Eida.cz - Hic sunt leones

Hic sunt leones

12. července 2012, 14:30 Eida

A taky ještě k tomu quo vadis, Apple, když už je teď tak hrozivě moderní všudemožně mrhat latinskými frázemi. Dlouhé čekání na Mountain Lion se jako na dlouhý roh prodlužuje a pořád je všechno v nedohlednu. Do té doby mi mé polorozpadlé a nedodělané pracovní prostředí okupuje Lion a jsem tu tedy úplně jako v kleci mezi dvěma řvoucími lvy. A s politováním a tygříma očima si musím bez sebemenšího zaváhání zanadávát, že 10.7 Lion je snad nejhorší systém ever.

Applí magický marketing na přelomu tohoto desetiletí vytvořil vskutku jednu z nejprodávanějších, nejkrásnějších a uživatelsky nejpřívětivějších mobilních platforem, od smartphonů přes tablety poháněné iOS, a dokázal tak nashromáždit pohádkové finanční zdroje. Nic proti tomu, jsou šikovní a přejme jim to. Bohužel tento obchodně-geniální tah ve své hysterii ke značce přitáhl novou, často úplně vymaštěnou generaci a obrovskou vlnu hipsterických switcherů, pro které Apple začal uzpůsobovat své počítače a dal na slepou kolej opravdové pracovní stroje. A hodně, hodně moc mě mrzí, že jsou mezi takovýmito novými switchery i někteří mí přátelé, pro které je ale popravdě zbytečné znát některé detaily z historie a kolikrát je vlastně lepší si jít vybrečet tygří oči do kouta, než se snažit vysvětlovat, co, proč a jak bylo a je teď. 

Spolu s Lionem započala velká éra zjednodušování přístupu a celková iOSizace desktopového systému, všude samý iCloud, sociální sítě, sdílení a automatická synchronizace, ale bylo to opravdu nutné zavést za cenu ztráty původní zavedené funkcionality či dokonce celkové konzistence ovládání? Na Mac OS X jsem vždy oceňoval, že jedna a tatáž úloha se dá provést různými rovnocennými způsoby hned z několika míst, nezávisle na ovládacím zařízení - myší, klávesnící, hlasem, atd. I samotná organizace pracovního prostředí byla zcela intuitivní a pohodlná, například šikovné využívání Exposé, s Tigerem ještě více vylepšené o Dashboard; v Leopardu a Snow Leopardu ještě dále rozšířené o Spaces v přirozeném uspořádání. Pak přišel Lion se svým Mission Control a všechno bylo fuč, jako kdyby žádná minulost neexistovala, jako kdyby ti původní a pravověrní uživatelé vymřeli. Dashboard se nepochopitelně ve výchozím stavu přesunul na samostatnou plochu, plochy samotné fungují pouze v horizontálním smyslu… A to je jen polovina zmiňované inkonzistence. Tuhle jsem byl právě jedním z takových přátel dotázán, zda existuje nějaký windowsovský ekvivalent skrytí oken a zobrazení plochy. Nejdřív mi to přišlo jednoduše směšné, ale v zápětí jsem si s hrůzou uvědomil, že klávesnice v nových systémech je ve výchozím stavu nastavena tak, aby všechny funkční klávesy (F1-F19) musely být pro svou funkci nejprve aktivovány Fn modifikátorem, tedy bez dřívějších znalostí vývoje Exposé či prohrabávání se nastaveními v System Preferences lze přímo přistupovat pouze k Dashboardu (F4) a Mission Control (F3; a schválně si porovnejte systémovou ikonu Mission Control s obrázkem na klávese) a klasické ovládání Exposé zůstává běžnému oku skryto. Další nekonzistencí v ovládání pak mohou být gesta, která bez magické myši či trackpadu nemají žádný přímý ekvivalent. Ale abych to jenom zase nepomlouval, pak naopak v některých případech vítám fullscreen podporu pro některé aplikace, jež umožňuje, je-li chytře využita, další zefektivnění práce. Primárně ji mají některé vestavěné aplikace a například smysl nedává, proč je možné ve fullscreen režimu provozovat Terminal (ach ano, kdo z té dnešní generace chápe 80x24?) a ne třeba TextEdit. 

