Eida.cz - Mozaika

Mozaika

12. dubna 2012, 13:24 Eida

Před několika málo roky byla tato mozaika ďábelským, do jisté míry tak trochu experimentálním, ale především vánočním projektem a zcela jasně si vzpomínám, že jsem slíbil, že o ní alespoň něco málo napíšu. Navíc se za tu dobu seběhlo velmi mnoho zvídavých dotazů na toto téma. Protože jsem ale v té době neměl žádný vlastní zvídavý dotazník a navíc nebyl ani na nic čas, zůstalo všechno zahaleno tajemstvím a nakonec se na to zapomnělo. A tak to celou dobu leželo netknuté. Až do úterní druhé hodiny ráno, po teslácko-nostalgicky a technologicky prožitém dni plném vizí a inspirace.

Samotný původní nápad se zrodil zřejmě začátkem (nebo možná až v polovině?) listopadu 2009 z tehdejších korálkových konverzací s Romangou, kdy jsem začal uvažovat, zda by se pro korálky nemohlo najít i nějaké jiné, lineárnější uplatnění - například tvorba komplexních obrazců a podobně. Myslím, že ty rozhovory byly docela dobré, dokud jsem teda nezačal mluvit o topologiích. Nakonec z toho vypadl nápad na tvorbu mozaiky z korálků, což nebylo úplně to pravé, ale po chvíli googlování jsem na jednom německém kreativním webu objevil i speciální a krásně dvacetibarevné mozaikové kamínky, což se mi zalíbilo, protože byly zároveň i hezky rovnoměrné a pro tento účel, tedy vlastně fyzický převod fotografie do nižšího rozlišení, velice vhodné.

Pak nastala chvíle prvních teoretických výpočtů, která přinesla jisté zklamání. Dvacet barev bylo hrozivě moc a ne všechny by mohly být vůbec rovnoměrně využity, což by se nutně muselo odrazit na ceně takového materiálu, ze kterého by bylo mnoho odpadu. Vydal jsem se na první průzkum do města do jednoho obchodu s kreativními pomůckami a materiály hledat nějaké alternativy a s překvapením jsem objevil velice podobné sady mozaikových kamínků ze syntetické pryskyřice. Takové balíčky obsahovaly vždy tři odstíny různé barvy, mramorově matně hnědé, červené, zelené a jejich lesklé a třpytivé varianty v černé, modré a podobně. Jejich nejmenší rozměr 5x5 mm mi začal připadat ideálním kompromisem mezi mechanickou složitostí na sestavení a dostatečně jemným rozlišením pro obsah obrázku.

Digitální fotografii lze obecně chápat jako prachobyčejnou dvourozměrnou matici, jejíž prvky nesou hodnotu barvy pixelu na daných souřadnicích. Při správně provedené interpolaci takové matice lze snížit rozlišení celého obrázku tak, že bude stále dobře čitelný pro oko. Tento proces pro přibližný náhled očekávaného výsledku hravě zvládne snad jakýkoliv grafický editor. Jako cílový obrázek jsem si vybral fotku se svou nejdražší v zámeckých zahradách a začal na ní provádět takové porovnávací pokusy. Je pochopitelné, že čím vyšší rozlišení je, tím je kvalita výsledného obrázku lepší, ale o to složitější pak může být její zpětné sestavení ze skutečných fyzických materiálů. Průnikem všech těchto faktorů jsem pro 4:3 fotografii a při 5x5mm mozaikových kamíncích nakonec získal jako použitelné rozlišení 80x60 bodů, což na reálné rozměry odpovídá ploše 40x30 cm. Ve skutečnosti to bylo o pár bodů víc kvůli jistému ořezu, ale to je zas jiná kapitola. V tuhle chvíli už zbývalo dokončit poslední, leč nejtěžší, teoretickou část, a to redukci barevné palety z původních 16 milionů na pouhopouhých šest - a to ještě ke všemu z původně zamýšlených deseti; toto finální omezení bylo dáno výběrem fyzických kamínků, které jsem nakonec vybral ze dvou balíčků - mramorově hnědých a mramorově červených. Na tehdejší Meowčiny narozeniny, tedy ve čtrvtek šestadvacátého listopadu, jsem se poprvé utkal s potíží správně od sebe oddělit jednotlivé barvy, jelikož ony barevné balíčky jsou jako za trest smíchané. Nakonec při práci očí musela asistovat infralampa.

