Eida.cz - Jaro na předměstí XVII

Jaro na předměstí XVII

19. dubna 2017, 01:03 Eida

Ve­liko­no­ce. Co ma­tu­ritnějšího a dost tra­dičního ješ­tě může být? Le­tošní ja­ro má nešvar ve své deš­tivé po­vaze. Si­ce je zi­ma, tma, ra­ráš­ek, vítr a ne­ustále kvů­li nim za­vřené kvě­ty, ale na druhou stranu kaž­dý déšť výr­az­ně po­máhá k růs­tu nových špi­ček, kdyko­liv se ob­jeví. Ostatně vž­d­ycky, když prše­lo, předzna­menalo to něj­a­ký nový za­čá­tek.

Manifesta­ce sa­motné esen­ce ja­ra ale asi není vy­loženě schovaná ne­bo za­kry­tá v tajných či ne­tajných za­hra­dách. Ona zkrátka je. A to je asi všechno, co by pro tu­to chví­li být mělo. Mezi úko­ly je to­ho to­lik, že se nic děl­at ne­ch­ce a stí­ny svá­dí k hříchům ne­činnos­ti, ja­ko před dvě­ma le­ty, kdy jab­lo­ně ne­přestávaly kvést. 

Možná není to­lik lesku v ob­ráz­cích ja­ko v před­cho­zích le­tech. Možná se to vizuálně le­tos zkrátka ne­po­ved­lo. Možná při­j­de sku­tečné pro­puknutí až o ně­co - až o hodně poz­dě­ji. Ne­bo nám možná přír­o­da zrov­na ne­přá­la. Ale kaž­dá po­tvo­ra na­ko­nec jednou zmizí a ja­ko se Stázi­na do­stane Ku­bovi za ženu, stejně ja­ko se všechno díky to­lik oče­kávané a odklá­d­ané syn­chro­niza­ci za­rovnalo ne na čtyřku, ale na devít­ku.

“K­dybys teď mo­hl mít coko­liv na svě­tě, co by to bylo?” — “A­si něj­a­kou fajn slečnu a os­t­rov. Co ty?” — “Tyvo­le čis­tej efedrin.” 

Doko­nale svo­bodní. Ve svých myšl­en­kách. Ve svých snech. Ve své víře v ma­gické ­schopnos­ti. A pokud něk­do říká, že je všechno před ná­mi ne­možné, mýlí se. Kru­tě. Mys­lím, že to je esen­ce le­tošního ja­ra. A před­měs­tí je to­ho jen důkazem.

Eida
Tento článek přečetlo již 22 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář