Rozhodně je to pravda, některé pořady nebo především software skutečně podněcují nenávist a násilí. Bohužel nemám pocit, že by to byly zrovna hry nebo tak něco veselého, naopak, nebetyčnou zuřivost a záchvaty psychotické agrese vyvolávají zejména organizační nástroje, takové ty productivity tools, kancelářské balíky a různé vychytávky pro vedení povinných evidencí.
Jedním takovým brutálním příkladem za všechny mohou být v první řadě rozhodně Bakaláři. Už jsem to říkal minimálně tisíckrát, ale prostě provádět na tomto bazmeku updaty a údržbu dovede odpálit nervy až do nebeských výšin. Je to zároveň krásný příklad parazitování na českém školství, které je díky všemu možnému tolik zaměstnáno samo sebou, že si už zkrátka neví rady a neví, jak by se mohlo snadno a bez ochechulí vymotat ze spárů této bestie. Samotní řadoví učitelé na školách jsou příliš zaměstnáni pilným plněním evropských projektů a autoevaluací, takže už jim nezbývá moc sil se ještě pouštět do boje se svými ďábelskými chlebodárci. Jako vrchol k tomu všemu navíc ještě musí učit děti - o kolik by to asi bylo snazší, kdyby nemuseli. Vždyť školy se dovedou 100% vytížit a dokonce vykazovat výsledky i bez dětí, tak proč to ještě komplikovat. Trpkou tečkou za těmito komplikacemi je pohled na úroveň dětí, o kterých je pak kolikrát velmi těžké určit, jsou-li produkty českého školství, nebo jen obětmi řízené demolice.
O nic lepší to není ve sférách vyšší magie, tedy univerzit, kde je sice jasné, že se musí v první řadě zabývat otevřeným výzkumem a vědou v nejčistší podobě; bohužel i tady musí nějakým způsobem svoje vědění a vědomosti předávat dál - bohužel z nějakého důvodu se to na mnoha vysokých školách doslova vymyká z ruky a metodika jde do hajzlu, jak je to možné? Jak se může stát, že někde v rámci evropských programů vytvoří kvalitní a provázané vzdělávací materiály a jinde se to úplně rozsype? Tohle jsou prostě asi věci mezi nebem a vesmírem a obyčejní lidé je, zdá se, nemají šanci změnit. Musím říct, že jsem se o to nedávno pokusil, nelíbilo se mi potlačování svobody výběru nástrojl a operačního systému při zpracovávání semestrálních prací. Vzpomínám si u toho na incident ze střední školy, kde vyučující trval na používání konkrétních fontů ve výsledných laboratorních pracech, což se pochopitelně nelíbilo linuxové komunitě spolužáků. Celý spor tenkrát vyústil v obrovskou pokutu pro školu a zavedení alternativního softwaru na školních strojích. Bylo to tenkrát víceméně štěstí, protože teď se zdá, že takové vítězství už není možné - zvlášť, když je člověk v takovém boji zoufale sám, všichni jsou zas jak navedení či co. One design can change the world. I want to believe. Tenhle boj proti větrným mlýnům děsně vyčerpal. V několika parciálních výměnách názorů bylo strašně složité nějakou sofistikovanou metodou lidem se dvěma a více doktoráty slušně sdělit, že s nima jen ztrácím čas, ale základní poučka pořád platí - když něco nejde podle tvýho, neustále si stěžuj. Volal jsem ten den pak ještě na minisesterstvo školství, akademii věd, na katedru sociologie, do psího útulku. Kruci, nejde o to, kam všude jsem volal.
Aby ani tohle nebylo málo, existují kolem ještě další epické zrady. Například tuhle nedávné odstávky proudu, kdy ČEZ rozeslal tak akorát oznámení o výpadku, ale žádnou kompenzaci nebo ručně psanou omluvu. Dokáže to akorát nasrat, když nezbyde víc, než vědomí, že server s uptimem 255 dní prostě umře a nikdo s tím nic neudělá, nebo že jiné servery nebudou celý týden přístupné a ranky budou padat jako hrušky - a to je hrozná ztráta, protože čas je dražší než peníze, ta chuť někoho za to nakopat přímo do držky by to asi taky sotva vyvážila. Nebo ten pocit, když se jedna moje oblíbená, výborná a zavedená firma zas nechala raději koupit, než aby se s vlastní hrdostí bila s konkurencí do posledního soudu. Možná je to výhodné, ale je to ostuda.
Ono v zásadě neexistuje nic jako spravedlnost - to nejlepší, v co lze doufat, je pomsta. To není nečestné, to je prostě jen způsob, jak efektivně bránit svoje vlastní čikovnictví a srovnat zpátky skóre - nejlépe výstředním a okázalým způsobem. Úplně jako v 666 dnech Kokéby. Když totiž odešel Satan a bylo dávno i po tisíci dnech a učení se pokoře, pořád tady zůstával takový ten odstín zla a především názor, že i já sám jsem zlo. Což netuším, kde se přesně vzalo, ale jak se říká - když tě někdo nenávidí bezdůvodně, dej mu ten důvod - s tím se dalo celkem dobře sžít a zkrátka tuhle skutečnost přijmout, chovat se v jejím rámci dokonce přirozeně. Je velmi zvláštní, že od té chvíle se věci notně zlepšily, navzdory mému přesvědčení, že žádné opravdu čisté zlo ani dobro neexistuje. Mám teď ale poslední roky čím dál víc za to, že by pomohlo vrátit zpátky některá nešťastná rozhodnutí, objektivně běžnými smrtelníky chápaná jako pozitivní skutky. Je to možná zvrácené, ale nesmírně naplňující. Přeju vám upřímnou soustrast? Bitch please, ze všech těch stran je teď na míle cítit jen faleš a povrchnost, bez schopnosti plně chápat esence věci, příjmat odpovědnost za úspěch, projevit vděčnost a především ovládat gramatiku, takže by bylo jistě strašně moc fajn, kdyby se to vrátilo do starých kolejí duchovního prázdna a bahna incestu, pokudmožno nějakým radikálním, leč čistým zákrokem, ostatně igne natura renovatur integra. Jako u všeho, šance musí opět teprve dostat plán, který musí být perfektní a nic ho nesmí pokazit. Po zuby ozbrojený B-konflikt a různě nastražené TT-efekty jsou teď nejmenší problém.
Vím, že to dokážu. Řekl Tod Dawney. A vzal si další kukuřičný klas z kouřící se mísy. Jsem si jist, že časem do posledního kousíčku zmizí. A její smrt bude záhadou i pro mne.
-- Tajemné okno
Výsledek všeho počínání je sice strašně složité odhadnout, možná třeba taky nebude žádný. Ale když už se svět sám pomalu propadá do nebytí, rozhodně alespoň stojí za pokus něco zkusit, zkusit něco změnit, dělat svět lepším i o malé kousíčky tak, aby to v součtu bylo vždy konstruktivní, někdy i za cenu použití destruktivních metod, doslova per il bene superiore, vedoucích k vykořenění hluboko do vlasů vpletené nenávisti.