Eida.cz - Špičatá morálka

Špičatá morálka

23. února 2017, 05:22 Eida

Špičatost je statistická charakteristika rozdělení, je jakýmsi rozdílem poměru čtvrtého centrálního momentu ku čtverci rozptylu a obyčejné trojky. Je to zvláštní, ne pětky, ale trojky. Trojka je ale taky prvočíslo. Nad symbolikou ovšem nemá smysl dumat, jakékoliv číslo stejně nikdy definitivně nezaplaší všechny démony, všechno tu i tak bude napořád. Jen třeba ukáže, jak vysoko nad hlavami může nějaká morálka vyšplhat, když se chce. Nebo může svou hodnotou vyprávět i celý příběh o morálce. O lásce, cti a kuráži.

Po obloze přeletěl havran. Není tentokrát jasné, jestli měl i oříšek v pařátku. Snad byl veselý, snad letěl hledat nějakou vhodnou větev, na které by našel svou radost a štěstí. A pršelo. Takový ten únor, když konečně se zpožděním několika dnů ze země vystřelí první špičky jara a domáhají se slunečních paprsků, jen jich ještě nemohou dosáhnout. Mám v puse sněženku, a to kdykoliv přijde na vzpomínání si, co nás tam venku ještě vlastně čeká. Že zase bude hezky. Jen ještě ne teď, stále ještě ne hned, neasi dot net. Sněženky toho mají s takovými stavy hodně společného, protože také vystupují jako špičky z mrazivé zeminy, zatímco ostatní kytíci ještě dlí ve svém hlubokém spánku a bojí se. Musí mít vysokou morálku, tyhle sněženky. A přesvědčení, o kterém se může ostatním často jen zdát. Věří, že to dokážou, že vykvetou dřív než ostatní, že budou vzorem, že budou nositelkami naděje. Naděje je zvláštní věc. Nebo odevzdanost. Věrnost. A někdy je náš osud vlastně jenom v květináči.

Je to už věru dlouhá doba, co poslední karmínová kolegyně odletěla daleko do teplých krajin a už se z nich nikdy nevrátila. Jsou teď asi nové, jiné a na jiném místě, v jiném čase. Ačkoliv špatné nápady možná neexistují, některé z nich není úplně nezbytné zkoušet. Těžko se to jen vysvětluje někomu, kdo je tak vystrašený ze ztráty stability svého vnitřního světa, že ani na plese nenajde svůj klid a potřebuje dál ve své nejistotě podnikat divoké a divočejší akce plné rozmarných výstřelků. Příkladem za všechny se zdá být tato sobota, která mohla a měla být využita vlastně úplně jinak, ideálně svědomitým předstíráním psaní a dalšími kratochvílemi. Asi to není o tom, že by se i spolupracovníci mohli chovat přiměřeně svému větu, to ostatně asi každý ví, jak se chce chovat, i když je pak otázka, jestli je takové chování i adekvátní dané situaci. Večer na náměstí pod září světel těžce voněl katastrofou už od samotného začátku a mě to stále táhlo zpátky, ku kamsi do náruče kopretin, kde se každé slovo mohlo změnit v jakýkoliv pocit. Snažit se totiž spojovat málo poznané světy na sílu se nikdy nevyplácí, proto nemá smysl brát si kamarádku-koketu s sebou na plánovaný dýchánek se současnými  poddanými, kteří jsou - ačkoliv na to nevypadají - řádově o několik ranků níže, kteří sice dychtí, ale nemohou ani formálně naplnit emoční jamky ženy z jiného světa, s jinými zkušenostmi. Nutno podotknout, že rezervace v baru byla skutečně zařízená, to jsme až hleděli - je ale až zvláštní, že nám může způsobit radost, že něco dopadlo podle domluveného plánu, to jako kdybychom automaticky počítali se zklamáním a byli na něj už navyklí. Což do jisté míry jsme. Asi za úspěch může ta aura, čímani si prostě nedovolí se protivit vrchnosti. Jak obyčejně večer začal a nevypadal nebezpečně, pochopitelně musel přijít okamžik, ve kterém se mělo vše lámat a řítit do hlubin. Těmi hlubinami byl nějaký podnik v centru, prostě takový generický, jakých jsou tu stovky, který vlastně nestál za to, aby tam někdo v našem věku vůbec chodil. Buď to byla jejich touha tomu pocitu stárnutí vzdorovat, jako to do teď určitě dělá Meowka, nebo si holky jen nechtěly připustit, že kdo zestárne, už mladší nebude. Ale nechápu proč takhle, u toho přeci vůbec nemusím být, prostě si raději s někým sednu pěkně někam do útulna s flaškou Margaux 95 a budu s pohledem a nadhledem ∂∂-Avi diskutovat o tom, že srdce přeci nezná věku. No zkrátka a dobře, dostali jsme za obrázek s razítkem předražené nekvalitní pivo a náš malý číman si začal stěžovat, že si není jistý nějakým věkovým rozdílem a nechal se zároveň lákat a celé to pak začalo být divné, každý něco ztratil, nikdo se nedovedl pořádně naplnit a všem byla zima. Ale nic z toho se vlastně nestalo, žejo. Mám radost, že díky vysoké morálce mě nic nedrželo v takové situaci - jen opět roztáhnout křídla a letět za skutečnými povinnostmi a radostmi.

