Eida.cz - Pátý instadýchánek

Pátý instadýchánek

14. května 2016, 23:00 Eida

Pětka je naš­těs­tí prvo­čís­lo. V květnu to pla­tí tak tro­chu dvojná­s­obně, pro­tože všechno kve­te, pro­to se říká, že už ude­ři­l pě­ten. Dlouho, vel­mi dlouho se ne­ko­nal žád­ný in­sta­dý­chánek z ji­né plane­ty, pro­to js­me se o to šli ko­nečně poku­sit.

Jak je vi­dět, nez­daři­lo se splnit po­slání, ale ale­spoň js­me do­drže­li za­dání plné pě­tek hovo­ry o USTAFu, ve kte­rém to šlo od pě­ti spíš k de­se­ti, než k šestšestšes­ti. Ča­sy, kdy pětky jen kvet­ly a ma­tu­ri­ty zna­menaly ryzí zoufla­ství, tam již dávno po­mi­nuly a nez­dá se, že by se měly kdy vrá­tit. Nej­velko­lepější ma­te­magično bylo za­su­nu­to do zá­dě a nové obo­ry ne­má kdo vést. Je prav­da, že by se s tím ně­co děl­at dalo, jenže... proč. Na co žít cizí sen.

Je­likož jsem schytal i pár vý­t­ek na sku­tečné in­stagra­mování, že ne­po­s­tu­ji denně de­set nových ob­ráz­ků, za­lovím při té­to příl­eži­tos­ti v pamě­ti svého te­lefo­nu a při­ložím vše na hro­ma­du - přes­tože byly po­sledních pár mě­sí­ců vy­loženě tem­né dny, úplně není možné říct, že by na kaž­d­ém kroku ne­bylo co k vi­dění. Bylo, pře­devším na slu­níčkem vy­hřá­tém ve­li­tel­ství, jen to­ho ča­su na zasta­vení se v okamžiku bylo po­málu a svět­la pro expo­zi­ci ješ­tě méně. Zkrátka, tem­né dny. Ale na­sy­cené i špičk­ou něj­a­ké vyšší na­děje.

Nic se ne­může vy­rovnat čis­té­m­u workflow popsané­mu elegant­ní­mi, štíh­lý­mi par­ci­ální­mi dife­ren­ci­ální­mi rovni­ce­mi, kte­ré ovlá­d­a­jí na­še živo­ty. Na svě­tě jsou v to­mhle ohle­du ­totiž za­se jen dva druhy li­dí - ti, kte­ří vi­jou, a ti, co čtou zby­tečná mé­d­ia a stejně se ani v nich ne­umí ori­en­tovat.

Najednou je za­se sko­ro kaž­dé ráno se sní­daní a kávou ja­ko vystři­žené z ima­gi­nární mi­nu­los­ti, s pin-up si­lu­e­ta­mi a per­la­mi z pa­de­sá­tek, s mo­men­ty ∂/∂t, kdy všechno září. Ale­spoň na chví­li.

Eida
Tento článek přečetlo již 74 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář