Eida.cz - Hvězdíci MMXXIV

Ve vlnách vyder přicházejí mrazivé noci. Teda ještě ne úplně, ale i to přijde. Letos je hodně pozdě na fotky, venku se už stmívá zatraceně brzo, ale alespoň konečně začalo taky trochu pršet, i když to nevydrží a zas vše shoří v horku. Letošní hvězdění bylo poklidné jako už dlouho ne, i když jedna komplikace by se asi přecejen našla. Ale to nevadí, nic se tím nemění.

Celé pozorování připadlo akorát na víkend, možná kvůli tomu hrozilo, že se to celé nepodaří. Ale nakonec, jak už to bývá, každá potvora zmizí, takže jsem si dal svou vílu do budky, aby byla v bezpečí, a šel se podívat ven mezi hvězdy, stár office, pozorovat padající rosu, rej divokých ježků a opravdu strašidelné pobíhání potkanů velkých jako smrt. Během letošnictví nešlo nic moc automatizovat – takže vše probíhalo hezky postaru, klasickým způsobem, možná jen s podporou ML během postprocessingu. Po extrémním požáru stejně nebyl k dispozici zdroj energie, natož možnost natáhnout nějaké sítě, ani na všechny ty ESP32 čipy-čipy nebyl nakonec čas. Z dalších podmínek je také vhodné zmínit, že nefungoval Měsíc, protože byl schovaný někde pod horizontem a začal si na nebi hrát až zas okolo poledne. Do toho taky byly prý někde polární záře, jenže to jaksi v našich podmínkách, dokud nebudeme žít nadivoko v lesích, nemáme jedinou šanci zpozorovat.

Nejtěžší je vždycky vybrat nějaký ucelený pohled. Pro startraily je poměrně atraktivní mít nějaký podkres střech nebo tak, přičemž se hodí namířit si to hezky na okolí Polárky, okolo které se celý vesmír točí. Lehko se to řekne ve tmě bez podpory strojů, když je navíc ještě nutné udělat manuální doostření a vybrat optimální expoziční dobu pro konkrétní podmínky. Letos to bylo kvůli absenci Měsíce okolo 50 s, čímž pádem se na obrázky zaneslo hodně rušení stařičkého čipu, ale ve finále je to stejně celé jen o zážitcích a ne tolik o focení, když stejně není profesionální.

První noc byla jako sen. Tolik klidu a inspirativních myšlenek už dlouho nepřišlo, takže doporučuji, deset z deseti hvězd. Těch padajících bylo opravdu moc a moc, všechny z nich byly nádherné a skoro tři nebo čtyři mi spadly přímo do kafe. Vedle postávající ježek to ocenil, zafuněl, pomazlil se a šel fúzovat s ostatními ke psím granulím, které by papat ale stejně neměl. 

Zastavit se ve druhé třetině léta a pokusit se jen tak nadechnout na okraji, zatímco lidé okolo spí, je naplňující. Bohužel takové dny brzo končí a během srpna už nic nebude jako na začátku léta. Nenaděláme nic, je to koloběh, se kterým je potřeba počítat. Nebo odjíždět do teplých krajin, pokud zima udeří. Tak jako tak, při každé hvězdě je jasné, že je pořád na co se těšit, že budoucnost má šanci porazit jakoukoliv minulost a že rotovat můžeme neustále pouze ke svobodě. Hvězdíci MMXXIV byli tedy úžasně naplněni.