Eida.cz - Víkend na hradě

Nevyužít poslední krásné říjnové dny a nenasát podzimní barvy a vůně by nebylo hezké, proto jsme uspořádali tajemnou výpravu do víru podzimu s cílem navštívit hrad, nebo alespoň to, co z něj po mnoha letech zbylo.

Ráno bylo velmi krásné a pozitivně čerstvé a všechno kolem vrhalo velmi krásné stíny díky sluníčku zářícímu skrz jasnou a úchvatně modrou oblohu, zkrátka už ráno slibovalo velmi příjemný den. A to už od vynoření se z hlubin děsivého sídliště s barevnými kontejnery a obchodem s pečivem.

Na nádraží se toho času bohužel rozhodli měnit výzdobu a celé to bylo jaksi mimo a rozbité. Naštěstí nástupiště zářila a potěšilo, že se celkem zlepšuje i úroveň regionálních spojů. Cesta ubíhala krásně, byly během ní vidět různé pozoruhodné vzpomínkové body a během chvíle bylo dosaženo výchozího stanoviště.

Samotná pěší cesta poskytovala spoustu inspirujících zákoutí a zátiší s traktory. A protože bylo to nejkrásnější počasí, jaké snad jen může na takovýchto výletech být, bylo možné si okolí polarizovat dle libosti a dařilo se. Přejít pouhých pět kilometrů zabralo sice celé dopoledne, ale nakonec se najednou z mlhy vynořily hradby z červené žuly a bylo to.

Při koumání renesanční výzdoby mě z ničeho nic vyplašila kočka a málem jsem upadl z útesu do hlubin. Což by bylo vtipné, když už se mi nepovedlo spadnout z lešení, na které na rozdíl od hradeb nebylo zakázáno lézt a šplhat po něm. Lešení tam bylo z důvodu nějaké pochybné rekonstrukce oblouku, ale s tím se nedá nic dělat. A ostatní stavební materiál, například barely, šel bez problémů z výhledů odstranit. Postprocessingem. Pár kopečků (a jeden s vodárnou) umožnilo se rozhlédnout po podzimním okolí a dalším z nejzajímavějších míst pak bylo nejspíš podsvětí, ve kterém byla černá tma, vyhořelé svíčky, mokro a stálá teplota. Po jeho prozkoumání a sušenkovojablečném obědě přišlo plánování zpáteční cesty, které se vešlo do původních záměrů a ještě jsme museli chvíli čekat, hrát si s filtry a vesele pojídat čokoládu.

Cestou bylo také možno sledovat srnky a nájezdy svátečních řidičů, důchodců, co se snažili dostat na dušičkové hřbitovy zrovna na Halloween. Což bylo na jednu stranu trochu zvrácené, ale dýňka to bohužel vysvětluje. Jo vlastně, zatím ještě ne. Zpátky jsme se dostali skvěle šikovnou fintou a uvítala nás sprcha, která způsobila rozzáření a výbornou úlevu. Závěrem je nutné podzimní výlety na hrady doporučit, takové víkendy pak skvěle zpestří libovolný týden.