Vstát a zažít dobrodružství je jedním velkým doporučením, stejně jako jako rada držet si motivaci, morálku, nikdy se nevzdávat a vydržet až do hořkého konce. Jinými slovy, zkrátka a jednoduše rotovat. Hezky se to řekne, ale občas prostě není moc možností a celý den se otočí, když zrovna přestane být dobrodružství tím naším a stane se cizím. Cizí dobrodružství pod kontrolou nemáme a mít nemůžeme, ale stejně tak se jimi můžeme a nemusíme nechat ovlivňovat. Záleží jen na detailech a hrdinství, všechno ostatní je vata. Cesta vede už jenom k vítězství.
Vím, nebylo to dnes úplně šťastné. Je to zvláštní cena za to, že události se dějí, zatímco spíme. Občas jsou nutná bolestivá a právě hořká rozloučení, ale musíme věřit, že čumáčci nyní bojují v jiných sférách a mají se tam dobře. Jejich srdíčka bijí ve stejných taktech v těch našich. Na straně druhé je pak naprosto absurdní, že se dá tak snadno podlehnout nátlaku okolí a nevěnovat se vlastní práci a vlastní cestě, i když, za určitých okolností to jde. Třeba nezvedat telefony, ale otázka je, pomůže to? Asi těžko, cizí obyčeje a jiná dobrodružství nás mohou i tak poměrně snadno nevyžádaným zvoněním vzbudit z rozjímaní a zatáhnout do svých spárů. Ale nenávidím tato jiná dobrodružství, nebudu akceptovat přijetí cizí reality.
Webmistři. Tohle dobrodružství nedělám už nějakou dobu, takových 16 let to bude, je to jednoduše hluboko pod mojí kvalifikací. Nicméně přesto přišla teď super příležitost zkusit si po době zase nějaký statický web a říkám si, že technologie, pokud se používá od začátku, kráčí nějakým docela zajímavým směrem a prožívá svůj vývin, asi jako všechno. Konečně žijeme v době, kdy je nesmírně snadné udělat komplexní responzivní layouty doslova pomocí vlastních dynamických značek, a to je z pohledu zamrzlých vzpomínek z minulého století taky neskutečným dobrodružstvím. Moc se mi líbí, že i v té statice dosahujeme značných novinek v podobě vyšší a sjednocenější podpory multimediálního obsahu a nových písem a všeho a už to dávno není jen o poloprůhlednosti a kreslení na SVG. Mám z toho poměrně radost a stavím se čelem k výzvám mobilního a tabletového UI/UX s podporou vestavěných videí a dalších radostí i se zachováním veškeré sémantiky z životů minulých. Takže ano, procházejme vývinem, pokud přijde a chceme ho přijmout. Navíc, třeba takový AI-asistovaný návrh je úplně nový vesmír.
A stejně tak je nutné postavit se i k jiným změnám, které přicházejí, ač byly očekávány či dány už dávno nějakou magií. Prostě někdy časy končí, aby zase znovu začínaly a kousaly se do ocasu. Po zobrazení limity nedávnou kometou uteklo už asi přesné množství času a všechno, co přestalo být podstatné, najednou a dost dohromady odchází, mizí, nebo nás opouští, aby mohlo dojít k přirozenému vyhynutí. Zrovna na té cestě mezi hvězdy mě to dost mrzí, ale třeba je to jen příslibem větších dnů, co teprve přijdou. Koneckonců, laboratoře na nové budově velitelství sálají příležitostmi, tak se uvidí. Budu v tom zkrátka jako Zuzana, nakonec zvítězím. V naší kouzelné školce je to celé trochu horší, protože se zdá, že rázem všichni také ztratili víru a nechce se jim, proto prskají a nemají snahu se měnit zevnitř; do toho jsou navíc čím dál více na očích prohnilé vzorce vedoucí k zatracení – přesto existuje a rýsuje se konkrétní naděje, že i tohle pomine a budeme konečně dělat zázraky jako dřív. Věřím tomu, a za to stojí bojovat a leccos obětovat, třebaže to zatím nedává navenek smysl.
Těším se na jaro. Na schůdnost a první skutečné paprsky v pupenech nekonečného dopoledne. Za oknem jsou zatím jen nepatrné odvary a zpoza zeminy odvážně vystrkují své růžky první kvíčky, vzduch je cítit energií, ale ještě není jeho okamžik. Přesně jako bylo v tom jednom tweetu z roku 2016, ono to přijde – večery zase budou slibně vonět šeříkem a pokročilou metalurgií. Na konci těchto dnů se potkáme, i když to bude jen okamžik. Třeba zanechá ozvěnu nad střechami v zapadajícím slunci. Jaká budou jiná dobrodružství, tedy těch druhých, se už snad nedozvím.