Vydržet a udržet si superefektivitu a být ve střehu, nenechat se. To způsobuje ta špičatá morálka. Hodně k tomu pomáhá pravidelné navštěvování koťátkového fight clubu, ve kterém poprvé oblékám černou hakamu a který bere hodně nepříjemné časy a je potřeba maximalizovat time management do úplně nových výšin, aby to celé mohlo fungovat. Čumáčkové, musíte pochopit, že maturita je jen začátek, že nároky na vás budou neustále narůstat a pokud si zvyknete teď, o to snazší to bude později. Ale někdo na to nepřijde celý život. Háček je, že výcviky jsou dost náročné a bývá dost těžké udržet přes noc pozornost a pak ještě vstávat hodně brzo ráno jen proto, že přijdou instalovat EET. My jsme EET viděli na dovolené a fungovalo jim to docela dobře, tady to zas někdo vzal za špatný, ne-li nejhorší možný konec. Ocas. Chytrá krabička s tiskem lístků měla být napojena na WiFi, což je první nesmyslná záležitost sama o sobě. Tou druhou a třetí byl fakt, že vyžadovali s takovýmto systémem přístup do naší vysoce sofistikované sítě s centrální evidencí a dalšími pamlsky, asi aby je mohli ukrást, protože cizí subjekty tady jednoduše nemají co dělat. Vlastně nevím, proč by jim mělo naše vedení vůbec vycházet vstříc, dost na tom, že to zas nějaký chytrák považoval za známku slušného chování. Stejně narazili, neboť není v našem zájmu poskytovat bezdrátové pokrytí zrovna v těch daných prostorách, kde pro nás prostě nic strategického není a spíš by to nadělalo více škody než užitku. Technik, který to přijel instalovat, byl navíc sám o sobě osel, protože nedovedl v menu přístroje s firmwarem podobným všem našim kopírkám najít nastavení sítě a zobrazení MAC. Celá situace se místo původních deseti minut protáhla na hodinu a půl, nakonec naštěstí bez valného úspěchu. Správně mělo být tohle zařízené se státní podporou mobilních datových zařízení, žádná WiFi neměla nikdy a za žádných okolností dostat šanci. To jsou takové ty malé starosti, které dovedou pěkně pokazit den, když se prostě cizí problémy začnou otírat o naše duše.

O něco lepší zpráva je, že v ingressových plánech jde všechno se značným předstihem. V tuto chvíli je plán na pozici třetího dubnového týdne a velmi rychle se blíží k cíli, tedy vysněnému novému access levelu. Ten tedy nepřijde zřejmě v den největší bitvy na velitelství, ale bude alespoň klid a možná čistší svědomí a čas zas na jiné úkoly. Ono se to rozjelo celkem pěkně, když jsme s mým čumáčkovým rekrutem  po nocích začali provádět velkolepé a dosud nevídané operace, to by na nás minji byl možná dost hrdý. #Cucáci. Zažíváme u toho i spoustu magických chvil, nevhodných ypsilonů a zarovnání na čtyři, i když to není možná ještě patrné. Tolik mi ve svých počátečních glyphových trápeních připomíná i mé skromné začátky, které teď dávám jako pán i s prstem v nose. 

Zkrátka a dobře, špičatá morálka je hnací silou, proti které není možné bojovat, je to něco, co ostatní tlačí dělat věci dobře, být nejlepší. S trochou podpory vln temné energie může být prakticky bez limitu, ale musí být použita vždycky jen pro tvoření souladu snad pomocí samotného srdce zenu, jinak pozbude všechnu svou moc a dočista se vytratí. Třeba jí, třeba nám tento rok skutečně přeje, třeba se naše tajná přání a naděje naplní. Třeba taky ne, ale to nezjistíme, dokud to nezkusíme.

Eida
Tento článek přečetlo již 118 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář