Eida.cz - Kytičkový biom

Tisíce kvítků všude kolem, mezi nimi dovádí hmyzáčci a vrabečkové, den se na všechny usmívá. Jen málokdo normální by si nepřál mít kytičkový biom jako svůj domovský. Květen navíc všechnu atmosféru pokaždé nevýslovně umocní a takové to nevyhnutelné sypání končících kvítků vyvolá klid. Každý rok.

Tuhle o víkendu byl další velkolepý výlet. Malý Harrison měl narozeniny, jeho nejbližší mu nachystali překrásná překvapení. Především velkolepou skluzavku a taky ohňostroj, který byl zdánlivě odpálen na počest krátkého vedení Lotyšska. Koukali jsme na hokej celý večert, jen Sisi byla zachumlaná v jamce a zapomněla si vzít víno a jídlo, ani roztomilý emotikon ve tvaru tygříka ji nedokázal přesvědčit. Je asi pravda, že na Vysočině nemají pole, na kterém by rostly topoly, proto byly ohňostrojové výbuchy ještě umocněnější a odrážely se od něčeho naproti. V našem biomu si zas ohňostroj odpaluje kdokoliv kdykoliv, stačí se jen náhodně dívat nad město. Ale ráno tam poskakoval chutný konipas, zajíc a zbloudilá srna.

Díky vykvetení byla příjemná celá cesta, ačkoliv byl motor docela často proti. Jedno bylo jasné - jakmile se objeví žluté řepkové lány, domovský biom je na dosah. Čekal v něm leopard a chránil jeho krásu zuby a nehty.

Neporozumím, kde berou ilegální přistěhovalci odvahu si vůbec myslet, že si můžou utrhnout snítku našeho šeříku a beztrestně s ní odejít. Leda tak ostrýma pod nohy dostanou. Navíc, kdo z dělníků dobrovolně neodešel bojovat za svou vlast, je automaticky špatný Ukrajinec. Je vyloženě v našem národním zájmu chránit všechny kytičkové biomy a veškerou odpovědnou levičáckou verbež, která je chce ničit a krást další koncepty, vyhodit navždycky na mráz. Nebo do plamenů věčného zatracení.

Zapršelo a zahřmělo se. Přišel blesk. A kvetl hadí mord. Jako kdyby se popletly roky, jako kdyby se dny smísily s nocemi. Nikde žluto, jen noční předěl mraků přinesl lehké osvěžení. A v nápalu kytičkového tajemna přišel klid.