To byl zase nápad. Za účelem plnění plánu a ochrany svých investic jsem se zúčastnil AC akce, která nevyhnutelně změní směr budoucích synchronizačních plánů. Ale co už - ať už jdu kamkoliv, vždycky se mi přihodí něco špatného.
Kotelní cesta se povedla znamenitě a načasování bylo naprosto přesné, v 50 na dohled, v 51 na místě. A město tak přívětivě hřálo, hrálo si a vítalo, jeho doteky byly až neuvěřitelně dokonalé. Všiml jsem si, že venku pokoutně pokuřují ti, kterým jsme se pak se Šárkou zasmáli, ačkoli jsme o sobě netušili - to nám to ale někdo pěkně zvrtal zase, neasi. Tak jako tak, plus mínus deset minut pro ně nehrálo žádnou roli, aneb tomuhle vy říkáte březen? A vzduch byl pořád tak nabitý těmi podivnými oblaky...
První panika, když jsem opět nemohl najít české mince. Naštěstí se to po chvíli povedlo a razítko na ruce vytvořilo zajímavý obrázek, tedy šmouhu. Povedlo se správně zabrat věšák, umístit bundy na správná místa a ohlédnout se po plakátech, co vlastně moc dobrého nevěstily. Mezitím byl zajištěn stůl i se židlemi, což byla vlastně příjemná shoda okolností a vše mohlo začít. Později se ale přišlo na to, že stůl byl velmi nestrategický, to když se díky davu po něm vše rozlilo a nasáklo do ubrusu.
A pak to přišlo. Nic, v co by kdo v naší situaci dokázal věřit. Zjevení. Snad 90% stylová synchronizace a sny opět popadaly jako domečky z karet, neboť synchronizační doktrína Nechci Tě najít, ale chci Tě hledat se rázem propadla do hlubin v celé své čisté dokonalosti. Do mlýnku práce.
-
Moje AC šmouha.
A co teď? Existuje. Tím se to celé změnilo ve večert akorát zas tak na brko a spát. Samozřejmě, že jen obrazně. Nicméně tak jako tak to způsobilo celý přesun zpět během dvanácti minut. Snad rekord? Kdo ví, to v kontextu nebylo podstatné. Nechci říkat díky, ale ještě bych chtěl poděkovat za tuhle vlnu velmi nadějné beznaděje.