Dlouho očekávaný víkend se proměnil v naprostou tragédii. Hlavně kvůli tomu, že neposkytl pražádný odpočinek a jen vysával a vysával. Navíc nebyl čas ani na mandatory kafe. A ke vší smůle se servery hromadně rozhodly kolabovat v ty nejnevhodnější možné okamžiky.
Nejvíc komický byl ale výpadek teď dopoledne po dost nebezpečné a nepovedené hypocestě autem v degradovanému stavu. Zkrátka riziko pro všechny. Na poslední chvíli ale zasáhla vyšší moc a před katastrofou nebo najetím do opomenuté uzavírky zrušila celou akci kvůli zapomenutým věcem. Během následného odlaďování VPN se mi povedlo zapomenout další fakt - a to, že IPv4 na prvním fyzickém rozhraní inkriminovaného serveru je řízená přes externí DHCP, byť je v něm pevně stanovena na základě MAC. Taková konfigurace může v určitém smyslu vyhovovat, má ale obrovskou nevýhodu, je-li kdykoliv potřeba vzdáleně restartovat celý síťový subsystém. Přestože během vypínání a zapínání síťového rozhraní se dhclient začne dotazovat, nikdy nedokončí svou činnost, protože se kvůli náhlé změně adresy zpracovávaného rozhraní na autokonfigurační (tj. 169.254/16 podle RFC 3927) přetrhne aktuální trubka, která s sebou vezme dolu do hlubin i všechny v ní běžící procesy. Tím se už nic nedokončí. V tu chvíli pomůže už jen fyzický zásah - a udělat to naslepo jako boss bez připojeného monitoru byla výborná výzva. Šlo sice jen o připojení klávesnice, přihlášení se na roota a ručního zavolání dhclienta, ale ten pocit z magického probliknutí indikátoru na switchi z oranžového na zelený byl vyloženě k nezaplacení.
Mezi jiným přišly s podzimem na řadu konečně už taky první školní dny. Zprvu to kvůli předchozímu počasí vypadalo dost děsivě a nastydle, ale výsledek zcela předčil všechna očekávání, celé přednáškové bloky se daly dokonce bezproblémově přežít a vydržet jen díky promyšlenému celozrnnému pečivu. Další důkaz, že croissant dokáže opravdu všechno. To první odpoledne mělo sice vyloženě nulový přínos a zdá se, že by se to dalo celé uzavřít během jediného dne, ale další den byl už stokrát zábavnější a přinutil mozek mozkovat a dojít k zamyšlení, že všichni čas od času máme místo Javy statické okno do duše. A podobně, jako jsme to tuhle rozebírali s minjíkem, mnohé ukázky prozradily, že nekonzistentní zprasení kódu jen podle aktuální nálady je nejen snadné a možné, ale i téměř nevyhnutelné. Bohužel se teď tak trochu všechno mění, samozřejmě v rámci design-pattern-korektních vychytávek a ve jménu vyšší bezpečnosti. Takovým příkladem budiž zahození modifikátoru /e z preg_replace v PHP 5.5. Člověk dřív strávil klidně i desítky hodin nad psaním maximálně geniálního regulárního výrazu, ale všechna práce teď vešla vniveč a jedinou cestou ven zbylo už jen další ďábelské zesložitění pomocí anonymní vnitřní funkce. U jQuery se na to dá celkem zvyknout díky celkem rozumné podpoře javascriptové konzole, ale v jiných prostředích to už občas vyžaduje značnou dávku kreativity, takže případní nováčci už vůbec nebudou tušit, co a jakým způsobem mají vlastně dělat. Třeba letošníci nebudou tak zmatení, když se lehce vytříbili, ale kdo ví. Nejsmutnější na tom vytříbení je absence kouřící studentky, která zmizela už dávno a bez ní to už není tak zábavné. Na druhou stranu se letos na chodbě z čistého nebe zjevila divoká Míša, která se usmívala a vypadala u toho úplně jako Deb, když byla tenkrát ještě ve vice a nezkažená.
Po návratu byl ale zbytkový dojem až tak motivující, že přišel úplný nápal čisté inspirace a chuť dopsat celý frontend pro náš, … vlastně i nejen náš bezdrátový síťový bazmek. Co o tom víc říct, zkrátka až do půlnoci poletovaly vrcholně abstraktní objekty vzduchem a precizní framework předával low-level sekvence čiré geniality přímo Céčkovému backendu. Ale nebylo to úplně jako to minálé zenové osvícení.
V podivných spirálách se teď kolem zase točí po dlouhých letech pořád ta samá známá čísla. Nějaká divotvorná numerologie nebo co. 5, 215, 324, 666. I šestka je prvočíslo. Nikdy není chyba se na jedno nebo více z nich spolehnout, protože existuje jistá dvojnásobná šance, že při správném použití odhalí skryté taje toho, co zůstává přes průměrný den běžnému oku skryto. Bude zajímavé pozorovat, jestli sehrají ještě nějakou významnou roli v připravované speciální návštěvě, jako tomu bylo už při hledání zrady v kaluží konfiguraci SSHd nebo při záhadách v záludně vedených telefonních hovorech.
A vůbec by bylo asi všechno snazší a normální, kdyby okolnosti umožňovaly prožít tento víkend v očekávané relaxaci, radosti a pohodě a ne jen ve zbytečných komplikacích způsobených nesmyslnými rozhodnutími těch, co se nedokázali vypořádat ani sami se sebou. Pravou bohužel je, že celá situace kolem je už tak trochu prohnilá, už to není jen případ tajných telefonátů nebo znechucené a rozbité neteře, to obklopení žádné relaxaci najednou nepřeje a snaží se vyvolávat dávky kompenzačního zla. A tím se zas uzavírá kruh a všechna jeho delikátní rovnováha. You're on your own, don't press your luck, ozvalo se zas kdesi ze tmy. Ale to není přece důvod neprojevit všemu zbývajícímu štěstí a insightům trochu vděčnosti…