Eida.cz - Kytičkový biom

Kytičkový biom

6. května 2015, 19:49 Eida

Ti­sí­ce kvít­ků všu­de ko­lem, mezi ni­mi dová­dí hmyzáč­ci a vrabeč­k­ové, den se na všech­ny usmívá. Jen mál­ok­do nor­mální by si ne­přál mít ky­tič­k­ový bi­om ja­ko svůj do­mov­ský. Kvě­ten navíc všechnu at­mo­sfé­ru pokaž­dé ne­výs­lovně umocní a ta­kové to ne­vyhnu­telné sypání kon­čí­cích kvít­ků vy­vo­lá klid. Kaž­dý rok.

Tuhle o víken­du byl další velko­lepý výl­et. Ma­lý Harri­son měl na­ro­zeni­ny, je­ho nej­bližší mu na­chysta­li pře­krás­ná překvapení. Pře­devším velko­lepou skluzavku a ta­ky ohňostroj, kte­rý byl zdán­livě odpál­en na po­čest krátkého ve­dení Lo­tyšska. Kouka­li js­me na hokej ce­lý ve­čert, jen Si­si by­la za­chumlaná v jam­ce a za­pomně­la si vzít víno a jídlo, ani roz­to­mi­lý emo­tikon ve tva­ru tygříka ji ne­dokázal pře­svěd­čit. Je asi prav­da, že na Vy­so­či­ně ne­ma­jí po­le, na kte­rém by rost­ly topo­ly, pro­to byly ohňostro­jové výb­u­chy ješ­tě umocněnější a od­ráže­ly se od ně­če­ho na­pro­ti. V na­šem bi­o­mu si zas ohňostroj odpaluje kdoko­liv kdyko­liv, sta­čí se jen náh­odně dívat nad měs­to. Ale ráno tam po­ska­koval chutný ko­nipas, za­jíc a zblou­di­lá sr­na.

Díky vykve­tení by­la příj­em­ná ce­lá ces­ta, ačk­o­liv byl mo­tor do­ce­la čas­to pro­ti. Jedno bylo jasné - jak­mi­le se ob­jeví žlu­té řep­kové lá­ny, do­mov­ský bi­om je na do­sah. Če­kal v něm le­opard a chránil je­ho krá­su zu­by a neh­ty.

Ne­po­ro­zumím, kde be­rou ilegální při­stěh­oval­ci odvahu si vůb­ec mys­let, že si můž­ou utrhnout snít­ku na­še­ho še­říku a beztrestně s ní ode­jít. Le­da tak ost­rý­ma pod no­hy do­stanou. Navíc, kdo z děl­ní­ků dob­rovolně ne­o­de­šel bo­jovat za svou vlast, je au­to­ma­ticky špatný Ukra­ji­nec. Je vy­loženě v na­šem nár­odním záj­mu chránit všech­ny ky­tič­k­ové bi­o­my a veške­rou od­po­vědnou levi­čáckou ver­bež, kte­rá je ch­ce ni­čit a krást další kon­cep­ty, vy­ho­dit navž­d­ycky na mráz. Ne­bo do pla­menů věčného za­tra­cení.

Za­prše­lo a za­hřm­ělo se. Při­šel blesk. A kve­tl ha­dí mord. Ja­ko kdy­by se po­plet­ly roky, ja­ko kdy­by se dny smí­si­ly s no­ce­mi. Nik­de žlu­to, jen noční pře­děl mra­ků při­ne­sl lehké osvěž­ení. A v nápalu ky­tič­k­ového tajem­na při­šel klid.

Eida
Tento článek přečetlo již 136 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář