Pátý instadýchánek
Pětka je naštěstí prvočíslo. V květnu to platí tak trochu dvojnásobně, protože všechno kvete, proto se říká, že už udeřil pěten. Dlouho, velmi dlouho se nekonal žádný instadýchánek z jiné planety, proto jsme se o to šli konečně pokusit.
-
V lese
-
Asi idylka u lesa
-
Špičky v poli
-
Vektorové pole plné parciálních diferenciálních rovnic
-
Myšlenka, která se nezdařila
-
Zkrátka listy
Jak je vidět, nezdařilo se splnit poslání, ale alespoň jsme dodrželi zadání plné pětek hovory o USTAFu, ve kterém to šlo od pěti spíš k deseti, než k šestšestšesti. Časy, kdy pětky jen kvetly a maturity znamenaly ryzí zouflaství, tam již dávno pominuly a nezdá se, že by se měly kdy vrátit. Nejvelkolepější matemagično bylo zasunuto do zádě a nové obory nemá kdo vést. Je pravda, že by se s tím něco dělat dalo, jenže... proč. Na co žít cizí sen.
Jelikož jsem schytal i pár výtek na skutečné instagramování, že nepostuji denně deset nových obrázků, zalovím při této příležitosti v paměti svého telefonu a přiložím vše na hromadu - přestože byly posledních pár měsíců vyloženě temné dny, úplně není možné říct, že by na každém kroku nebylo co k vidění. Bylo, především na sluníčkem vyhřátém velitelství, jen toho času na zastavení se v okamžiku bylo pomálu a světla pro expozici ještě méně. Zkrátka, temné dny. Ale nasycené i špičkou nějaké vyšší naděje.
-
Kocouří drbání
-
Shluky
-
Magie našich chodeb
-
Něco se asi rozbilo
-
První zdravotní procházka s Chobůtkem
-
V zajetí parpsků
-
První kávové špičky v dešti
-
Cestou necestou
-
Ochočený hryzák
-
Nezastavitelná myšlenka
-
Poněkud promyšlené třetí patro
-
Sporofyty nabité sluncem
-
Někdo tu viděl rarášky
-
Kapky za oknem
-
Vše tkví v detailech a přípravě
-
Divoké tulipy
-
Jarní kontrast
-
Matlání
-
Kocouří vyplácnutí
-
Začátky satúrií
-
Nějaký ten polynom navíc
-
Myšlenky z Áčka
-
Technologická duha
-
Hryzák s pohledem
Nic se nemůže vyrovnat čistému workflow popsanému elegantními, štíhlými parciálními diferenciálními rovnicemi, které ovládají naše životy. Na světě jsou v tomhle ohledu totiž zase jen dva druhy lidí - ti, kteří vijou, a ti, co čtou zbytečná média a stejně se ani v nich neumí orientovat.
Najednou je zase skoro každé ráno se snídaní a kávou jako vystřižené z imaginární minulosti, s pin-up siluetami a perlami z padesátek, s momenty ∂/∂t, kdy všechno září. Alespoň na chvíli.