Všichni tady umřeme, aniž bychom se stačili ještě zmatlat. Vryj si tyhle chvíle do paměti, Lulu. Nebo jak to bylo. Údajně z toho běhá mráz po zádech. A nedivím se, vždyť každý pohyb může být poslední, každé rozhodnutí ve vypjaté chvíli může způsobit absolutní apokalypsu, kterou už nemusí být možné zvrátit. Jediný pomíjivý moment, úplně jako nějaká planá růže.
Jediný zasloužený večer za drahnou dobu se zasekl o nastavenou texturu zpackaných oslav a nezdařilo se ho naplnit, najednou nebylo jak a všude visely samé výmluvy, všechno se zase zdálo zbytečné. Cesta za udržováním portálů, která by se v ten okamžik snad jako jediná mohla jevit nitkou propojující nenaplněné večery se zbytkem reality, se teď, jako už kolikrát předtím, proměnila spíš ve zhmotněnou výpravu podvědomím, kde byla všude tma a stromy a listí lupalo pod nohama. Ztratil se čas a všechno bylo zdánlivě v pořádku, ale protože je Nelinčina děsivá cesta bohužel známá hlavně potížemi s příležitostnými žertovníky a osvěcovačníky, došlo teoreticky k nejhoršímu, k útoku cizí reality jakýmsi škodolibým asi-žertem od nevycválané skupinky. Dalo by se to za normálních okolností asi bez mrknutí přejít, ale ten hlas a touha jim okamžitě ublížit, ne nepodobně jako při tom březnovém incidentu, zkrátka všechno v ten okamžik vycházející z neutišitelného hladu mohlo jediným nepatrným převážením jazýčku u všech pro a proti spustit sérii skutečně nevratných událostí nevídaných proporcí. Nedovol mi to udělat, dokud to vše nebude nevyhnutelné. Nebo dokud mám odpovědnost za děti a jejich budoucnost.
Vůbec celý tenhle proces musela ale odstartovat poněkud nešťastná kombinace úspěšně dokončené první fáze plánované série replikace zdrojů a následný páteční diskusní kroužek ultrahodinového víkendu, kde nás facilitátorka dýchánku nutila sdílet fakta a dojmy bez zjevného povolení či zákazu využívat slabostí náhodně zvolených oponentů. Nebylo kafe, nebyl ani čas na zdvořilosti a jistě nemá smysl popisovat, jak by asi vypadal pomyslný měřák toho, jak moc mi bylo ukradený, kdo ti cizáci vlastně jsou, když už na sebe minule upozornili jen leštěním androidů a nepozdravičnictvím. Samozřejmě každý může ve cvičných rozhovorech i v jiných situacích pomyslně utíkat, ale nikdy se neschová před tím, čím skutečně je - a někdy je v tu chvíli komické, že nějaká na ledě se klouzající ekimara tohle prohlédne raz dva a dovede přitom sama hrát vyšší hru a nenechat se odhalit. To se pak časová investice věnovaná univerzálnímu vzdělávání tisíckrát vrací.
A zatímco si Davídek užíval kafe a vlastních sympatických zkouření s nějakou Lízavou Luckou, ať už tedy kouřili spolu nebo proti sobě, během tohoto ultrahodinového víkendu snad jako mávnutím nastal skutečný pozdim, kdy se stromy skutečně zabarvily a venku zasychralo, přesně jak o tom mluvila, či spíše jen snila jedna z nejčipernějších studentek. Tak to má správně být, z čistajasna do mlhava a listově zlatava, s jasně definovaným předělem ze svetru rovnou do kabátu a k čertu se všemi formalitami. Zároveň se ze všeho stal skutečný podzimní labyrint, a to nejen díky tomu, že divoká Ája připomínala minotauří povídky a jiné pohádky o hledání cesty z věčného zatracení. Hledání optimální cesty se stalo totiž tvrdou realitou. Už jednou se nám ukázalo, jak to dopadne, když se vláda rozhodne vyhrát soutěž v kouření. Tohle skoro nebylo jinak, město se rozhodlo simulovat dopravní kolaps na zatraceně reálném modelu, totiž ve skutečném světě. Jako kdyby nestačilo, že je již delší dobu díky všudypřítomné korupci zpackané centrum, přes které se vede všechno jediným pruhem a že se již pěknou řádku měsíců rekonstruuje klíčový nadjezd spojující severní a jižní tranzit, nově s bonusovým kompletním jižním odpojením, takže vznikají dvoukilometrové kolony zcela normálně, do toho se pak ještě kvůli paralelní rekonstrukci mostu kyvadlem řídí tranzit na východ, takže se kolony protahují přes dvacet minut, ale město se i tak do toho rozhodlo ještě kvůli probíhajícím slavnostem ceremoniálně na několik dní zcela vypnout celé centrum. Výsledkem se stala pochopitelně víc jak šestikilometrová kolona, kterou nikdo neměl šanci nijak objet. Radní museli být určitě spokojení a tetelit se u toho v přízni minulé zkorumpované primátorky blahem. Jako kdyby tohle nestačilo, něco mnohem víc než náhoda ještě překazilo optimalizační plán opustit cestu severní a přijet z východu - kdosi při prvním pokusu velmi příhodně převrátil kamionový návěs na na patřičný exit, takže to celé selhalo. V řeči čísel a času se tedy celá původní cesta díky koloně protáhla o 83 %. Druhý pokus se sice povedl, ale mezi naplánovanými vesnicemi z dalšího podivného důvodu neexistovala přímá značená cesta, totiž jediná značka se zákazem vjezdu po velmi neodpovídajících 1000 m neříkala nic o tom, že je potřeba si udělat asi 20km zajížďku, protože se tam zrovna frézuje a silnice je aktuálně prostě fuč. Celková cesta s pokusem vše objet, včetně vracení se a hledání alternativního postupu, odpovídala přibližně 153 % normální cesty. To je sice lepší, ale při pomyšlení, že vlastně nic nebrání jet celých deset minut stočtyřicítkou a pak selhat na tom, že na další dva kilometry domů se už nedá dostat, je to celé zatraceně moc. Začátkem léta 2017 by měla být hotová celá experimentální sada, ze které by zřejmě nějakou magickou analýzou šlo vyndat více informací o průběhu všech rekonstrukcí a pak se ukáže, co bylo nejhorší a co nejlepší.
Aby nebylo všechno zas tak negativní, pak je potřeba se s úsměvem zmínit o tom, že celkem nedávno v Debianu 9 konečně vyšel update samotného APT a jsou teď už v pořádku všechny ty pitomé konflikty s perlem, takže konečně šlo podniknout dist-upgrade a hodit si na stroje novou MySQL 5.6 a Apache 2.4.16, který se balíčkově rapidně zjednodušil a začal v sobě i některé jednoduché moduly přímo integrovat, takže je toho zase spoustu bez práce. Pak už se taky docela těším na tvorbu nového proxy serveru, který zřejmě hned z několika důvodů, kterými je mimo jiné NPF a jednoduchost raidframe, dostane NetBSD a Squid, ale o tom třeba později, až to bude definitivní a nebude protestovat mikrotiková brána.