Stroj času s kapsami
Jasně si vybavuji, že jsem samotný začátek roku 2011 strávil krom online povídání si s Avi taky zuřivou novoroční přípravou pokusné infrastruktury a testování ryze heterogenní sítě, totiž snahou rozjet nativní AFP sdílení dat z linuxového serveru pro Macy. To se nakonec povedlo a ohromilo výborným výkonem při přenosech dat. Chtěl jsem k tomu v průběhu času napsat mnohem víc, ale protože jsem kvůli někomu v tomhle ohledu lenochod, nic nebylo.
V první řadě by bylo vhodné připomenout si, že pro poskytování AFP na jiných unixových systémech než OS X slouží Netatalk, v té novoroční době zkoumaný na stabilní verzi Debianu. Kvůli nějakým - dnes již nedůležitým - změnám v zabezpečení ho nebylo možné ve svém výchozím balíčkovém stavu používat ani se Snow Leopardem, musel být speciálně poupraven, ručně překompilován a v této verzi podržen proti budoucím updatům. Ovšem lehkost jeho konfigurace, funkčnost a efektivita přenosů byla vážně skvělá, dokonce jsem se náznakem zmiňoval i o změně ikony serveru na Xserve, jeho automatické ohlašování se v Avahi a ještě taky o podpoře Time Machine.
Od toho okamžiku uteklo už dost času a kvůli relativně nízké kapacitě nebylo nikdy potřeba Time Machine skutečně využít. Letos však, s očekáváním 10.8 a s novým serverem s 8TB úložištěm, se situace maličko a nepatrně změnila. Dobře dopadly prvotní experienty s novějšími verzemi Netatalku, které fungovaly velmi správně i s 10.8 DP, jakož i s verzemi nižšími. A vzhledem ke konečně rozumné a volné kapacitě přišla chuť začít využívat nějakých výhod stroje času pro skutečné zálohování na síti.
Vytvoření svazku pro stroj času samo o sobě komplikované není, avšak the oldest backups are deleted when your disk becomes full, takže jsem si začal lámat hlavu, jak simulovat opravdovou síťovou časovou kapsu bez riskování ztráty kapacity serveru pro jiné věci. A protože kvůli absenci ECC a obecně nedostatku RAM skončily všechny hrátky s FreeBSD jádry a ZFS nakonec nezdarem, strávil jsem hodně dlouhou chvíli hledáním způsobu, jak na Debian Wheezy Linuxu s JFS/XFS filesystémy a RAIDem simulovat úžasnou ZFS schopnost per-filesystem kvót (což se v tomto případě v podstatě rovná kvótám pro adresáře). Kdesi z prázdna se v samotných možnostech konfigurace Netatalku ovšem objevila volba volsizelimit, omezující kapacitu kapsy na zadaný počet MiB, což pro zvolený 1 TB představuje milionek.
### afpd.conf ### # default: - -tcp -noddp -uamlist uams_dhx.so,uams_dhx2.so -mimicmodel Xserve -nosavepassword ### AppleVolumes.default ### # By default all users have access to their home directories. ~/ "$u" # other shares /data/movies "Movies" allow:@family # Time Machine, 1 TB /server/timemachine "Time Machine" allow:user123 options:nostat,tm volsizelimit:1000000
Tím pádem by byl ošetřen případ, kdy kapacita časové kapsy přepíše celý server, jenže se vyskytly hned ještě další mouchy. Nic proti tomu, že si systém provádí svoje inkrementální zálohy rovnou v hodinových intervalech; síť, paměť, disky a vše ostatní to hravě ustojí, ale bohužel nevypadá vůbec dobře, když se vzdálená kapsa pokaždé viditelně připojí a zobrazuje se nestydatě na ploše jako jakýkoliv síťový disk. Jeden z naivních způsobů, jak se toho zbavit, může být zákaz zobrazování všech síťových svazků na ploše v samotném nastavení Finderu, ale to pořád není ono - přišli bychom o skutečné poctivě sdílené disky, které na ploše naopak vypadají moc a moc hezky. Prvním krokem je určitě vytržení ikony ze sidebaru Finderu, tím dalším ale už pokus přímo o změnu atributů přípojného bodu kapsy přímo na HFS+, čehož se dá docílit začarováním SetFile, konkrétně nejspíš něco jako sudo SetFile -a V "/Volumes/Time Machine Backups". Po restartu Finderu protivná ikona kapsy konečně zmizí.
Prvotní zálohování dvou strojů trvalo nebetyčně dlouho a provádělo se snad do tří hodin do rána, především ta finální fáze - indexace. Nakonec si první plné zálohy z terabajtového místa ukously jen něco kolem 230 GB, přičemž byly ještě exkludovány Movies a Music z domovských adresářů (protože například hudba, byť je kopírovaná do iTunes lokálně, je v mém případě primárně uložena na serveru a není důvod ji zálohovat dvakrát) a dále taky nějaké velké aplikace, které by nebyl problém v případě havárie obnovit z jiného místa.
Toliko asi ke hraní si s časovými kapsami :).