Samotná teorie by ale byla k ničemu. Jádro úspěchu projektu muselo být nakonec řízeno sadou PHP/GD2 skriptů, které po chvíli ladění správně produkovaly výslednou bitmapu s redukovanou a variabilní barevnou paletou a hlavní interaktivní grafický výstup umožnil zobrazit konkrétní množství jednotlivých kamínků každé barvy, aktuální pozici ve skládané matici a s ním spojený celkový postup.

Nyní, po bojích, přišla na řadu konečně část praktická a do jisté míry i oddechová. Pro podklad posloužila obyčejna naříznutá sololitová deska patřičných rozměrů - stejně tak dobře může fungovat třeba i kliprám. Na lesklé straně pak kamínky držely perfektně na místě a spolu s pomocí kyanokrylátové směsi podobné všudeypřítomným vteřinovým lepidlům. Po prvních dokončených deseti řádcích se ale začaly projevovat první ne zcela předpokládané nešvary. Jednotlivé kamínky totiž nemají ani stejné, natož přesné rozměry. Nerovnosti se stávaly markantními, což mohlo vzhledem k maticovému charakteru ohrozit celý původní záměr.

Na řadu přišlo broušení a rovnání. Nebylo to nic lehkého a zabíralo to mnoho času, bolesti a poletujícího prachu. Pro účely broušení je dobré použít kovové pilníky, úhelníky s hrubopovrchovým brusným plátnem, kotouček, nebo pro skvělou přesnost úplně ideálně laser. Například taková BD-vypalovačka se dá se starým faxem skvěle zkombinovat ve velice mocný řeazcí nástroj. Nutnost broušení téměř po každém řádku trochu zpomalila celý postup, ale s trochou systematického přístupu a časového rozvržení na volné, převážně noční hodiny, se dalo docílit rovnoměrného rozložení přírůstku práce a stihnout všechno krásně včas.

A jako obvykle, když je něco pod časovým stresem, došlo i jednoho úterního večera, tuším osmého prosince (přibližně i shodou náhod tak v polovině hotové práce), k nehodě, kdy cosi selhalo na serveru právě hostujícím onu řídící aplikaci pro přesné skládání. Oprava ale naštěstí zabrala jen něco kolem čtyř hodin, takže bylo všechno zachráněno.

Kumulativní a relativní postup

Celková doba nutná pro složení této konkrétní mozaiky byla něco málo přes 55 hodin čistého času, což odpovídá přibližně 22 dnům mechanické práce. Asi nejsložitější bylo čelit všem počátečním potížím, jako bylo ono hledání materiálu, rozlišování barev, zjištění markantní nerovnoměrnosti a v neposlední řadě i zamatlání stolu lepící hmotou, jejíž skrvna by na něm, na rozdíl od vánočního makedonského vína na koberci, zela až dodnes.

Finální výsledek po zabroušení hran a částečně i povrchu téměř předčil všechna očekávání. Strach z přemrštěné stylizace kvůli nízkému počtu barev hravě zmizel v mramorovém charakteru jednotlivých kamínků. Jedinou slabinou bude zřejmě celková váha, která by šla redukovat jedině změnou materiálů. Pozitivní je, že celý postup lze celkem snadno automatizovat. A ne jen zrovna využitím řezacího laseru, ale třeba i sestavením kompletního mozaikového plotteru.

Loadování obrázku v průběhu měsíce

Pod čarou pro zajímavost pár slov k tomuto samotnému animovanému GIFu. Vytvořit animovaný obrázek 400x300 z 22 originálních - téměř 10Mpixelových - jpegů se dá provést mnoha rozličnými způsoby. Nedovedu si představit, jak dlouho by to trvalo klasickou cestou přes běžný grafický editor (počínaje jeho startem, vykreslením GUI a veškerými režijními alokacemi paměti), například Photoshop, ale mnou zvolená cesta neomezených možností UNIXového shellu a ImageMagick to dokázala se vším všudy složit za necelých 14 sekund.

Snad je tím mozaikový restík splněn, i když s notným a bohužel nevyhnutelným zpožděním. S ohledem na poněkud netradičný charakter obsahu bych rád článek věnoval všem v té době zasvěceným, slíbil jsem jim to. No a závěrem mi nezbývá než mozaiky doporučit, protože rozšiřují obzory v mnoha směrech - ať se už jedná o matematické pozadí stylizace fotky, nebo po zkoušení nejlepší taktiky pro skládání.

Eida
Tento článek přečetlo již 353 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář