Je velmi těžké nějak začít se článkem, aniž by vzápětí došlo k další vlně nadávání na současný nechutný stav vytvořený již tolikrát zmiňovaným marketingem Apple. Nicméně. Prostředí Mac OS X, a tím myslím především to předintelovské, bylo uchvacující už zejména z toho důvodu, že bylo samo o sobě dokonalým komunikačním střediskem, kde aplikace mohly informace díky neviditelným službám beztrestně čerpat jedna ze druhé a synchronizace s různými PDA a telefony byla snadná jak olíznutí. Ani pokusy KDE nebyly nikdy tak seamless, jako tady.
Potom, jak každý bohužel tuší, odešel Steve a přišel iCloud, všude samé iPhony, iOS, Intely a Lion a žádné 10.6.9 jsme se nikdy nedočkali. Zkrátka se najednou vytvořila propast na místě, které by mělo být najednou celé nahrazeno čím dál modernější oblačností. A jak se zdá, je daleko snazší se vykašlat na Snow Leopard, než prostě přiznat, že Lion a Mountain Lion jsou brutálně odfláknuté mrchy a applí ego už očividně nemá zájem dělat počítače, které by se daly i používat.
Jak v takovém světě může zůstat odstrčený Snow Leopard v synchronizaci? Různě po Internetu se povalují návody, jak ručně nastavit iCloud i na SL. Poštu, poznámky a kalendáře, to vše navíc mohou s přehledem zvládat i jiné různé IMAP účty v čele s googlím GMailem, který do jisté míry umí i kontakty, ale není to úplně ono. Nastavení cloudových kontaktů v Address Booku spočívá v přidání CardDAV zdroje.
Z nějakého podivného důvodu se mi ale rozjet iCloudí CardDAV nepodařilo, zřejmě firewall byl proti či co, což ve finále vyústilo k experimentování s vlastním CardDAV serverem, konkrétně implementací DAViCal - protože většina ostatních je v Javě, což se nemusí každému líbit; DAViCal navíc pro svůj běh využívá PostgreSQL, a to je v tomto případě úplně perfektní. Z vlastního adresářového serveru navíc čiší čirá svoboda v okamžiku, kdyby se s iCloudem něco stalo a někdo z něj chtěl ukusovat všechny tyto soukromé kontaktní informace.
Připojení vlastního CardDAV účtu do SL Address Booku bylo třeba udělat trochu magičtěji, totiž vypsáním kompletní adresy s portem a se vším a následnou minoritní editací jeho konfigurace v ~/Library/Application Support/AddressBook/Sources/{náhodné-ID}/Configuration.plist, poté vše fungovalo výborně. iPhone se připojil na první pokus a vytvořil dokonce sloučené kontakty s iCloudem namísto duplicitních záznamů. V 10.8 je zatím nějaká vnitřní chyba, díky které není možné kontakty editovat, ale jejich čtení funguje správně.
A tady dochází k další záhadě. V SL jsou nyní dva zdroje kontaktů - lokální a nově přidaný CardDAV účet. Za předpokladu, že jsou všechny kontakty synchronizovány, se všude vyskytují duplicitní záznamy. Mělo by být bezpečné všechny položky z lokálního zdroje - On My Mac - odstranit. V tu chvíli se ale stane něco velmi nepříjemného.
V první řadě zřejmě přestane Spotlight vyhledávat vizitky v kontaktech, za další pak existují aplikace, které se teď k adresáři vůbec nedostanou a nebudou ho moci využívat. Jednou z takových je například můj oblíbený kachní IM klient Adium, který právě z lokálního adresáře osob sosá informace, slučuje jednotlivé adresy v metakontakty a připojuje jim přezdívky a obrázky. Nefunkčnost pracovat s nelokálními zdroji je dokonce popsána v ticketech #14120 a #16016, přesto na ni existuje lék, který spočívá opět ve využití… tramtadadá, UNIXové povahy Mac OS X. V ~/Library/AddressBook/ stačí totiž velice jednoduše vytvořit symlinky na kontaktní data vzdáleného serveru (Sources/{náhodné-ID}/), konkrétně souboru AddressBook-v22.abcddb a adresářů Metadata pro vizitky a images pro obrázky. Tím se vzdálené kontakty najednou začnou jevit jako místní - v Address Booku je pak zřejmě dobré nastavit vzdálený server jako výchozí pro nové kontakty a vůbec nepoužívat On My Mac.
A najednou je z toho všeho vlastní cloud, vlastní pocit bezpečí. Bohužel starý Address Book se nějak neumí vyrovnat s obrázky pořízenými jeho novějšími verzemi, nebo verzemi z iOS, ale to už je snad v takovém kolosu jen drobnost.