Rok má končit, ale i začínat dinosaurem. O tom se každý může přesvědčit hned několikrát. Teď zrovna jeden končí. Všechny oslavy se kvůli nemocem čiperníků odložily, takže se zdá, že proběhne velmi komorní a izolovaný konec roku podobně jako za časů, kdy bylo všechno ještě úplně jinak, olej tuhnul i na topení a do noci zářila továrna. Koneckonců jsou teď dny, nebo spíše noci, zase silvestrovským činěním každé noci, takže to nebude nic nového. A na konci zase zbude jen dinosauří pařátek. Kéž by se všichni zase s radostí, lehkostí a slávou uzdravili, aby mohli vesele dovádět na svých polích. Chce to tedy kávu na věčnost a Arch Enemy a je to.
Už to bude asi nějaká doba, co byl naposledy poklidný poslední den věnovaný shrnutím, psaní, plánům a snům, případně bloudění ve sklepeních. Letos to bude možná hodně o těch plánech, přáních a fikcích, než o nějakém ryzím ohlížení. Celý rok na AD udělal svoje, takže se asi není čemu divit. Reflektuje se to celé v nočních snech, kde to funguje asi trochu jinak než za bdění, kde vyjdou na povrch potlačované vzteky a strachy. A je pravdou, že se mi nechce žít v takovém stavu, kdy sice všeobecně pozitivní a bezeztrátové řešení neexistuje, ale medikace dělá situaci jen o něco méně bezednou. Nicméně šlo díky tomu opravdu zvítězit a proletět až do budoucnosti.
Ale nechce se mi o tom moc rozjímat. Uplynulý rok byl ale rozhodně ve znamení technologického osvobození, které by asi šlo označit i za jistý druh vývinu. Můžu svědomitě říct, že je konec závislosti na intelových procesorech a všechna důležitá infrastruktura je už plně ARMv8. Konečně. A kde ještě bylo nějaké x86_64, tam nyní vládne desktopový Debian. Byl to trochu risk a skok do tmy, ale nemůžu si to vynachválit, spoustu zbytečných dotazů zmizelo, počítače fungují jak mají a díky nulové telemetrii posílané na MS servery nedostává vlastně ani RPZ nijak zabrat. Co se týče serverů, tak se skutečně ukázalo, že edge-computing platformy jsou velmi vhodné i pro domácí nasazení, kde je naprosto klíčová propustnost a ne výpočetní rychlost. Na úlohy vyžadující výkon při zachování nízké spotřeby je pak super asymetrická architektura, jakou mají třeba Apple Silicon čipy, které teď pohánějí náš minecraftový svět. Ostatně instalace Asahi jádra, taky s Debianem, na M1 stroj byla velmi zajímavá a poučná zkušenost. Do toho všeho také koncem podzimu dorazily první dvě RPi 5 s novými A76 čipy, které díky výkonu a integrované kryptografii konečně vytvářejí pocit plnohodnotných počítačů na velikosti kreditní karty. Bohužel je otázka, jak by toho šlo využít, protože jsou to na jednu stranu pořád vývojové o IoT platformy, které nemají rozhraní pro standardní pevná úložiště, takže těžko je dát jako desktopy, nebo jak využít jejich GPU potenciál ve sféře headless řadičů. Možná tudy cesta opravdu nepovede, pokud nebudou tyto počítače nějak více standardizované, aby šly zapojit dle fantazie.
Druhou extrémně důležitou a osvobozující událostí z jara tohoto roku, která tak trochu souvisí s vysokou dostupností a dockerizací, bylo spuštění vlastní instance Mastodonu. Naprosto toho nelituji, decentralizované sítě s vlastní kontrolou jsou absolutní svoboda a když se pak někdo zamyslí nad tím, jak všechny sociální sítě moderní doby nezvládly svůj přechod do budoucnosti a co se s nimi stalo, jsou právě tyto projekty a výdobytky fediversa jednoznačnou odpovědí. K tomu taky patří radost z klienta Ivory, nástupce Tweetbotu od Tapbotů, který je prostě skvělý a voňavý. Obecně na Mastodonu lze realizovat i ty nejdivočejší sny a propojení, protože je to extrémně snadné, přičemž právě komerční platformy by toho hodně limitovaly a nefungovalo by to.
