen malou chvilku po­té, co to venku najednou začne vy­pa­dat jak v nej­brutálnějším podzi­mu a hned po lusknutí se ve­čer začne to­tálně stmívat, se ob­jeví po­chy­by o trvání let­ních prázdni­nových dní a ně­co ve vz­du­chu na­šept­ává, že za­se na dě­ti při­j­de ško­la, ško­huhu­la. Le­tos, kro­sis, to není ji­né a opět se jen po­tvrzuje, že nás na kaž­d­ém kon­ci a ve stre­su všichni opus­tí. Je čas a v krku za­se úzko.

Běžně to za­číná ta­kovým tím nasládle lehkým liš­těním v budníku, totiž po horkém lé­tě, kdy téměř vše leže­lo la­dem, se mu­sí opě­tovně pro­bu­dit k živo­tu a připravit na ne­ko­nečné chvíle školního roku. Ono to nik­dy ne­bylo ja­ko oto­čit vy­pína­čem v ku­chy­ni, to nik­do ne­tvr­dí, ale s ča­sem a s pi­to­mý­mi na­řízení­mi neúměrně vzrůs­tá ta­ké chuťová komple­xi­ta, kdy už vě­ci nej­sou jen o oby­čejném zapnutí svět­la, ale i o pro­myšl­eném a pokud­možno in­ter­ak­tivním so­ci­álním sí­t­ění, zkrátka ce­lá ob­lo­ha se opírá o nasta­vení umě­lé in­te­ligen­ce a další techno­logie, kte­ré před­či­ly na­še nej­divo­čejší sny i obavy. A ja­ko kdy­by nesta­či­la dob­ro­druž­ství se Servi­ce Packy, krát­ce po poku­su o za­ho­ření za­čalo něko­lik stro­jů zbě­si­le kvi­čet a zřejmě ve fi­nále od­star­tovaly do ve­smí­ru. Tře­ba je zít­ra chy­tí­me.

Je dale­ko po­horšu­jíč­tější, co přesně pro­běh­lo běh­em příprav v na­ší ško­le čar a kou­zel pro zví­davé a tro­chu re­tar­dované ču­máčky. Ješ­tě před sa­motným za­háj­ením, kte­ré pro­běh­ne bez ja­kéhoko­liv dress co­de a za vel­mi stísněných pod­mínek až příští tý­d­en, je sa­mozřejmě potře­ba mít připra­vené podkla­dy k defi­ni­tivní­mu uzavření roku mi­nulého. Le­tošní­ci, kte­ří tou­ži­li být čiperní a mít všechno jedno­dušší, mu­se­li vy­ko­nat pat­řičné zkoušky, ale nešlo o žád­né sovičky, aby bylo jasno - to by pak ver­dik­tem byl už jen stu­peň bravůrnos­ti, a to se ta­dy zrov­na neno­sí. Měl jsem jsem pro ně od červa připra­vené moc hez­ké prá­ce, dost jedno­duché na to, aby se daly splnit i pod de­set mi­nut. Pouhých de­set mi­nut a můž­eš mít rok živo­ta za se­bou, řeklo by se. Ve zkrat­ce se ukázalo, že elitnější tří­da opět pře­bí­jí nor­málníky, a to pře­devším tím, že je čas­tokrát schopnější a dale­ko zod­po­vědnější, vy­zrá­l­ejší a cel­kově má ten přístup k živo­tu dale­ko urovnanější a roz­hodně ví, co ch­ce. Známky byly na­ko­nec do­ce­la v po­ho­dě, ale pak se mi ko­legyně vy­smá­la a všechno vyšlo do ztra­ce­na. I tak to vy­pa­dá na do­ce­la šťastný nový školní rok.

Co se tý­če elit­ní­ků, vůb­ec není jasné, jak se to teď bu­de od­víj­et na ve­li­tel­ství. Není niko­ho, kdo by po­maz­lil na du­ši a ře­kl, že je všechno v po­řád­ku. Pro­za­tím se z divoké a utí­ka­jí­cí refe­rentky sta­la rytíř­ka, kte­rá má tak tro­chu pod čepi­cí a ra­dí ostat­ním, jak na to. Uvi­dí se, jak to­hle všechno do­padne a jak moc to mo­je úžas­ná a nej­jasnější ve­li­telka zvlád­ne a uví­tá. I když, prav­da, je potře­ba se jí tro­chu za­se za­čít věnovat.

Připo­míná mi to ce­lé tak tro­chu tu bezna­děj ve dnech Kr­na. Tuhle Terka říka­la, a to je pro­sím je­jí příb­ěh, že zkrou­ti­la kroko­dý­la a je­jí ša­lin­ství u to­ho ne­mělo me­zí. Mu­sí to být vtip, že za­ži­la ta­kové okamžiky zrov­na tuhle chví­li, kdy nezbývá než s obava­mi vzpo­mínat na všech­ny tyhle dny a doufat, že se už nik­dy ne­vrátí. Bo­hu­žel sku­tečný život je plný výzev a na­še vě­kové roz­díly nás nutí za­žívat po­řád ty samé ne­bo po­dobné si­tua­ce a říkám si, že to jedno­ho dne tře­ba už ne­vy­j­de, že ne­bu­de dost síly to všechno zvlád­nout ne­bo se po­stavit davu, případně jen příšerným pod­mínkám spaní. A to je jen zlo­mek. Asi nic není ja­ko appa­rizi­o­ne mi­ra­co­lo­sa; zrani­telnost v to­mhle věku je pa­trná na kaž­d­ém kroku a před­stava, že se všechno vlivem zvrh­lých po­li­tických ide­o­logií zhroutí, je do­ce­la straši­delná. Mu­se­lo by to být straš­l­ivé pro­kle­tí, kdy­by po­řád a na kaž­d­ém kroku do­cháze­lo k těm samým špatným vě­c­em. Možná je to jen náh­o­da. Ne­bo vážně ob­čas něk­do ne­ví, co má. Ale smu­tek na sa­motném za­čátku školního roku je do­ce­la nech­těným ar­tiklem, stále však není úplně poz­dě - vž­d­yť ješ­tě můž­e­me mít všechno, ne­e­xis­tu­jí žád­né li­mi­ty.

Eida
Tento článek přečetlo již 18 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář