Eida.cz - Jarní choboty

Zase špatně spím. Vlastně spíš nespím než spím. Mezitím jsou ve spíži špízy a je potřeba si pospíšit a sníst je. Na nic není čas. Deadliny se nezadržitelně blíží závratnou rychlostí. A přitom už, ovšem už podruhé, se rozhodlo být taky konečně trochu hezky. Vyloženě patová situace, fatální myšlenková paralýza, všude jen zlo a rarášci. Já jsem tu stále. 

Tu a tam si občas přečtu, že někdo má už hotové semestrální úkoly. Naplno rozumím ale jen tomu, že je má sice hotové, ale nemá z toho žádný dobrý pocit. Nebo dokonce radost. Chápu. Proč taky. Zadání těchto prací jsou nanejvýš samoúčelná a nemohou přinášet nic pozitivního. Vrcholem všeho je, že to jedno, na míru šité kancelářskému bazmeku od Microsoftu, si skutečně vyžaduje trpět v opravdových Windows, protože by to jinak nejspíš nebylo přenositelné a z pohledu zadání by pak chyběla opora v zákoně pro dohadování se - zkrátka moudřejší ustoupit, tomuhle školství stejně pořád není něco recht. Každopádně dostávám příšerné bolesti hlavy, kdykoliv se v tom zvěrstu běžícím ve Fusionu děje něco, co se nedá nijak kontrolovat. Že pak chybí paměť na normální práci, to už je jen hořkou tečkou za tím vším.

Včerejší aprílové počasí to na nás skutečně zkoušelo ze všech sil - ráno za větrem na sluníčku pěkných dvacet a nejednou zas déšť jak vyšívaný, ve kterém jsem podnikl zkušební výlet s výbornými výsledky. Pak se zas udělo hezky. Mělo to možná ještě jeden pozitivní následek, a to, že sousedi na chvíli přestali kutat, ať už tam dělali cokoliv. Když se totiž o víkendu celý den ozývají jen duté rány, slušné chování pak jaksi přestává být prioritou.

Stroj času se v menubaru zase točí kolem své osy. Vůbec si nemůžu stěžovat, časová kapsa od minula funguje naprosto spolehlivě a zatím ji nic nerozházelo - ani výpadky sítě, ani neplánovaná usínání. Mylně jsem se se domníval, že VMware nemá žádné oficiání vyjádření ohledně Time Machine, ale opak je pravdou. Mají na webu vyvěšené doporučení, aby byly virtuální stroje exkludovány ze záloh a zálohování konkrétních souborů bylo dělané přes sdílené adresáře. Dává to, koneckonců, smysl. Dočasné vypínání stroje času během běhu virtuálního stroje je sice okrajově pěkné, ale pak se do kapsy nahrává úplně celý virtuální disk, protože to z nějakého důvodu nejde dělat inkrementálně (virtuální diskové obrazy). Dřív mi to asi nevadilo, ale když teď mám kvůli těm hloupým projektům puštěné widle každý den, nějak podezřele rychle začalo docházet místo v časové kapse... Je velmi nepohodlné, že na současném serveru nemám možnost řídit velikost kapsy na úrovni FS. Tak jako tak, již vytvořené zálohy virtuálů jdou ze záloh smazat, žádná škoda.

Nedělní prosluněné dopoledne přímo vybízelo ke schůdnému čaji a všechny podmínky pro něj byly splněny, takže se konečně po drahné době mohlo uskutečnit první opravdové letošní čajové odpálení. Bohužel taky asi poslední, protože došel čaj. Krutibrko. Ale co se dá dělat, the spice must flow. 

Naštěstí se pak objevila ještě jedna divoká čajová směs, takže není nakonec zas tak zle. Podle předběžných výpočtů to vypadá, že čajové odpaly by teď mohly být dokonce až třikrát do týdne. Ideální stav, zdá se - ovšem za předpokladu, že to bude mít jen pozitivní odpalové výsledky, jako třeba snídaně mezi čmeláky, rozpuštění pochybné atmosféry a refokusování se na výsledky; ne už tak, že bude třeba kdesi v časové trhlině zapomenuté odpolední kafe.

Je to moc pěkné. Celý ten slunečný posun ale přece přišel nějak moc rychle, po těch temných dnech je skoro nemožné se vzpamatovat a všechno správně přerovnat. Útěchou sice může být, že většina ostatních deadlinů je už definitivně stanovených (i když zcela v rozporu s dotačními programy EU, což se jistě projeví ve feedbacku), ale opravdu jsou to i tak děsné časy, které neměly nikdy víc nastat. Jakmile to všechno skončí, třeba se povede splnit si ještě pár aspirací, jako třeba přesně načasované zametání, nebo aspoň padající únorovou platinu, která na sebe jen netrpělivě čeká.

A zajímalo by mě, co teď všichni mají s těmi šátky.