Když se na tu instanci podívám, tak tento rok byl taky obdobím, kdy se do popředí dostalo využívání nástrojů umělé inteligence běžnými lidmi. Ti sice nevědí, jak ty textové transformery vlastně pracují, protože jsou líní si to přečíst, ale asi každému se zalíbí možnosti, které nabízí i práce s nestrukturovanými daty. Konkrétně generování obrázků, které za jeden rok zaznamenalo téměř neskutečný pokrok. Právě AI-generovaná grafika má potenciál vyplňovat mezery všude tam, kde by bylo velmi složité něco narychlo navrhnout, nebo dokonce i nejen narychlo. Dalším zajímavým využitím je upscaling a vylepšování starých videí, kolorizace snímků a prakticky druhý stupeň digitalizace takových historických dat. Bude velmi vhodné se této technologie držet a nasát ducha její doby.
Už teď asi nemůžu zpátky, pustil jsem se do další taputukanské výpravy nahoru mezi hvězdy, a to právě cestou moderních statistických metod s podporou strojového učení. Vybavuji si, jak byl zrovna poslední říjen a moje cesta ze zubní výpravy skončila na velitelství, kde mě přivítali a paní docentka se radovala a zpívala a říkala, že mám podporovat jejich budníky stůj co stůj. To bude těžký úděl. Za tento rok existují pouze dvě bytosti, které mi dodaly víru a sílu s tím nějak pohnout, za což jim neuvěřitelně děkuji. To druhé setkání bylo až magické, den s kávou na věčnost, kde se ukázalo, že možná při troše dobré vůle právě stačí mít potenciál. Pak jsme si řekli, že potřebujeme konstanty, aby bylo možné setrvat na této hrdinské cestě, tedy někoho, kdo nás bude bezmezně podporovat a obdivovat. Možná o to větší byla rána, kdy to celé padlo a došlo k nechtěné derivaci. Nemůžu o brát jako zklamání nebo měnit svůj postoj, ale ta bolest a hořká pachuť z toho hvězdného chování je opravdu silná a nedá mi moc klidu. Ale pevně věřím, že i tohle dobře dopadne a třeba pak dojde k paralelizaci operačního plánu 28, což by bylo víc než super. To je asi moje přání do dalších let, neměnné konstanty. Prosím.
V rámci toho vlastně budou muset ještě probíhat nějaké experimenty, na které se velmi těším, ačkoliv se to celé zatím nikam vyloženě nepohnulo. Těším se na metodiku typografie a určitý stupeň robotizace a základů, ale kdo ví. Ten pocit nadšení, co z toho přišel v létě, byl jako kdybych hořel jako skřivan, jako kdyby člověk rostl jako krokus. Seděl jsem tehdy s knížkou o želvičkách na zahradě a strachoval se, zda nedošlo k uvěznění někde na dně řeky, zatímco jsem očekával s velkou nejistotou balíček dinosaurových karet. Přes mnoho patálií dinosauři nakonec skutečně dorazili a dělají mi vážně radost, takže další tarotové dobrodružství tím pádem mohlo také dostat zelenou. Kromě želviček knížka skýtala i mnoho logických her a myslím, že všechny budoucí dny by měly být zasvěcené učení se hrou, seberůstu, čtení, dokonalizaci a obdivu.
Vím, že budoucnost je zatím jen fikcí. Neznáme ji. Ale ta představa je krásná, že třeba jednoho dne bychom mohli želvičky zkoušet na terase u snídaně, nebo si udělat výpravu k nějaké větrné turbíně, mlýnku, kde by bylo naprosto jasné, že Eulerova rovnost je nám dána. Buďme si konstantami v roce příštím i v dalších letech. To je mé přání.