Eida.cz - Výzvy letních týdnů

Vždycky je to z kraje července především o létě. Takové to nadšení, že už konečně zase vypuklo nějaké období, které by mohlo být zase o kousek hezčí, než období jiná. Možná má přinášet nostalgická nadšení studentů, kteří vyrazí na prázdniny plnými doušky, možná zase znamená to prázdno, které jako vždycky už tradičně obsahuje. Ať už jakkoliv, je moc dobře, že je to konečně i v tomto roce tady. Bude toho ještě jistě mnoho. Zkrátka je po maturitě. A co dál?

V rámci té výzvy léta to letos skutečně začíná až tímto týdnem, který by měl být ovšem podle plánu v jistém smyslu superefektivní a nabitý splněnými povinnostmi, na které se nedostalo v uplynulých a už asi ani nedostane v týdnech budoucích. Na druhou stranu je to přesně ta chvíle, kdy se všichni rozletí do všech stran a obyčejně se nikdo neozve, pokud zrovna něco akutně nepotřebuje, takže je to celé dost nešťastné a stresující. Ale snad ne letos. Dost velká výzva spočívá i v tom, že když musí INTJ někde zůstat chvíli o samotě, musí zůstat o samotě ještě i další chvíli a pak ještě tu po ní. Většinou sice na nikoho a na nic nezapomene, ale v rámci nikdynepřivykačnictví si může a nemusí vytvořit i brány, díky kterým bude zase všechno čerstvé a docela nepoznané. Je to možná těžko představitelná, snad i nepředstavitelná záležitost, zvlášť teď, v době ultratechnologií. Ale vím, že budu celou dobu myslet a těšit se na svou dívku s králičím srdcem, neboť jsem stále neskonale vděčný za úžasnou možnost ji poznat a doprovázet po světě. Je pravda, že i za ten krátký čas s ní se změnilo mnohé, zejména rytmus týdnů a dělení času, které teď bude potřeba trochu poupravit, přepočítat a vyrovnat. Už totiž není úplně možné pracovat v týdenních iteracích dostatečně striktního režimu, který teď nedávno, zhruba na jaře, kdosi označil jako hell week, přestože to s původním významem vůbec nesouvisí, a udělal z něj výzvu, kterou shodou náhod má milá objevila a zapsala si na svůj seznam. A tak mi to fungovalo s určitými obměnami docela normálně, neboť druhá nemoc vyžaduje takový režim a rytmus, který je teď třeba vrátit, nebo to velmi brzo odnese fyzické tělo. Samozřejmě součástí týdenních rytmů se od podzimu stalo také pravidelné pandí cvičení, které bylo z počátku nesmírně naplňující a umožňovalo odhalovat některé taje pohybu a rovnováhy. Bohužel se zanedlouho stalo bezpandovým a teď ke konci jara už ne tak příjemným, jelikož se pokazila jeho základní podstata, a to relativně dokonalá anonymita všech cvičících, kteří do té doby víceméně nemluvili o žádných zbytečných nebo osobních věcech a respektovali v tomto smyslu pravidla dojo. Pak ovšem přišel ze strany senseie na řadu marketing, což je sice do jisté míry strategického myšlení pochopitelné, ale jen těžko odpustitelné, když vlastně management čehokoliv zkusí namísto míry klientské spokojenosti a práce s ní využít samotné vnitřní schopnosti klientů ke svému vlastnímu růstu a propagaci, čímž zničí jejich dosavadní anonymitu. Víceméně stejně ošklivě zafungovalo už mnoho velkých příkladů, včetně Apple, které se vykašlalo na tehdejší primární profesionální komunitu a natáhlo si prostřednictvím ovládnutí konzumního trhu třikrát až vícekrát větší klientelu z jiného spektra, kterou ji zcela nahradilo. Jak to bude dál, je otázkou. Nabízí se jen suché konstatování, že lidé jsou slabí. Kdyby byla společnost opravdu dostatečně vyspělá, nikdy by se to nestalo.

Narovnání druhé nemoci je ovšem dlouhodobá priorita, snad s nostalgickou vidinou toho, jak to bylo v létě MMXIII, kdy to celé začalo. Život se tak trochu změnil a přeorganizoval ve skupinu několika barevných křivek, které měly být drženy v určitých limitech, a to se dařilo. Teď ve čtvrtek ovšem nebyl už můj velící lékař tak spokojený, zkrátka došlo k velmi dramatickému posunu k horšímu, se kterým je potřeba něco skutečně udělat. Na druhou stranu mě moc baví se tolik snažit s jídlem a zkoušet nové varianty a mlsat s králičí dívkou, i když se mi to hrubě nevyplácí a dostávám třeba i vyčteno, že mi zle vaří a že si ji musím ještě poučit :D. Pravdou ovšem je, že jen díky ní je skutečně plně potlačena první nemoc a s ní i neutišitelný hlad, což je samo o sobě úspěchem takových rozměrů, že to snad ani není pravda. Vyrovnání, harmonie a soulad jsou přesně ty tři fáze, které mohou nahradit sice temně dravé, ale ne už úplně bezpečné balancování na hraně svědomí. 

Po vzoru první záplavy MMXIII, i když ta byla až v srpnu, jsme si udělali první letní výlet ke kachnám a dalo by se říct, že se vydařil na hvězdičku nebo na kachničku. Je nutné říct, že nakonec nic nevypadá sice tak, jak si to paměť vybavuje, ale zcela jistě se vrací do normálu všechny potopy a ostrovy, které byly před dávnými lety symboly nedosažitelných letních vzpomínek a dobrodružství. Tedy pokud něco jako letní vzpomínky a touha po dobrodružství vůbec bylo. No a protože je čas optimální, stejně jako vždycky jsou na řadě letní seance u Dextera s plánem stihnout všechny řady do nějakého rozumného termínu, což se snad povede. Tentokrát je na to k dispozici konečně projektor, i když jeho archaické rozhraní se zatím nedá k ničemu připojit, snad se to v průběhu pondělního odpoledne ještě nějak vyjasní.

S tím tak trochu souvisí i další obligace, totiž drobná práce na letní týdny spočívající v analýze a opravě dvou bazmeků z budníku. Jsou to ty neslavné a příšerné HP ProBooky 6555b, které mají díky diskrétnímu přehřívajícímu se Radeonu tendenci odpařovat spoje a je pak nutné provádět pořádně reflow. To se sice daří, ale chladič je tu tak nešťastně řešený, že po dvou uvolněních dojde k samovolnému zničení distančních nožek a jejich závitů, takže heatsink už nedrží na čipu, nehledě na už tak velkou výšku, která je vyplněna teplovodivou ploškou, která se samozřejmě při prvním dotknutí rozpadne. Zajímavá je ovšem druhá chyba, kde se z nějakého důvodu nepovedlo na Windows 7 provést aktualizaci na SP1. To je samozřejmě svým způsobem tragédie, protože SP1 je docela povinná věc k tomu, aby na tom mohly běžet všelijaké ty nové .NETy a nad nimi postavené aplikace, které by sice úplně klidně mohly být napsané v DHTML, ale zlotřilci by na tom už nevydělali. Tak svět odplácí. SP1 se nedaří nahodit kvůli chybějícím symbolickým sestavením, jenže těch je velmi velké množství a není jistě, které konkrétní by to mohly být, když v logu všechny odkazují jeden na druhý. Kompletní reinstalace samozřejmě z licenčních důvodů možná není a servisáci by řekli, že neví jak na to. Pochopitelně. 

Není to už taky tak dávno, co oficiálně konečně vyšel Debian 9, takže by možná i v ESETu mohli pochopit že lidi budou v mnoha věcech časem přestupovat bez kompatibilních vrstev na OpenSSL 1.1. Neumím si představit, jak by se nějakému zářijovému technikovi totiž dalo vysvětlovat, že náš server nemůže jet jejich ERA, protože ho mají špatně napsaný a vyřešilo by to jen pár řádků kódu navíc. Určitě by chtěli znát detailní konfiguraci našeho vojenského zařízení, a to se přeci jen tak na potkání nesděluje. Navíc mission-critical aplikace mají před nějakou ERA stejně přednost. Což mi připomíná, že v nějaké poslední rychlé aktualizaci byla obnovená Samba a pak se všechno začalo chovat zvláštně. Totiž MacBook, na kterém tedy jede Sierra, se začal defaultně na server hlásit přes CIFS a u AFP si stěžoval buď na neexistující shary, nebo na špatnou adresu. Přitom Time Machine normálně časovou kapsu na Netatalku 3 našlo, připojilo a zapisovalo. Nikde v logu ani zmínka, ale zachránil to pokus o restartování Samby a registrace Netatalku v Zeroconf.

Kromě plánovaných Dexterů je taky ideální čas na Factorio 0.15, o kterém už byla řeč minule. Jde o to, že všechny ty maličkosti zvyšují celkový gameplay na tak absurdní počet hodin, že se to snad ani nedá představit na tak krátký počet dní, když se tedy v úvahu vezme nutnost veškerého pracovního nasazení a nutnosti předstírání psaní, aby byla moje nejjasnější velitelka spokojená a šťastná. Přitom dalších drobných nápadů na maličkosti by bylo skutečně velké množství, ale jak to bude časově vycházet, to už nikdo asi nedovede odhadnout. Minimálně udělat radost nějakým malým krocanům, kteří si na podzim začnou zase číst o nedosažitelném štěstí, to je víc než výzva letních týdnů - zahrnuje to totiž radost z čisté matemagie, a ta zase bere čas normálnímu čtení, a to bere čas zase jiným kratochvílím. A tak pořád dokola. Ale co už. Zatněme zuby a vzhůru do víru léta. Jako kočičky.