Eida.cz - Jaro na předměstí XX

Velikonoce na sebe hnedka z jara nedají obvykle dlouho čekat. Díky současnému vůkol zuřmícímu korodobrodružství se ale všechno tak nějak popletlo a ze škaredé středy je čtvrtek, ze čtvrtka plného jidášků pátek a z pátku zase pondělí, které je ve skutečnosti nedělí a moře je v komoře a na hoře kuře krákoře… a tak dále.

Fotopostřehy z letošního jara na předměstích jsou poněkud smíchané, pořád je to krok sem a krok tam, krok, kam se podívám, tu a tam ulita a práce v zahradách by byla docela požehnáním, tedy kdyby to za něco stálo. Zatím využíváme pouze toho, že můžeme spalovat pozůstatky čehokoliv, mazlit kocoury, smát se s jarními kvíčky a tímto týdnem počínaje dokonce i sosat slunce plnými doušky. Jinak se neděje, zaplaťpandu, nic. Vůbec nic. Juch.

Dva křížky v nadpisu ale značí, že jsme už pomalu na obzoru limity vlastních možností a umírající Corcomar přestává kvůli všudypřítomnému zlu komplet nabízet svoje útočišťové kapacity, svoje 2006-like kapacity konektivity a dokonce už i obecně klidové kapacity naplánované na konec příštího měsíce, který ani možná nebude. A teďka je tam v prostoru kravička a na poště už čekají kamarádi pro kravičku a jejich osud, krosis, je nejasný a zašmodrchaný… Každý ví, že sice každá potvora nakonec jednou zmizí, a přestože se Stázina už dostala Kubovi za ženu, my v jaře možností ještě stále v přítomnosti trpíme zimního ducha sklíčenosti, tiše, než déšť smyje jeho kosti a rozplyne se v nostalgickém hávu zapomnění jednou provždy. Je totiž čas vkročit jako hrdinný Kocík do jara MMXX.