Takových vnitřních maličkostí je tu na každém kroku bohužel víc než dost. Budu-li pokračovat výčtem ovládání, pak zcela jistě první, co přijde na řadu, je ve výchozím nastavení přirozené skrolování. V opačném směru a pro všechna zařízení. Systém určitě správně umí podporovat dotekové obrazovky a podobná zařízení, na kterých se očekává, že práce se skrolovanými objekty je přímá - a to rozhodně není případ stolních myší a trackpadů. Tvrdit, že je to přirozené, zní vyloženě hloupě. Další takový fuck-up v nekonečné řadě jsou sama nová gesta, která nefungují tam, kde by se dala už v základu očekávat (AppStore), případě další nadbytečná a bez vyhledávání dost zbytečná záležitost - Launchpad. Jejich neduhy má vyléčit právě Mountain Lion.

Mountain Lion je celosvětově netrpělivě očekáván a do divočiny měl být vypuštěn nejdříve snad 11., později 25. července. Nesejde ani tak na datu, jako spíš na faktu, že se kolem něj dělá velký humbuk. Přitom nepřináší lautr nic revolučního v porovnání se svými majoritními předchůdci, zejména pak s Tigerem. A velmi pozoruhodné je přečíst si o něm technické informace, kde převážná část těch nejzásadnějších věcí vychází právě z 10.4. Není na něm nic, krom iOSího notifikačního centra uzurpujícímu místo Growlu, jen snaha se ještě více přiblížit těm méně vnímavým trubkovitým uživatelům. Pro ně budiž tou nejdůležitější novinkou Gatekeeper, jenž by je měl ochránit před hrozbami nejen z vesmíru, ale i před jimi samotnými, neboť povolí běh pouze správně podepsaných aplikací z AppStore.

Když už je ale řeč o AppStore, pak sám příchod obchodu na desktop byl dalším velkým marketingovým vítězstvím. Pro Apple i pro vývojáře představuje vynikajicí platformu na generování dalších zisků, pro uživatele ale spíše zdroj prvotřídního odpadu a tisíců naprosto zbytečných aplikací, přestože se najdou výjimky, které by jinak bylo třeba i velmi obtížné získat. Ale pořád bohužel vítězí ten odpad, nabízející nekvalitní programy pro činnosti, které by bylo možné dělat čistěji, rychleji a efektivněji v systému samotném, jenomže lenoši a trubky nevyužívají ani výhod Automatoru, ani doslova neomezených možností UNIXového základu. Jejich smůla.

Zajímavou myšlenkou převzatou inspirací z TimeMachine je autosave dokumentů, který sice určitě ušetří spoustu trápení v případě ztráty dokumentu, ale i trochu znesnadní používání programu, který autosave podporuje. Sice je možné procházet různé verze dokumentu a dokument kdykoliv duplikovat, ale absence obyčejného Save as ve chvíli, kdy by bylo potřeba mít různé kopie na více místech, bere velké množství času. Třeba se to ale objeví, jako se už kolikrát něco zrušilo a objevilo, naposledy například zrušená podpora vzdálené instalace OS z disku na jiném počítači - typicky pro MacBook Air nedisponující vlastní optickou mechanikou. Elektronická distribuce s recovery oddílem tuto možnost zcela odbourala a zavrhla, přesto je pořád možné instalační obraz systému získat na samostatném flashdisku a instalovat jej z něj. Což bude velmi pravděpodobně i můj případ přechodu na OS X 10.8.

Kromě absence základních nástrojů a zažitých aplikací, vyhození podpory Rosetty a zničení celkového systémového komunikačního střediska ve prospěch iCloudu, se dějí pozoruhodné věci i s grafickou stránkou. Z nepochopitelného důvodu se zakulacují spodní okraje oken, tlačítka jsou nevkusně hranatá a nejdomršenější na tom všem je rozhodně přihlašovací obrazovka s kulatými uživatelskými obrázky a zcela příšerným iOSáckým patternem na pozadí, který se vyskytuje rovněž na samostatných plochách pro Dashboard a fullscreen aplikace. Dokonale čistá modrá snad zmizela do věčného zatracení.

Rovněž se také stojí opatrně zmínit o tom, že jsme po násilné intelizaci v tichosti svědky migrace na další platformu, ač si to málokdo uvědomuje. Mountain Lion je již plně a pouze 64bitový; i386 a x86_64 jsou chtě nechtě dvě různé platformy a spouštění 32/64 či 64/32 není zas tak úplně samozřejmé, jak se může na první pohled zdát. Kdo ví, kam se všechno bude bez Steva dále ubírat a jak rychle to celé skončí v propadlišti dějin, když už i FreeBSD si dělá na Twitteru z OS X legraci. Systémy prostě jsou a zas nejsou.

Eida
Tento článek přečetlo již 310 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář