Bez možnosti útěku
S pravidelou občasností sem tam ráno nakouknu i na G+. Většinou prostě tak ze zvědavosti a setrvačnosti, nebo třeba i jen kvůli snaze zjistit, jestli bylo Chrome opravdu tak pitomé a samovolně se odhlásilo. Přestože jsem zásadně proti Chrome i Googlu celkově, bývalo to na Plusu dřív docela fajn - sem tam pár obrázků, nějaký ten výkřik, binární smetí, pohoda. S rostoucí popularitou se to bohužel začalo zaplňovat naprostými fanatiky a androidími ovcemi.
Asi je to moje chyba a vlastní blbost, kterou si budu donekočna vyčítat, že jsem se nechal kdysi v dobré víře minjim zlákat na iOS port Ingress, který, jak se dalo čekat, zlověstný Google promptně zakázal, protože je silně proti opensource. Nakonec je to možná ale dobře, protože uvnitř Ingress stejně vládl naprostý chaos, nekázeň a anarchie, tolik typická pro svět Androidu. Každopádně jsem kvůli tomu získal i nějaké nové přátele - a tady nastává ten háček, jelikož jejich aktivita na G+ je sice prima, ale jejich fanatismus a objevování Ameriky už šíleně leze na nervy. Vítejte na extremistickém facebooku. Žijeme v dost uvolněné době, kdy si každý může psát o čem chce, bohužel tyhle sociální sítě, sdílení a podobné věci to pak přímo cpou do ksichtu všem, co o to nemají nejmenší zájem - bez možnosti útěku.
To dnešní první rozčilení vzniklo kvůli tomu, že jsem se tak nějak neudržel a prostě kliknul na odkaz na blog nějakého nýmanda, co právě zdárně přechází z Windows na Linux. Nojo, to už tady gorilionkrát bylo. Snažil jsem se zachovat si odstup a ignorovat ty pro podobné články tak strašně typické kecy a fráze o Linuxech, absenci aplikací a obecně chápání, že Linux je synonymem pro kompletní dokonalé automagické a všeléčitelné desktopové prostředí. Bylo by to ještě úplně v pohodě v úvodu, ale hned ve druhém odstavci jsem dostal fatální závadu na reaktoru hned ze několika důvodů.
UNIX v srdíčku. S ploutvičkou, prosím.
Autor tam vytyčuje, že v současné době jsou k dispozici v podstatě jen tři operační systémy - na prvním místě pochopitelně Windows, pak nějaký Mac OS a k obrovskému překvapení Android. Kam se, ke všem čertům, poděl po těch letech Solaris? Tím prvním, ale dost očekávaným zklamáním bylo, že se bude zcela jistě navážet do Apple, proč by ne, to tihle lidé (z nějakého důvodu moderní dobou nazývaní hateři) obvykle dělají. Jenže… Když už teda někdo začne něco pomlouvat s úvodem, že s tím nikdy v životě do styku nepřišel, pak je na jeho charakteru rozhodně cosi prohnilého. Vůbec je to teď strašně moderní nad něčím, čemu vůbec nerozumí, vynášet okamžitě soudy - a to bez upřímnosti a špetky snahy něco zkusit pochopit. Bohužel tím zásadním rozčarování se stalo naprosto stupidní prohlášení, že Mac OS je stejně jenom převlečenej Linux. No shit. Pochopitelně v první řadě, protože neví, o čem mluví, nedělá rozdíl mezi MacOS a (Mac) OS X, ale tak jako tak, post-9 systémy Apple se architektuře Linuxu nepodobají ani z vlaku, jsou to přece XNU/Darwin s BSD userlandem, jejichž jádro je volně k dispozici ve zdrojové podobě a na rozdíl od Linuxu, jen navrženého na POSIXové specifikaci, jsou historicky skutečně SUS vyhovující. A že nepřinášejí kvalitu? Před intelizací ti, chlapečku, bylo kolik? Třináct? Seděl jsi někde na základce u windowsích nebo nedejbože už webových/flashových her v době, kdy už i bez Tima šla celá značka nevyhnutelně do sraček a nevíš o ní a o ničem kolem ní vlastně nic. Je potřeba si uvědomit, že na technologiích Apple, potažmo ale hlavně NeXTSTEPu, je založeno a sestaveno spoustu velmi kritických a zároveň otevřených řešení, například mnou velmi oblíbený CUPS.
V další části článku je velice zajímavá opět neověřená a jen tak do prostoru plácnutá ohromující úvaha. Windows údajně nejsou dostatečně zabezpečeným systémem, kdežto Linux je v této oblasti naprostá špička. Cuže. Ze zkušenosti můžu potvrdit, že Linux ve špatných rukou je daleko děravější než Windows v základní konfiguraci. Všechno je to samozřejmě o lidech, v 90 % případů jsou tedy děravé úplně všechny systémy, ale Windows tady jaksi trochu vítězí, protože díky určité míře nedostatku opravdu využitelných služeb neposkytují žádné rozšířenější možnosti napadení, alespoň vzdáleného. Nakonec všechno stejně selže na slabých heslech a (ne)zabezpečené LAN, využívat nejnovější exploity samotných OS v každodenní činnosti je už tak trochu přežitek. A mluvit o korporátní sféře je ztráta času, protože enterprise servery obou zmiňovaných platforem jsou mimo dosah myšlenek prvotní úvahy.
Zbytek rozčilení je už čistě nakopán tvrzením, že v Linuxu není žádné použitelné šifrování. Ale to zase souvisí s tím, že všechno musí nutně být externí grafická klikací aplikace třetí strany s grafickým prostředím. Zase se jen potvrzuje, že obyčejní smrtelníci o kryptografii v životě neslyšeli, natož aby se ji pokusili nějakým způsobem používat.
~ ~ ~ ~ ~
Nicméně jako celek je to ještě mnohem horší a děsivější. Odpozorováno v realitě školství. Současné generace se teď strašně rády projevují právě takovýmito výlevy zcestných myšlenek, aniž by se snažily získat alespoň úplně základní fakta. Jak je to možné, jaktože v době otevřeného Internetu, kde jsou informace za každým rohem, nejsou tito dnešní lenoši schopní udělat něco nejen pro sebe, ale pro všechny? Nebo pořádně? Jak už bylo onehdá někde na cyberu, naše generace byla schopná v těchto letech navrhovat a psát operační systémy, generace ještě starší dokázaly i mnohem pozoruhodnější věci. A to všechno bez současných možností pokročilého získávání znalostí. Tak kde je ta chyba?
Bylo by strašně jednoduché to teď všechno svést na řízení informační společnosti a prohlásit, že informací je k dispozici tolik, že doslova přetékají. Umění hledat, soustředit se, schopnost se vzdělávat, porozumět a vše zdokonalovat prostě mizí. Dneska vládne iluze managementu, copywriting, každý je zaručeným expertem na internetový marketing. Velice zajímavým fenoménem je i totální popření smyslu anonymity a vystupování pod skutečným jménem. Žádné vzdušné zámky, žádné estetické cítění, jen strohá prázdnota naplnitelná jen potleskem cvičených lachtanů. Sebestředné elitářství přestává úplně existovat, dotyční nemají ani kapku studu a rádi okamžitě odsuzují vše, o čem nemají nejmenší ponětí. Cítí se ale dobře, jejich ego stoupá, péro mají až za kloboukem a zhruba ve všech pozorovaných případech nemají holky. Možná, chtěli-li by ještě více vybočit z konformní společnosti, stanou se ze dne na den homosexuály. Nebo budou na psy. Kdo ví. Co když zajdou ještě dál a budou nás poučovat, jak si měřit A1c?
Bohužel to všechno směřuje k tomu, o čem jsme někdy na jaře mluvili kdysi v hospodě. Že nějaká forma budoucí totality je zcela nevyhnutelně nutná. Je to smutné, ale nakonec bude možná i lepší, když bude takový homo evolutis jen strojem centrálně řízený otrocký organismus. Mnohem lepší je na to ale nemyslet, ostatně tou dobou - pokud se nenaskytne příležitost mít vlastní planetu na druhé straně galaxie - už pravděpodobně stejně budu prezident pekla.