Eida.cz - Jaro na předměstí XVI

Nadešel den, jako už mnohokrát. Neobyčejná jarní lehkost špičatění si s letoškem nese neobyčejně hořkou příchuť, která ovšem nepramení z toliko očekávaných mandlí, ale ze zklamání včerejšího velitelského dýchánku, kde se ani ti nejvyšší nedovedli důstojně chovat a předvedli, že jsou ve své podstatě jen bandou přešlechtěných neurotických šašků.

Podobně, jako i malé špičky musely vždy bojovat, než se znich staly špičky velké a špičky skutečně obrovské, by měli i naši velitelníci vzít zbytky svého rozumu do hrsti a zamyslet se nad vlastní budocností a zejména i nad budoucností svých čumáčků, a ne jim - nebo i všem ostatním - jen s poraženeckou pokorou vtloukat do hlav, že ta úžasná a vysněná rotace k úspěchu automaticky znamená cestu k totálnímu sebezničení, se kterým se nedá nic rozumného dělat. Zapomněli snít, zapomněli umět žít a rozumět tomu.

Nevěřím, že jediná jistota toho, co bude je to, že nebude. Věřím, že vždy existují jiné cesty a nikdy nedopustím, aby i mí čumáčkové prožili jakékoliv podobné zklamání a deziluzi. A stejně jako jarní špičky budeme za svoje sny bojovat do poslední chvíle.