Tolik emocí. A přitom nic, nic jakože převratného. Už konečně existuje dost vzorků pro srovnání, co se tak běžně odehrává na konci srpna, ale letos kočka už modrou střechu bohužel neměla (možná proto, že jednorožci se svou aurou magické odolnosti jsou teď moc daleko), naopak se vyloupla nutnost mít ve snech brokovnici. Ve skutečnosti stačí ale i obyčejná brokolice, ta taky pořád ještě zabírá a má výborné výsledky. Taky se letos trochu posunulo datum rozsekání Jaredovy trojky - proč jsme to nepředvídali včas, když to bylo vlastně úplně jasné?
Toliko tedy na okraj. Pípnutí za sebou dneska skrývalo překrásné jitro, taková zralá čerstvost byla ve vzduchu cítit snad úplně všude. Nedalo se prostě jen tak otálet, vyrazil jsem s jasným předstihem a radostí, která úplně překlenula tu nesnesitelnou bolest. Všichni byli v pohybu, usmívali se, byli odpočatí a radostní a chystali se znovu začít odhodlaně budovat nové trvalé hodnoty dočasného charakteru. V plánu pro ně bylo hned od rána školeníčko a přesně jak se dalo čekat, nešla vůbec síť. Protože ji ti moudří chachaři jednoduše odpojili. Konec smlouvy, konev smyčec. Pavlína, jež nyní úderem půlnoci slaví už šest minut svůj svátek, se zjevila dole ve dveřích hned jako první a na jejím displeji svítila letní radost.
Achjo. Na vedlejší obrazovce se právě objevila reklama na kávu a v kombinaci s fyzickou závislostí na kofeinu byl veškerý tok nekonzistentních myšlenek zcela přerušen nápalovým výrazem.
Začínalo být už těsně před osmou a mistr školící nikde. Když se objevil, šíleně se dožadoval USB myši, za což by zasloužil řádně vytrestat, protože jsme kvůli tomu museli porušit úplně novou a krásnou krabici od jednoho z dalších Dellů, který se své premiéry dočká teprve ve čtvrtek. Mezi těmito dellovými krabicemi ovšem křepčí i jedna měkká, intelácká, ve které se už nový síťový server moc těší, až dostane pořádně naloženo. Ve skutečnosti nedostane :). Ale trápí mě to. Nemůžu a nemůžu se prostě a jednoduše rozhodnout, jaký vlastně operační systém na něj nejlépe a s jiskrou v oku nasadit. Vytvořená anketa na oficiální facebookovské stránce Eida.cz je naprosto k ničemu, jelikož byla vlastně ignorována a není tedy k dispozici dostatečný počet tipů. Trochu mě překvapuje, že zatím ten jediný hlas získal Linux (Debian), přičemž osobně bych to spíš viděl na velký boj mezi Debian GNU/kFreeBSD a čistokrevným FreeBSD. Zkrátka dilema, bitevní dilema. Ať už to bude jakkoliv, ať mi už nikdo netvrdí, že prostě není možné provozovat Bakaláře na unixovém systému. Protože to tu právě tak mám. Přímo před sebou, v krásné a funkční simulaci. Je to něco, co je úmyslně zatajováno, nebo se jen už nikdo neumí ohlížet po všech výhodách, co nám Bůh skrzevá nepošpiněný a svobodný UNIX přímo nabízí?
O nějakou tu půlhodinku později přiběhl divoký technik a opět nechápal, co je vlastně v nepořádku. Na tom není nic divného, nikdo nechápe. Tiskárna se prostě nechala rozběhnout správným pořadím restartování printserveru, což ovšem například slečny snadno udělat nemohou a končí pak v loji. Taky neexistuje žádná dokumentace o té hadí skříni plné zamotaných kabelů, kde se aktuálně spolu s původním routerem a 24p switchem nachází volně poházené další krabičky, čímž je veškerá zbylá přehlednost dokonale zákeřně zneškodněna. Za všechny tyhle nepříjemnosti ale údajně může informační šum - a není to ten jediný případ! Komunikace selhává na každém kroku zkrátka čím dál častěji, protože lidé přestali být vnímaví a jsou hodně ovlivněni tím, co je jim cpáno přímo před oči a na každém kroku. Nepoznají, když se jim za zády objevý osvícený spellcaster. Nemusí se bát, netuší. Ale nás pochytají jednou všechny, absolutní svobody se nedá vůbec dosáhnout.
Začínám mít strach. Nebo možná dva.
S dalšími mlecími plány se to má tak, že se tajně chystám sníst Elišku a ukout s ní v žaludku díky dalším nic netušícím obětem kvalitní pikli a zabodnout ji do špičky ledovce během cesty ke mlýnkům. Třeba za to bude ještě nějaká trofej. Ve volném čase pak čeká ta požehnaná BSD-párty a dellování. Takže tak. Je to tu bez Tebe prázdné. A do té doby každou hodinu killall a třikrát denně špagety.