A i kdyby, nebavilo by mě to. Na Velikonoce někteří bohužel vůbec nepomýšlejí na zmrtvýchvstání Páně, natož na velkou kávu na Velký pátek a místo toho kují jen samé samoúčelné nesmysly - teď je víc než kdy jindy potřeba moudře volit mezi lahodným šálkem a instantním infarktem.
Vidím teď hodně celý svět skrz Koko (která je zatím někde v polovině své první labutí cesty) a díky některým ufonským hi-tech metodám se můžu i dostat ke zpětné analýze času vlastního, zvlášť když je možné si do půl hodiny udělat kompletní a velmi podrobný přehled o oplynulých 18ti měsících i více. Nejkrásnější (zároveň vlastně i nejsmutnější) na tom je zjištění, že už v provopočátku existovala i na té druhé straně tou dobou obdobná myšlenka Synchronizace, jenže bohužel bez jasné koncepce a všechno hlavně hrr a hned a pak došlo kvůli tomu k tolika nešťastným bonusovým nepříjemnostem. A pak měly ještě ke všemu důkazy zmizet. Hmpf. Už je ale vše hotovo, je náběh k šestému kroku a není třeba se už vůbec ničeho bát, rovnováha byla obnovena a investice jsou opět (a lépe) chráněny.
Tyhle svátky jsou letos celé v duchu jedné velké síťové katastrofy a trápením se s Microsoftími licencemi, ale dá se říct, že jsme i přes drobné nedostatky odvedli kus pořádné práce a za pár dalších pokusů budou vychytány i ty nejmenší detaily. Velké poděkování tady rozhodně patří tvůrcům TRK, jehož síťová podstata byla pro náš účel jako stvořená.
-
Cesta -
Jeden Dell -
TRK
-
Krabice -
Pravé křídlo -
Levé kuřecí křídlo
Takže Pardubice a jaro v nich, to nelze nijak popřít. Je tu tolik krásného na každém druhém kroku a zároveň natolik děsivého a odstrašujícího, ale to zřejmě bude už pořád a všude. Když se k tomu připočítá navíc ještě ta všudypřítomná neutuchající bezúčelová nenávist, činí to pocity bezvěrců neúnosnými. Zahrada zelením jen kvete, došlo k jejímu sesekání a místo jedné a milionu dalších sedmikrásek se tu stvořil pod nebem letní trávník. A céčkové lekce na zkoušky, plno různé matematiky a černé magie. Tempo je úžasné, rána jsou překrásně zalitá slunečním světlem a večery zase těžké jako mraky. Ještě pár takových dní v řadě a vyzvracím srdce. Pokud teda dřív samo od sebe neexploduje.
Ať, buď jak buď, Synchronizací ke svobodě.