Eida.cz - Přísnost Zuzany

S pravidelnou přesností a dost přesnou pravidelností dochází přes tyhle ponovoroční tmy kromě kruté zimy a výskytu rarášků na každému rohu i k manifestaci Zuzany. A to vždy. Jen někdy je ta manifestace poněkud extrémní. Letošní Zuzana vnesla už do půlky ledna nebývalou přísnost, které není možné se vyhnout.

Zatímco jsme vstávali z popela starého roku, nebesa ronila své blýskavé lži. Skutečně, nad prvním ránem nasněžilo. Všude. Jako kdyby se nechumelilo a jako na potvoru by se všechno mělo držet původního očekávaného patternu. Ale konečně úplně beze mě. Všechno zůstalo osamoceno tam venku. Měli jsme silvestřičnicví a novoroční veselí s Davídkem někde daleko, předaleko na vesnici. Ačkoliv to s Vánocemi letos moc nevyšlo podle původního plánu kvůli poněkud zlomyslným nápadům na velitelství, prožili jsme i tak kouzlené chvíle a užívali si dlouhé i kratší kouře, pěkně svázaní v temné garáži. On i ten nádherně ubalený dárek na kusu hliníku evokoval skryté vzpomínky na sympatická zkouření I nebo M a na chvíle, které zdánlivě nikdy nekončí. V rámci svátečních tradic a pokusu o kompletní pročištění jsme se pokusili i rozkrojit Davídkovo jablíčko, aby tam byla hvězdička; narazili jsme však na pentalobe, takže to nevyšlo. Možná to vlastně bylo naopak. Ale i tak, snad příště.

Se začátkem ledna se dalo jako obyčejně počítat s určitou náročností organizace na velitelství. Kromě obligátních záležitostí s gridy v cloudu se jako první do klobouku objevila právě zdivočelá Zuzka, asi měla pro svoji šanci dostatečně neutajený plán. Na jejích přípravách bylo už během podzimu cosi nevšedního a neokoukaného, pořád si zachovávala svůj pohled jako v ten poslední tapubukanýrský předletní den, kdy bylo málem na všechno pozdě. Je ve svých matláních… čerstvá. To jí dostatečně svědčí, zřejmě ve svém srdci díky tomu taky nikdy nezestárne. Po našem čtvrtečním dýchánku, kde vlastní vinou sehrála roli zkušené a rozvrkočené facilitátorky, vyplavaly na povrch určité skutečnosti z její přísnosti. Možná si přála být tvrdá a fér, ale uvnitř zůstala uvězněna kdesi mezi svými sny a přáními, protože zřejmě nedávala pozor a jen málokdo dostal skutečnou šanci. Později, když jsme v propůjčeném budníku našeho zastřešujícího velitelství zůstali krátce před zavíračkou zcela sami, mezi řádky dialogu vyplynula na povrch její sklíčenost pramenící z nemožnosti naplnit svůj záměr, protože to tady u nás ještě nikdo prakticky nezkoušel. Možná z toho se zaklela a postavila si kolem sebe zeď z přísnosti. Protože čas, který by se takovým rozhovorům dal z mojí strany ještě věnovat, najednou vypršel, s pohledem raněné lasagne a podobnou ladností v pohybu vykročila po schodišti směrem k sekretariátu, aby se opět skryla před světem. A mně venku zbyla už jen ta zima a pár rarášků.

Ještě loni v létě bývaly pondělky odpočinkovým dnem. Dalo se po nich doslova dychtit. Ve skrytém lískovišti voněla káva a pohled do nebe otevíral brány přímo do magie. Bývalo nádherně. Jenomže celé lískoviště bylo zabaveno a zrušeno a už už se zdálo, že budou všechny nové pondělky fádní a jen ve znamení lopatění a bezkafí a nekonečného utrpení. Naštěstí se ukázalo, že pravdou může být i pravý opak, pokud se situace správně chytí za ocas. Pondělky s čumáčky se staly už nedílnou součástí všeho potěšení na světě a nejde ani pořádně popsat to počítání nekonečných hodin dychtění po nich ve sváteční atmosféře našeho silvestrovského dýchánku. A následující dva týdny se všechno mohlo konečně vzít za správný konec.

Il problema è che le conversazioni immaginarie sono sempre migliore di quelle reali.

Když je řeč o dýchánku, na konci měsíce se jeden služební taky chystá a bude zřejmě klíčový. Mít na to klíček se už ukázalo víc než užitečným a trochu na to pocvičit taky nemůže být chybou, aby se dalo zase dosáhnout plné integrace - poprvé se zdá, že máme znovu všichni nakročeno k synchronizaci, ať už bude její operační plán vypadat jakkoliv. Možná i hvězdám navzdory. A navíc, brzo snad bude jaro. Už se taky těšíte na jaro?