Představ si letní den, jako to bývalo za časů, kdy jdeš prostě ven do lesa, a to bez telefonu, protože neexistuje. No a pak máš v kapse blog, ale to je vlastně jen zápisník s tužkou. Obyčejnou tužkou, ale není to IKEA tužka, protože ta taky neexistuje. A jak chodíš, zapisuješ si jen svoje myšlenky, pozoruješ u toho několik malých hmyzáčků a netrápí tě banán, nebo že zrovna někde v dálce kdosi utíká před jeleny. Není to totiž důležité. A pak jsou dny, kdy si budeš zapisovat všechno. Úplně všechno, protože to má nějaký smysl.
Pustit se do logování byla připomínka, pak se z toho stalo nařízení a pak nezbytnost pro současné fungování. Samozřejmě, že by si vědátoři měli vést deníky, zapisovat si myšlenky, poznatky, literaturu, fakta, měření a jiná čísla. Ostatně na tohle máme chytré zápisníky, které to dělají samy. Pa jsou tu úkoly stanovené s diagnózou přímo od lékaře, protože to prostě chce vidět, jelikož sám ví, že když je v dílně, přesně si pamatuje všechny částice v konstelaci svého automobilu, ale vypadne mu z mysli, co mu manželka dala k obědu. Nevím protože to není nutné na fúzování.
Alisa říká, že organismus není jen jako stroj nebo rozehraná partie, ale jako kosmická loď, u které musíme kontinuálně sledovat stav všech komponent, aby byla schopna stálého a udržitelného výkonu. To dává smysl, dá se to aplikovat na všechno možné. No tak... loguji, mám plnou hlavu logování. Asi budu logovat i logování samotné. Bohužel záznamy mají smysl jen v okamžiku, kdy je dovedeme nějak vyhodnocovat a umíme vypozorovat vzory ve vyhodnocených datech. Aktuální vílí logovací úkol bude zvlášť těžký, protože nemá objektivní datové škály, možná nemá ani pulzy událostí, možná nemá trvání. Nicméně stojí za to to zkusit, cokoliv co vede ke zdokonalení stojí za to zkusit. Na konci se dají všechny logy spojit, v big datech se dá najít i to, co by se dřív jen zdálo. A ten háček? Papertrail. Najednou nebude už kam utéct, pokud budou existovat stopy. Samozřejmě stopy mohou vést pouze k tomu, co je skutečné, nebo zdánlivě skutečné – ale co když nebude? Tohle je rozhodně věc na zamyšlení.
V souvislosti se zavlažujícími mističkami z minula a nějakým matným návrhem frameworku pro škálování se ukázalo další zajímavé logování jako možné – mám kvůli kalibracím zapojený senzor vlhkosti půdy u bobíku a bohužel, zdá se, protože jsem si všechny ostatní přístroje odvezl, musel jsem použít jedno z RPi Pico 1. Ten senzor se tváří digitálně, ale je analogový, potřebuje tedy analogový vstup a nějaký DAC a primárně se točí kolem své domovské platformy DFRobot, která má desky přímo na takové senzory. Existují samozřejmě i jiné externí DAC, to je v plánu pro agregace, ale prostě samo o sobě je hrozně složité to jen zapíchnout do květináče a získat smysluplná čísla. Aktuálně to mám tedy v Pico, z něj pak jdou data sériovou linkou do RPi 5. Jsou tam vlastně jen hodnoty napětí, kalibrace tedy funguje tak, že je potřeba nejdříve naměřit extrémy a pak z toho teprve odvozovat hodnoty. S komplexním reportovacím systémem... proč ne.
Co mě ale zaujalo během hledání ztracených ESP32, je od DFRobot jejich FireBeertle 2 (UE-N16R2). Není to zrovna nejlevnější ESP32 deska, ale má velmi zajímavou konfiguraci a možnosti. 16 MB flash a 2 MB SRAM z něj dělají draka samy o sobě, nehledě na možnost zapojení externí antény, deska ale taky přímo integruje JST PH 2 konektor pro Li-Po baterii, kterou dokonce dokáže samostatně nabíjet. Tím se nabízí strašně moc možností pro použití na dlouhou dobu, včetně kontinuálního logování čehokoliv v temnotě a možnosti spínat SSR pro zapnutí dobíjení ze sítě (nebo logicky jiného offline spotřebiče, ze kterého by se jinak dalo nabíjet).
Tuhle úvahu bude potřeba dále ještě rozvinout. Aktuálně je nejvyšší čas na přípravu na letošní hvězdy, a to včetně doprovodné sluneční temnoty. Mírně optimisticky vidím, že ačkoliv přes horizont a les z hvězdění nezachytíme sluneční kotouček jako takový, dvojitý soumrak by mohl být lahůdkou po všech stránkách i tak. Zkusíme to zachytit na dvou místech zároveň. Tak zní plán pro domácí automatizaci. S foťákem to už bude složitější, narůstající aleatorní nejistota spojená s jeho stářím je těžkou hádankou, do toho stále plně nepodporuje automatizace, jako jiné a modernější přístroje. Přetisknu ještě Bahtinovu masku. Vezmu řízení ze stroje. Skočím na oblohu. Bude to zábava.
Zatím žádné komentáře.