Tak dneska si povíme něco důležitého o medúzkách. Jistě jste se s nimi už několikrát při svých toulkách naším kouzelným světem setkali, možná jste je už ochutnali nebo jste je aspoň prostě viděli jako obří graffiti na stěně svého domu.
Medúzy jsou však něco víc než jen pouhé čmáranice na igelitových taškách z obchodních domů. Mají dlouhou a složitou historii, která sahá až do dávných pověstí dávných civilizací. Do řecké mytologie.
Medúza jako taková bývala kdysi dávno poslušnou a pohlednou dcerkou boha Forkýna a jeho manželky Markéty. Vlastně Kéty. Měla ještě dvě sestřičky a společně tak tvořily svatou trojici Gorgónek.
Z vlastních zkušeností mohu směle tvrdit, že gorgóny jsou docela tuhé a jejich zkameňující pohled v nepravou chvíli může být dost nepříjemný. Potom je vám k ničemu i plná mana, když se neumíte odkamenit.
Medúza byla už od mala velice šikovná a snažila se se k ostatním chovat vždy slušně a na úrovni. Jenže, postupem času se stala spolu se svými sestrami nakonec terčem posměchu. To jednou vyšel antický článek na jednom antickém blogísku o tom, že se nechala v Athénině chrámu svést Poseidónem! Od té doby si na ni všichni začali ukazovat a říkat, že je to nadmíru ohavná potvora bez masa a kostí, lázně a vany, bez srdce, s blýskavými ostrými zuby, obrovskýma očima, mosaznými drápy a několika málo vyhynulými druhy hadů namísto vlasů.
Na jiném blogu naopak v té době kdosi publikoval karikatury zachycující obludu s nelidskou pobóchanou tváří, rozmláceným nosem od krve, bitevníma ušima, čtyřiceti pěti křídly, kovovými pěstmi namísto chapadel a ohavným hejnem zmrzlých hadů na hlavě. Když se jí někdo podíval do očí, spadl mu operační systém.
Pak přišel den, kdy se objevil týpek s drsným nickem Perseus. Měl na všechny samé rádobychytré komentáře, ale nikoho to nezajímalo. A když se cítil nejvíce méněcenný, rozhodl se milou Medúzku zabít. A bohužel se mu to povedlo. Díky svým ilegálním aktivitám měl totiž k dispozici moderní okřídlené dračí boty a tak vymakanou přilbu, díky které byl neviditelným. Přesto, byl pověrčivý, a tak se na Medúzku raděj nedíval přímo, ale skrz pokřivené plochy svého mizerného štítu, který stál za starou... ale radši nic. Nikdy nemohl právě díky tomuto pochybnému zrcadlu a halucinogenním účinkům LSD spatřit Medúzu ve své celé čisté kráse, takovou, jaká opravdu byla.
Měl fakt dost. Když ji konečně utepal, přišel na něj strašnej nájezd a pak v hodpodě povídal, že z jejího těla vyskočil po její smrti obr Chýsáór a mobilní síť Paegas, kterou později ukořistil T-Mobile. Zdálo se mu i dokonce, že se z kapek její krve tvoří noví a noví hadi.
V té době se mělo za to, že její hlava byla příšernou zbraní, ale jak už to bývá, nikdo to nedokázal a nikdo její hlavu nenašel, neboť Perseus při své divoké jízdě rozmlátil všechno, co mu přišlo pod ruku, všechny důkazy.
No a to je konec pohádky. Dobrou noc.
(přepis z 21. června 2008)