Eida.cz - Brouky neochočíš

Musíme každý rok hledat rovnováhu, dobíjet se. Energeticky se očistit, mít fousky. Protože konec roku nás vždycky totálně semele. Naštěstí, díky kočičí rodině, už prostě vím, kde se tohle tohle všechno dá napravit a získat ještě asi desetkrát tolik. A vidět u toho brouky. Brouky sice neochočíš, ale jsou hrozně hodní.

Letos to vyšlo o týden později, doslova do období deště. Ale většinou to ničemu nevadí, protože všechno často funguje, jak má. Nebo alespoň většinu času. Nutno podotknout, že od odchodu pana velitána už nedochází k žádnému oficiálnímu přivítání a přípitku a rozcvičkám, takže jsme byli donuceni hned po odložení všech věcí z cesty udělat vlastní přivítání se Zubříčky. Všichni byli tak moc skvělí. Obyčejně nemá smysl věci plánovat do detailů, ale letos se toho povedlo hodně.

Moc si vážím toho, že jsem měl v procedůrami nabitých dnech návštěvu, aby byl celý týden o něco vílejší, i když to nešlo ze začátku jako po másle. Lidé zvenku musí napřed pochopit, že nemá smysl všechno urgovat a vším se tolik zabývat, protože jinak se regenerace nemůže dostavit. Loni toho bylo vše důkazem – úplně zbytečné stresování, co k ničemu nevede, tak prostě zahodím telefon a je to. A myslím, že prostředí plné pyramid nakonec zapůsobí na všechny, jen se tomu musejí otevřít – bylo to vlastně poznat na spánku, který se napřed nechtěl dostavit, ale jeho výsledky sklízíme až nyní. To je super.

Tradičně jsme stihli všechno možné – plavat 600 bazénů, vylézt nahoru až na Hostýnek a zamyslet se nad tím, jak Ježíš musel nést ten kříž od baziliky tak dlouho, než z něj udělal rotující vrtuli na vrcholu. Uvnitř baziliky jsme si natočili část varhanní improvizace, ale jak to bývá, když někoho vyhodí, jde prostě hrát tam, kde je zrovna volno. Večery jsme trávili absolutními slunečními podívanými s kupou dobrot, dokud sluníčko nezapadlo. A když zapadlo, povedlo se netušené. Byť jednoho, ale viděli jsme po příchodu bioluminiscenčního brouka, a to přímo u dveří. Byl tak skvělý.

Nakonec všechno je vždycky o jídle a dobrotách a dodržování vlastních cirkadiánních rytmů, ale tolik ňamim a dobrot, co se tu vždy namane, to je až k nevíře. A pan kuchař, i když to úplně nejdřív nedával, dokázal několik zázraků pro různé stravovací režimy. Nejlepší na tom je, že si vlastně vždycky se vším můžeme poradit, pokud se tomu nebudeme bránit. Stačí chtít. Mít duši otevřenou pro kočičí mazlení, poležet si chvíli v solničce, odejít na procedůru a nezabývat se nepodstatnými nesmysly. V dalších letech se tu snad všichni setkáme a získáme dobrodružství. Dobrodružství, co je již teď s námi neoddělitelně spjato.