Konečně. Z nejhoršího je vše venku. Jsme asi opět zachráněni. Nastěnka na stěně začíná zase mlčet, od jejího povstání ale uplynuly dlouhé, téměř nekonečné měsíce. Plné nenávisti, tmy, zimy, Zuzan a rarášků. Ale věděli jsme to - že snad jednou odejde zima a jaro a zas bude pryč celý rok.
Zvláštní. Jako by bylo všechno za trest namísto oslav. Dnešek, čímž samozřejmě myslím včerejšek, měl být v radosti zasvěcen Vardě. Jako poděkování za obě hvězdy a určité vyšvihnutí ze zdánlivě nekonečné tmy. V plánu bylo dlouho očekávané jarnění, jak ho idylicky popisovala Sisi. Stačilo po něm dychtit a pak skákat, ale nebyl čas. No a ráno… místo kytičkového biomu vypuklo za oknem deštivé apokalyptično. Asi by se to i dalo tak nějak strávit, kdyby se ISP nerozhodl rozbít si třetí bránu a naprosto zhatit veškeré alternativní plány na kutání kočičího tunelu. Ale co už, stejně je téměř hotový.
Prázdno, co najednou přišlo, způsobuje strašlivé nenaplnění a vyzývá zas ten prvotní a nekonečný hlad první nemoci. Minulé dny a večery až do rána byly totiž celé o nápisnictví, nebo jen předstírání psaní, teď není nic. Epická efektivita, kruťácký pocit vytěžitelnosti, kofeinové šoky a z nich ta hrozivá bolest pod kůží, drogy na spaní, metalové šestnáctihodinovky na Last.fm, odesílání na Superdavídka… A jaký to asi bude mít dopad na tvoji druhou nemoc? — Nevím. Negativní? Chce to nápis. Nebo inspiraci pro něj. Při tradiční, inspirativní jak-na-nový-rok-procházce, vykonané z nějakého nepochopitelného důvodu o několik hodin později proti plánu (a poslední dobou se to děje často, někdo mi je svědkem), už najednou nebylo nad čím přemýšlet. Kdysi v hluboké zimě, když byla všude tma už odpoledne, se tam jednou strhla uprostřed Nelinčiny děsivé ulice hrozná sněhová bouře, kdy se vše ponořilo do bílého hávu během několika sekund. Tenhle multitasking strašně moc pomáhal. Nebo koncem března v okamžiku osvícení jeden divoký pán na kole sdílel názor slovy Ty hajzle debilní, vole! Vždycky se dělo něco pro radost. Už ne teď, ne dneska. Nějací čiperové před půlnocí, možná v dobré víře si zažertovat, začali svítit vyloženě provokativně. Ta touha jim v ten okamžik strašlivě ublížit byla tak silná, že zřejmě byla i vidět, protože najednou jejich chichot utichl a dali se na útěk. Ti už tam v noci víckrát nepůjdou, stejně jako Nelinka. Takže i takhle funguje to první rozbití, které zkrátka nejde ani při nejlepší vůli jednoduše potlačit. Ale jen těžko bych ti to vysvětloval bez souvislostí s nezasahováním a tím posledním strategickým plánem, co tenkrát fungoval až příliš dobře. Je to ve skutečnosti trapné dilema, události prvních 1000 dní ukázaly, že jsme se vlastně zachránili navzájem.
Když mi minjík oznámil, že mi někdo nasadil portál přímo před okno, napadlo mě jen jediné jméno. Lycka. Kdo jiný by to dělal, co by tím získal? Vypadá to, že zas půjdeme lovit portály. Ono se nakonec nikdy nic nemění, ať už je jakýkoliv rok. Při našem posledním větším portálování byla taky děsivá zima a na mormony pršelo.
Protože všechno začalo v uplynulém půlroce postupně odcházet a nebyl čas to opravovat, zřejmě budou následující dny v duchu všech velkých oprav. Jen se to musí dařit. Najít příčinu selhání diskového pole se dneska úplně nepovedlo, takže je z toho akorát tak v háji uptime. Nechce se mi totiž věřit tomu, že by napájecí kabely disků, obalené takovou tou uhlíkovou síťkou, mohly mít až tak zásadní vliv na SATA linky v jejich blízkosti. Jenže za 20 000 hodin se těžko vyvrací nějaké výsledky, takže pokusy s tím nějak točit akorát tak vyhavarovaly jediný disk, co byl ještě úplně v pořádku. Resync si teda vezme dalších 1800 minut a pak se uvidí. Nejspíš se pokazí ještě kapsy. A to už víc jak týden funguju bez kapes. Potřebuju fungovat s kapsami. To je plán.
Událo se samozřejmě spoustu dalších a důležitých věcí. Možná by stálo za to jich pár v průběhu shrnout a uplatnit i všechny nově nabyté znalosti ještě teď a pak v létě. A začít zas dělat na tom seriózním výzkumu. Ale když to zkrátím, tak nejzásadnější poučka z minulého měsíce zní jednoduše chmod -w *.sh, wget v konečně vyšlé Jessie má ošklivý bug, mapové podklady pro R mají pořád jen Československo a co nejde udělat v perlu, pravděpodobně nejde udělat vůbec. Takže až skončí režim nápisníku a zase se jarně vyjasní, bude všechno v pařátku a můžeme pokračovat. Jupiii.